České středohoří
Při výletech do Českého středohoří budeme obklopeni okouzlující kulturní krajinou tvořenou smíšenými lesy, střídající se s loukami a jednotlivými
stromy, prostoupenou plochami drobných
políček a alejemi ovocných stromů. Mezi tím budeme procházet malými vesnicemi s věžemi kostelů, červenými stříškami kostelíků či kapliček a dochovanými původními hrázděnými nebo zděnými domky. Nad tím vším pak vévodí nádherná silueta homolovitých kopců a kopečků Českého středohoří.
Milešovka s okolím
Nejvýše k obloze z nich dosahuje Milešovka (837 m n.m.), na jejímž vrcholu je zdaleka vidět meteorologická stanice z roku 1905, používaná i jako rozhledna. Lidé na tuto „hromovou horu“, jak zněl její dřívější německý název (Donnersberg), vystupují již odedávna, většinou pěšky, ti movitější se v minulosti nechávali nahoru vynést v nosítkách nebo dokonce mohli vyjet na oslu. Odměnou za výstup je nádherný výhled, když směrem na jih můžeme dohlédnou k hoře Říp a směrem na západ za mimořádné viditelnosti až k libereckému Ještědu. Slavný německý přírodovědec Alexander von Humboldt po výstupu na Milešovku prohlásil výhled, který se mu naskytl, za jeden z nejkrásnějších na světě. Asi v okamžitém nadšení poněkud přeháněl, ale pohled do okolí je tu skutečně úchvatný.
Pod Milešovkou se vyskytuje přírodní rezervace Březina s chráněnou starou bučinou a v Českém středohoří velmi ojedinělým rašeliništěm.
Dále nemůžeme opomenout několik zajímavých vsí. Bořislav je známa jako majetek řádu Johanitů již od roku 1169. Kostel sv. Kateřiny pochází ze 14. století, avšak byl znovu postaven v roce 1717, pěkná je i sousední barokní fara. Nedaleký Žim je doložen roku 1352. Zděné a hrázděné stavby (zvláště č. 9) dokládají výnosnost půdy i ovocnářství a blahobyt zdejších sedláků.
Z Bořislavi je možno vyjít do vesničky Bílka, v níž dnes již žijí pouze chataři. Kaplička sv. Václava na návsi byla nově postavena v roce 1998. Dále můžeme dojít až pod Milešovku a cestou si můžeme prohlédnout kamenné plastiky současných českých a německých sochařů, zajímavě doplňující zdejší rozmanitou krajinu.
Trochu severněji leží obec Rtyně. První zmínka o ní pochází z roku 1385. V té době tam již nejspíše stál kostel sv. Martina, přestavěn byl teplickým stavitelem Kristiánem Laglerem v roce 1736. Nad vesnicí se zvedá vrch Chotyně, na němž je roku 1402 zmiňován hrad Paradies.
V 16. století tam stála tvrz Stolička. Dnes z těchto staveb zůstalo jen několik málo kamenných zbytků.
Kilometr od Rtyně se rozkládají Žalany. U obce bylo odkryto slovanské pohřebiště – to nepochybně vysvětluje název. Na návsi stojí kaplička
postavená po roce 1800. Ve vsi se narodil utrakvistický kazatel a spisovatel Havel Žalanský (1567–1621). Ze Žalan se můžeme vydat směrem k Milešovce. Dojdeme nejprve do Lelova, připomínaného poprvé roku 1365. Na návsi spatříme pozdně barokní kapličku a naproti pěkně zdobenou rokokovou bránu hrázděného statku čp 3. Železný obelisk za kapličkou připomíná, že se tu v roce 1779 zastavil císař Josef II. Odtud můžeme dále dojít až k Černčicím, z nichž se dá také poměrně pohodlně vyjít na Milešovku.
Kostomlaty a okolí
Nejstarší zmínka o obci je z roku 1333, avšak její původ bude asi starší, neboť v barokním kostele sv. Vavřince jsou zachovány zbytky původní románské stavby, pocházející z období před roku 1230. Autorem průčelí z roku 1737 je O. Broggio. Nad obcí se zvedá věž hradu z první čtvrtiny
14. století. Dochovalo se z něho předhradí se zaoblenými nárožími a lichoběžníkové vnitřní nádvoří. Vstupní část je chráněna válcovou věží a z vnitřního hradu se dochovala mohutná válcová věž s ochozem. Celý hrad je obklopen parkánem. V roce 1434 jej dobyl husitský válečník Jakoubek z Vřesovic a od té doby hrad pustl. V 17. století v něm ještě žilo služebnictvo zámeckého panstva, pak již zůstal zcela opuštěn.
Původně renesanční zámek byl barokně přestavěn
Humprechtem st. z Chudenic roku 1684, dále byl upravován ještě v průběhu 19. století a poslední stavební změny pocházejí z roku 1910. Původní renesanční dispozice je však dodnes patrná. Dnes je v něm dívčí nápravný ústav. Zajímavá je barokní fara z roku 1740. A nakonec si připomeňme poutní tradici v Kostomlatech. Nad studánkou s údajně léčivou vodou, k níž se poutě konaly, byla v roce 1748 postavena kaple Panny Marie Pomocné a roku 1825 byla přestavěna.
Z Kostomlat můžeme ještě po červené značce jít jižním směrem pod vrchem Chloumek (481 m n.m.) z jedné strany a vzdálenějším Milešovským Klocem (674 m n.m.) ze strany druhé až k přírodní rezervaci Štěpánská hora, zřízené k ochraně teplomilných lesostepních společenstev (kavyly, lilie zlatohlávek a další). Pod ní leží na Lukovském potoce obce Štěpánov
(první zmínka z roku 1249) a Lukov (první zmínka o roce 1378), nad nimiž bylo odkryto mladobronzové sídliště. Dále můžeme pokračovat
k Hradišťanské louce (752 m n.m.), pokryté typickou květenou podhorských luk, z níž nejcennější je stařinec oranžový. Mimo to jsou zde patrné valy z mladší doby bronzové. Z tohoto poklidného místa, na němž někoho potkáme jen zřídka, pokračujeme dále po červené značce a po necelém kilometru odbočíme z Kozího hřbetu po lesní cestě doprava. Projedeme k rekreačním chalupám, za nimiž se objeví přilbovitá střecha barokního kostela v Mukově z roku 1760.
