Vimpersko
Naše další kroky zamíří do Brány Šumavy – do Vimperka. Horské město Vimperk nalezneme v údolí říčky Volyňky na úpatí Boubínské hornatiny, při významné komunikaci z českého vnitrozemí k hraničnímu přechodu ve Strážném. Ve středověku tudy procházela jedna z větví Zlaté stezky. A právě na její ochranu bylo vybudováno patrně roku 1195 opevněné strážní místo, které v druhé polovině 13. století nahradil raně gotický hrad, vybudovaný snad zvíkovským purkrabím Purkartem z Janovic. Netrvalo dlouho a v podhradí vznikla osada, poprvé zmiňovaná v roce 1263, v roce 1359 povýšená na městečko. Vimperk se v roce 1378 stal dokonce na čas královským majetkem, ale již za pár let jej král Václav IV. postoupil Kaplířům ze Sulevic. Roku 1479 se Vimperk dočkal povýšení na město a získal i právo vybudovat hradby. Noví majitelé Malovcové o Vimperk přišli díky vzpouře proti králi Ferdinandovi I. v roce 1547, konfiskát získali Rožmberkové. Petr Vok prodal Vimperk Novohradským z Kolovrat. Hrad tehdy získal nové zámecké křídlo. Novohradští se však zadlužili a o zámek brzy přišli. Roku 1630 získali panství Eggenberkové, po jejich vymření v roce 1719 Schwarzenberkové. [/] Sůl přinášela městu bohatství, nikdy však takové, jako tomu bylo u sousedních Prachatic. S Prachaticemi vedl Vimperk časté obchodní spory, téměř vždy neúspěšně. Roku 1636 byl zdejší solní sklad zrušen. Nový rozkvět městu přinesl až zmáhající se průmysl v 19. století. Roku 1814 zahájila svou činnost sklárna, dlouhou tradici měla i zdejší tiskárna. Tiskárna ve Vimperku existovala již v 15. století. Provozoval ji Jan Alacraw a patřila k nejstarším v Čechách. Na starou tradici navázal v roce 1855 německý podnikatel Jan Steinbrener, který roku 1855 založil tiskárnu novou. Ta proslula především díky kolibřiččím formátům knih. Unikátem byl miniaturní korán v krásné safiánové a perleťové vazbě, který měl 832 stran a jeho doplňkem byla lupa. Nezbytným! Bez ní se totiž nedal číst, neboť rozměry tohoto knižního kolibříčka byly 18 x 27 mm. Ale opusťme historii a vydejme se na obhlídku města. Ze všech Bran Šumavy nese Vimperk toto označení nejspravedlivěji. Je totiž na první pohled opravdu horským městem, městem roztáhlým, rozloudaným po údolích i výšinách. Chvíli tak jdeme z kopce, pak zase do kopce…[/] Naši prohlídku začneme na kopci, kde je pevně usazen vimperský hrad a zámek. Původní hrad, jak již bylo řečeno, pocházel ze 13. století, rozšířen byl ve století patnáctém a v renesanci v letech 1550 až 1560. Přestavba v letech 1622 až 1624 dala zámku raně barokní podobu. Zámek se skládá ze tří částí. Jedná se o Horní zámek – původní hrad, Dolní zámek – někdejší předhradí a předsunutou pevnůstku zvanou Haselburg. Pevnůstka s okrouhlou věží a hradbou vznikla roku 1479 jako reakce na prudký rozvoj palných zbraní. Nejstarším dochovaným objektem je hranolová Vlčkova věž s hradbou, která pamatuje období rané gotiky. Zámek si za své sídlo vybrala Správa národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Přesto část zámku čeká i na turisty, je zde umístěna expozice Muzea Správy NP a CHKO Šumava. Expozice je věnována přírodě, dějinám města, sklářství a knihtisku, technickým památkám a řemeslům.[/] Po prohlídce muzea se vypravíme do samotného města. Cestou narazíme na jedinou zachovalou městskou bránu, zvanou Černou. Vlastní vimperské náměstí nás asi překvapí, v minulosti ztratilo svůj význam centra města a obchody tak nalezneme soustředěné především v hlavní ulici, která do náměstí ústí. Náměstí působí spíše poklidným dojmem a mnozí návštěvníci sem ani nedorazí. Přesto je tu ještě mnoho k vidění. Především tu nalezneme kostel navštívení Panny Marie, původně raně gotický, přestavěný roku 1365 a v pozdní gotice na začátku 16. století. Vedle kostela stojí volně pozdně gotická zvonice, zvaná Černá věž, což příliš nekoresponduje s její bílou fasádou. Domy na náměstí nás upoutají především svými secesními štíty. Roku 1905 zdejší náměstí zachvátil požár a secesní úprava je toho důsledkem. Mimo náměstí na nás ale čeká celá řada domů z období pozdní gotiky a renesance. Cenný je především dům U jelena z roku 1415. Domovní znamení jelena na domě nalezneme dodnes. V Inocencově ulici na nás čekají dva srubové domy čp. 16 a 18 ze 17. a 18. století. Vydáme-li se na hřbitov, nalezneme zde kostel svatého Bartoloměje. Chrám je raně gotickou stavbou z roku 1279, přestavěnou barokně po požáru roku 1708 a upravenou pseudogiticky. V jeho kapli nalezl místo svého posledního odpočinku Michal Müller, vynálezce křišťálového skla. [/]
Okolí Vimperka
Vimperk je výchozím bodem k několika dalším výletům. Chceme-li se vypravit na kratší výlet, vydáme se východním směrem po červené turistické značce. Ta nás zavede po několika kilometrech do vesnice s poetickým názvem Svatá Máří. V obci nalezneme původně gotický kostel svaté Máří Magdaleny, který byl v 18. století barokně přestavěn a prodloužen. Středověkého původu je i zdejší fara, která byla také později barokizována. Naše další kroky povedou do kopce, nad vesnici. Čeká na nás Mařský vrch (907 m n. m.) s televizní věží a kaplí ve tvaru románské rotundy s 12 metrovou kamennou rozhlednou z let 1935 až 1937. Na západním svahu Mařského vrchu se rozprostírá kamenné moře. Ale vraťme se do Vimperka, a vydejme se odtud na další cestu.[/] Tentokráte nás čeká delší výlet. Vydáme se nejprve po žluté turistické značce do Korkusovy Huti, z Vimperka nás sem dovede rovněž silnice. Z Korkusovy Huti pokračujeme dále po žluté, místy kde se zachovaly stopy původní Zlaté stezky, až do Kubovy Hutě. Původní sklářská osada vznikla v roce 1728, roku 1736 se tu vyrábělo tabulové, zrcadlové a bílé sklo. Dnes je Kubova huť především střediskem rekreace a lyžování. Z Kubovy Hutě nás dále povede modrá turistická značka, která nás po několika kilometrech zavede do pralesa – tedy na Boubín. Cestu můžeme absolvovat i pohodlněji, a sice po dráze. Z Vimperka dojedeme vlakem do stanice Zátoň, odkud je to na Boubín coby kamenem dohodil. [/]
Boubín
Boubín je třetí nejstarší rezervací u nás, vyhlášenou již v roce 1858, na ochranu někdejší části královského pomezního hvozdu. V roce 1870 tudy prošla ničivá vichřice, která rozlohu pralesa zmenšila na pouhých 46,67 ha. Tato část byla v roce 1933 vyhlášena za státní přírodní rezervaci. V roce 1958, když se slavilo právě sto let od vyhlášení původní rezervace, bylo do rezervace zahrnuto dalších 620 ha okolních porostů. Rezervace neleží přímo na svazích Boubína, ale na úpatí jeho západního bočního hřebene zvaného Pažení. Nejstarší exempláře dosahují věku 300 až 400 let. Uvidíme tu i stromy s neobvyklými deformacemi – různými nádory, harfovitě zmnoženými kmeny, dvojáky, nebo stromy stojící na chůdových kořenech. Nalezneme tu také Boubínské jezírko, které bylo vybudováno na Kaplickém potoce v roce 1833 a do nynější podoby rozšířeno v roce 1857. Jeho úkolem bylo zadržovat vodu pro plavení dříví do sklárny v Lenoře. Navrcholu Boubína nás čeká od roku 2005 rozhledna. Pralesem nás provede 3,8 km dlouhá naučná stezka s osmi zastávkami. Z Boubína se vrátíme zpět do Vimperka.
Na další výlet z Vimperka se vydáme po červené, tentokráte ovšem severozápadním směrem. Naší první zastávkou bude obec Zdíkov. Vesnice byla prvně zmíněna již v roce 1318. Ve 14. století byla vybudována, patrně Kocy z Dobrše, tvrz. V letech 1539 až 1799 se stala majetkem Malovců, kteří ji přebudovali v renesanční zámek. Za posledních držitelů Thun-Hohensteinů byl zámek přebudován do dnešní podoby. Stalo se tak v roce 1865. Dnes je v objektu umístěn hotel. Zdejší kostel svaté Ludmily, který nalezneme při západním okraji vsi, pochází z roku 1922. Báň kostelíka připomíná ruské pravoslavné stavby. V obci, která utrpěla socialistickou výstavbou, se dodnes uchovalo také několik rázovitých šumavských domů. Chceme-li však vidět opravdu rázovitou šumavskou vesnici musíme se vydat dále po červené značce do Stach.[/] Podhorské městečko je centrem rázovitého Podlesí. Se svým katastrem 2346 ha, včetně 16 osad a samot, patří k nejrozsáhlejším obcím v republice. Na tuto raritu upozornil Karel Klostermann v povídce Odyssea soudního sluhy. Místo se původně jmenovalo Stachov a bylo založeno někdy kolem roku 1600 při sklárně, vyrábějící skleněné korálky na růžence, zvané pateříky. Ve Stachách se nacházela jedna z osmi rychet Královského hvozdu, která byla připomínána již v roce 1614. Patřilo k ní rozsáhlé území, které na rozdíl od okolní Šumavy bylo ryze české, od Churáňova k Javorníku. V roce 1839 se tu narodil sklářský mistr a hudebník Hartauer, autor písně Tam v krásné Šumavě, pobýval tu sběratel lidových písní Karel Weiss a náměty na své romány a povídky zde čerpal již zmíněný Karel Klostermann. [/] Zanechme historických faktů a pojďme na prohlídku. Zdejší obec je vesnickou památkovou rezervací a tak za trochu času rozhodně stojí. Při okraji náměstí nalezneme empírový kostel Navštívení Panny Marie z let 1842 až 1849, nedaleko stojící fara je renesanční stavba s mansardovou střechou. Na náměstí nás čeká také známá zdejší kuriozita. V malém parčíku tu přes léto rostou hřiby. Místní jsou na raritu patřičně pyšni a nové přírůstky opatřují cedulkou s datem, kdy se hřib vyklubal na svět. Není jistě třeba podotýkat, že zdejší hřiby si v košíku neodneseme. [/] Stachy Stachama dělá však především soubor roubených šumavských domů z 18. a 19. století. Domy jsou rozlehlé, široké objekty z oblých klád, do jednoho celku spojující obytnou i hospodářskou část, s polovalbovými šindelovými střechami a nízkými štíty, někdy doplněnými o pavláčku. Mezi ty nejhezčí patří domy čp. 67, 68, 77, 78, 218 a 64. Na stašském hřbitově najdeme pomník legendárního siláka Josefa Klostermanna, známého z Klostermannova románu V ráji šumavském pod přezdívkou Rankl Sepp. Rankl se živil jako forman, vozil křemen a dříví do sklářských hutí. Měřil přes dva metry a měl neobyčejnou sílu. Postavit zpět na kola převrácenou fůru bylo pro Rankla hračkou, stejně jako porovnat hospodskou bitku. O jeho kostru projevili zájem až ve Vídni, zbožný Sepp však neměl zájem poskytnout své tělo vědeckému výzkumu a tak tu na Stachách odpočívá dodnes. Ze Stach se můžeme na další výlet vydat dvojím směrem. Modrá turistická značka nás dovede do známého horského střediska Churáňova. Churáňov je proslulý především svou meteorologickou stanicí a lyžařským sportovním areálem. Projít se můžeme po zdejší sedm kilometrů dlouhé naučné stezce s deseti zastávkami a četnými rozhledy.[/] Vydáme-li se ze Stach nejprve po červené do Martínkova, po žluté pak dojdeme na Javorník. Javorník, jak již bylo řečeno, patřil v minulosti ke kralovácké rychtě ve Stachách, první zmínka pochází z roku 1624. Ve vsi nalezneme několik dochovaných stavení s dispozicí špýcharového typu a v parčíku sochu spisovatele Klostermanna. Nás však zajímají především jiné památky, vydáme se za nimi po naučné stezce. Ta nás zavede k rotundové kapli z roku 1939 a především na vlastní vrchol Javorníku s rozhlednou. Obojí, rotundu svatého Antonína i rozhlednu projektoval a postavil sušický stavitel Karel Houra. Stavba rozhledny měla v době blížící se války evokovat obrannou věž. 1089 metrů vysoký Javorník se v době protektorátu stal nejvyšším vrcholem Čech. O tuto prioritu naštěstí v roce 1945 opět přišel. 25 metrů vysoká rozhledna byla časem zastíněna okolními stromy, které prakticky znemožnily výhled. O řešení problému se diskutovalo dlouhá léta, byl však rozuzlen až v nedávné minulosti. Bohužel dosti bizardně. Ze střechy jedné rozhledny vyrůstá v podstatě rozhledna druhá, jiného tvaru. Nástavba nicméně vyřešila problém a dnes se z vrcholu Javorníku můžeme opět nerušeně rozhlédnout po okolní krajině.[/] Z Javorníku se vydáme po modré přes Královský Kámen do Nicova. Malá víska byla prvně připomínána již v roce 1295 a až do roku 1420 patřila klášteru v Ostrově, pak ke hradu Kašperk, od roku 1584 městu Kašperské Hory. Cenný je především kostel svatého Martina, založený pozdně románsky v 1. čtvrtině 13. století, přestavěný a rozšířený ve 2. polovině 17. století. Západní průčelí kostelíku kryje pro Šumavu typická břidlice. V Nicově nalezneme také barokní faru a samozřejmě nechybí ani několik roubených stavení. Z Nicova se vydáme po žluté zpět do Stach.
