Dnes je 4.12. a svátek má Barbora
Pokračujeme v naší cestě do města Rýmařova. Toto podhorské město bylo založeno koncem 13. století a již od počátku se zde těžily rudy. Na přelomu 13. a 14. století zde existovala unikátní huť na získávání zlata. Od doby Jana Lucemburského až do 19. století se zde těžilo obrovské množství železných rud. Ve druhé polovině 14. století se pánem rýmařovského panství stal Proček z Vildberka, který zvětšoval své panství loupežemi a získal označení zemský škůdce. Na počátku 15. století bylo město neznámými útočníky dobyto, vydrancováno a spáleno. Město bylo znovu vybudováno, ožily doly stříbrné, železné i dobývání barevných kovů. Koncem 15. století bylo město znovu zničeno nájezdem uherských vojsk. Následující století se pak stalo dobou prosperity a klidu. Město se znovu vzpamatovalo a panství se podle nového sídla začalo nazývat janovickým. V té době vznikaly nové hutě a hamry, slévárny, kovárny, drátovna, šlejfírna, vyrábělo se železné zboží na vývoz. Ve městě byly zbudovány pivovar, lázně i špitál, velký rozkvět prožívaly řemeslnické cechy. V roce 1583 zakoupil panství Ferdinand Hoffmann z Grünbüchu, za jehož panování město a celé panství velmi vzkvétalo. Po vydání Obnoveného zřízení zemského začali zdejší luteráni hromadně opouštět své domovy a majitelem panství se stal katolický dědic rodu Hoffmannů. Skutečné hrůzy pro panství nastaly po roce 1648, když se podruhé na Moravě objevila švédská vojska Linharta Torstenssona. Nastalo období drancování a epidemií. V roce 1650 odtáhly poslední zbytky vojska a za nimi zůstalo město ze značné části vylidněné, vyhořelé a zpustlé. Město se pomalu vzpamatovávalo z útrap, ale obyvatelstvo začala pronásledovat nová hrozba – inkvizice. Prokurátor Boblig si jako svou první oběť zvolil statečného a výřečného odpůrce čarodějnických procesů rýmařovského faráře Františka Jana Bapsta. Byl zachráněn díky statečnosti a prozíravosti městských konšelů, kteří knězi, který se dostal do bezvýchodné situace, umožnili na poslední chvíli v lednu 1686 útěk a zaskočený inkvizitor nedokázal situaci zvrátit. Město tak zůstalo ušetřeno smrtících hranic. Na počátku 18. století se majitelem panství stal českorakouský rod Harrachů. Harrachové byli výborní hospodáři, kteří svůj majetek opět zvelebili. I přes nepříznivé politické události, spojené s válkami Marie Terezie o Slezsko, které hospodářsky postihly celé území, noví janovičtí páni začali s obnovou zničených lesů, v Janovicích založili tehdy nejvýznamnější plátenickou manufakturu v říši a snížili robotní povinnosti. Město bylo často ohrožováno požáry, největší vypukl v roce 1790, který zničil celý Rýmařov. Vzniklo nové městečko v duchu klasicismu a empiru.V první polovině 19. století však městu nevyhovovalo sevření zbytky opevnění, proto Rýmařované zbořili poslední brány a zasypali hradební příkop, aby bylo místo pro nově vznikající průmyslové podniky na zpracování lnu a bavlny. V 19. století pak město rozšířilo průmyslovou výrobu o zpracování dřeva, cínařství, olovnářství. Průmysl si vynutil rázné zásahy i v dopravě. Postavila se kvalitní silnice do Šumperka, Bruntálu i Olomouce, byla vybudována železniční trať z Polska přes Rýmařov do Olomouce. Od konce století mělo město svůj vodovod i elektrárnu.
V Rýmařově je celá řada historických památek. Na místě městského hradu je chráněná archeologická památka Hrádek, kde je v současnosti umístěna část geologické expozice Muzea Rýmařov s názvem Vývoj hornin Jesenicka. Na náměstí můžeme navštívit farní kostel sv. archanděla Michaela, který byl často přestavován, dále filiální kostel Navštívení Panny Marie, zvaný V Lipkách. Je to mimořádně hodnotná barokní stavba s krásnou freskovou výzdobou, před kostelem je socha Panny Marie Vítězné a skupina Ukřižování. Krásným dojmem na nás zapůsobila budova radnice s prvky od gotiky po klasicismus, s převládajícím barokním slohem. Nedaleko radnice je umístěn mariánský sloup se sochou Panny Marie Neposkvrněné z druhé poloviny 17. století, na jehož soklu jsou znaky Hoffmannů z Grünbüchu a Dietrichsteinů. Za návštěvu stojí také Městské muzeum v Rýmařově, kde je možné se seznámit s doklady o dolování a se souborem hedvábných brokátů protkávaných zlatem a stříbrem. V Janovicích u Rýmařova je ukryt v parku zámek, který byl přestavěn z původně renesanční tvrze v barokním stylu v 16. století. Zámek bohužel není pro veřejnost přístupný, můžeme se tedy projít pouze parkem, který je už jen pouhým torzem severského arboreta. Nedaleko zámku stojí památkově chráněná Spitzerova vila, práce vídeňského architekta Gustava Schöllera.
Západním směrem od Rýmařova se můžeme v obci Ruda projít čtrnácti krásnými barokními zastaveními křížové cesty až na Křížový vrch, odkud je nádherný široký výhled. Z Rudy se vydáme na návštěvu jedné z 13 přírodních rezervací – na Rešovské vodopády na horním toku říčky Huntavy, která protéká úzkým kaňonem. Překonává asi 50 m vysoký stupeň četnými peřejemi a několika až 7 m vysokými vodopády. Tato procházka je trochu náročnější, ale rozhodně stojí za trochu námahy. Vydáváme se dále, tentokrát naše cesta míří na zdaleka viditelný hrad Sovinec. Založili jej v polovině 14. století Hrutovici, kteří se pak nazývali „páni ze Sovince“. Páni z Boskovic v polovině 15. století hrad přestavěli v renesanční sídlo. Stavební činnost pokračovalo i za Vavřince Edera ze Štiavnice a jeho zetě, posledního českého majitele hradu, Jana staršího Kobylky z Kobylího. Po bitvě na Bílé Hoře hrad získal Řád německých rytířů, který prováděl další mohutné opevňování. Přesto byl Sovinec na podzim 1643 dobyt švédskými vojsky. Od druhé poloviny 17. století význam hradu upadal a po požáru 1748 byly provedeny jen nejnutnější opravy. V 19. století zde byl řádový seminář a od roku 1867 lesnická škola. Prohlédli jsme si několik nádvoří a Horní hrad s vyhlídkovou věží. Po výstupu na vyhlídku jsme byli odměněni nádherným výhledem. Téměř všechny místnosti hradu jsou využívány jako výstavní prostory, velmi nás upoutala expozice o historii hradu a lesnické školy. Od jara do podzimu se na hradě konají různé slavnosti, na kterých se představují různé skupiny historického šermu, návštěvníci se potkávají s rytíři a dámami ve středověkém oblečení, řemeslníci zde vyrábějí a nabízejí své zboží.
