Pražský groš
Po objevení stříbra v Kutné Hoře nastal v Čechách hospodářský vzestup, který byl provázen novými ekonomickými reformami. Roku 1300 vydal Václav II. horní zákoník Ius regale montanorum a zavedl novou měnovou reformu – pražského groše. Pražský groš se razil původně v Praze , proto název – pražský. Ale později byla ražba mince přenesena do Kutné Hory do Vlašského dvora – centrální mincovny . Za vzor pro budoucí pražský groš byl vzat tourský groš ražený od roku 1266 ve francouzském městě Tours Ludvíkem IX. (1226 -70). Groš se razil z hřivny jako váhové jednotky. Základem ražby byla hřivna pražská, která vážila 253,14 gramů, z níž se razilo 64 grošů, takže pražský groš vážil necelé 4 gramy. Spolu s pražským grošem existovala i drobná měna – tzv. parvus (z lat. překladu – malý). Počítalo se 12 až 14 parvů na 1 groš. Pražský groš se stal záhy platidlem daleko za hranicemi našeho státu. Pražské groše byly raženy po dobu téměř čtvrt tisíciletí a produkce jen kutnohorské mincovny se odhaduje na půl miliardy těchto mincí. Kupní síla pražského groše se v důsledku výkyvů feudálního hospodářství později změnila. Zatímco v první polovině XIV. století stál kůň asi 250 grošů a havíř si průměrně vydělával 22 grošů. Ve druhé polovině XVI. století však ceny velmi vzrostly : kůň stál kol. 960 grošů a mzda havíře klesla na pouhých 6 grošů týdně. Vrůst cen v XVI. století byl způsoben suchým podnebím, které vládlo v Čechách. Velké sucho s sebou přineslo neúrodu a s ní i hladomor. Podstatně však větším nebezpečím než hladomory byly v 16. století epidemie nakažlivých nemocí , zejména pravého moru. Proto si můžeme vysvětlovat velké cenové rozdíly oproti jiným obdobím. V roce 1547 tak přestal pražský groš být vládním platidlem.
