Taormina je prý nejkrásnější město Sicílie. Najdete tu starobylé památky, strmé svahy i křišťálově čisté moře

Při cestě z letiště v Catanii severovýchodním směrem kolem mohutného sopečného kráteru třítisícové Etny se dostaneme až k Messinské úžině. Průliv, oddělující Sicílii od špičky italské boty, je hlavní spojnicí ostrova se sousední Kalábrií. Cesta vede kolem nádherného pobřeží, které silně kontrastuje s vápencovými vrcholy Sicilských Apenin. Jejich strmé svahy byly již odpradávna zdrojem vláhy, proto zde vznikla celá řada nádherných měst plných historických památek. Jedním z nich je i Taormina, která patří k nejmalebnějším sicilským městům.

Na začátek je nutné podotknout, že Taormina je jedním z nejnavštěvovanějších výletních cílů na Sicílii. Přidáme-li k tomu úzké uličky, strmé srázy a velké převýšení v podstatě od mořské hladiny až do výšky 500 metrů, je jasné, že největším problémem bude příjezd do města.

Historie sahající až do dob antického Řecka

Vznik Taorminy lze datovat do roku 396 př.n.l., kdy řecký tyran Dionýsios I., vládce ze Syrakus, dobyl blízký Naxos. Zdejší obyvatelé se krátce poté přesunuli na svahy hory Monte Tauro, kde založili nové město, nazvané Tauromenium. Během dob starověkého Řecka se stala Taormina kolébkou kultury, vzniklo zde velké množství chrámů a dodnes zachovalé divadlo.

Během druhé punské války se za velmi výhodných podmínek podřídila Římanům, kteří si město oblíbili a pokračovali v jeho rozvoji. Za vlády císařů Hadriána nebo Traiána bylo řecké divadlo přestavěno na gladiátorskou arénu. Taormina neztratila na své velikosti a významu ani během středověku. Nejprve za nadvlády Byzantské říše, poté po vpádu Normanů, a nakonec jako součást území španělské aragonské dynastie. Malý úpadek nastal po vyhlášení Království obojí Sicílie francouzskou dynastií Bourbonů, která zde vládla do roku 1860, kdy byla Sicílie připojena k tehdy vzniklé sjednocené Itálii.

Turistickým cílem již v 18. století

Četnost památek z různých historických epoch lákala již od 18. století řadu známých osobností z celé Evropy. Návštěvníci, jako například skotský cestovatel Patrick Brydone nebo básník Goethe, se ve svých dílech zasloužili o popularizaci Taorminy, a ta se stala velmi rychle turistickým lákadlem. Jezdila sem tehdejší evropská smetánka, např. básník Oscar Wilde, skladatel Richard Wagner se svou ženou Cosimou nebo pruský císař Vilém II.

Taormina není o hledání historických památek a návštěvě muzeí jako jiná města. V Taormině stačí prostě jenom být – sednout si na jednu z kamenných laviček na Piazza IX Aprile nebo si dát kávu v nějakém příjemném místním baru. Taormina si vás okamžitě získá dechberoucími výhledy – ať již na moře nebo na majestátní Etnu se sněhovou čepicí na vrcholu.

Živoucím srdcem města je třída Corso Umberto Primo

Ta je pojmenována po jednom z králů sjednocené Itálie Umbertovi I. Vede od brány Porta Catania, kde je již zmíněný parkovací dům, okolo hlavní taorminské katedrály přes prostřední bránu Porta di Mezzo až k bráně třetí, nazvané podle města Messina. Úzká ulička je prošpikována obchůdky, kavárničkami a restauracemi, vaše oči se nemohou odtrhnout od výkladních skříní. Najdete tu všechny lokální speciality od lanýžů až po výrobky z místních citrusů.

Hned za branou Porta Catania se dostáváme k bazilice zasvěcené sv. Mikuláši, obvykle nazývané krátce Il Duomo, postaveném ve 13. století. Před katedrálou stojí kašna se sochou Minotaura, bytostí, která je napůl zvířetem a napůl ženou a která je symbolem města.

My ale pokračujeme po hlavní třídě, projdeme branou Porta di Mezzo a přijdeme na rozlehlé náměstí, které tvoří přirozenou terasu s výhledem směřujícím na vrchol Etny. Toto náměstí se nazývá Piazza IX Aprile a patří k nejkrásnějším místům Taorminy. Kromě nádherného posezení zde najdete ještě barokní kostel sv. Josefa posazeného pod skalní stěny hory Monte Tauro a bývalý kostel sv. Augustýna, kde se nyní nachází knihovna čítající na 22 000 historických svazků. Třída Umberta I. končí u Messinské brány na náměstíčku, kde najdeme zbytky antických lázní Terme Romane a středověký palác Palazzo Corvaja ze 14. století.

Jsme již jen malý kousek od proslaveného řeckého divadla

Asi 400 m odsud najdeme jedno z nejzachovalejších řeckých divadel na světě. Celý areál si můžeme prohlédnout po zakoupení vstupenky v rámci prohlídkového okruhu. Divadlo mělo průměr 107 metrů a vešlo se do něj přes 10 000 diváků. Stavba byla rozdělena do 9 sektorů a několika tribun, přesně za hlavním pódiem je v pozadí masiv Etny. V rámci prohlídky je k vidění i rekonstrukce římské přestavby na gladiátorskou arénu.

Florence Trevelyan a její zahrady

Po východu z řeckého divadla nezapomeňte navštívit taorminské veřejné zahrady. Najdete je o ulici níže pod názvem Villa Comunale. Založila je angličanka Florence Trevelyan, která se sem přistěhovala v roce 1890, kdy se provdala za váženého místního lékaře. Florence se věnovala zakládání zahrad a v Taormině založila nádherný park s výhledy na Etnu. V parku vysadila řadu nepůvodních rostlin a nechala postavit různé romantické pavilony a vyhlídky.

Opevněné hrady na vysokých kopcích

Na konci našeho putování se vydáme nejprve na vrchol kopce Monte Tauro. Sem se můžete buď vyšplhat z historického centra po příkrých schodech, nebo vyjet autem po úzkých serpentinách. Pod hradem najdete malý kostelík vytesaný ve skále s názvem Santuario Madonna della Rocca. Vedle kostelíka je kříž s nádhernými výhledy na město, mořské pobřeží a okolní horské hřebeny včetně Etny. Na vrcholu Monte Tauro stál nejprve řecký chrám, v 10. století zde Arabové postavili opevněný hrad, který se dochoval až do dnešních dob.

Nedávno zrekonstruovaná kamenná stezka nazvaná Sentiero dei Saraceni nás ale dovede ještě výše. Ve výšce 500 m nad mořem najdeme opevněné městečko s názvem Castelmola a naši návštěvu Taorminy zakončíme právě zde. Západy slunce na terase stejnojmenného saracénského hradu jsou totiž nezapomenutelné.

Zdroje: vlastní zkušenost z cest autora článku Jiří Hloušek + Wikipedia