Kaple sv. Barbory – Buchlov
Na vrchu Modla, lidově zvaným Barborka, už od 13. stol. stával raně gotický kostelík sv. Barbory. Z iniciativy Hanuše Zikmunda z Petřvaldu došlo v letech 1672-73 k výstavbě nové kaple, která měla být součástí kláštera trinitářů. Při novostavbě bylo využito gotických architektonických článků z původního kostelíka, které se nalezly také v jižní opěrné zdi tzv. poustevny. Z vlastního kláštera na severní straně svatyně se ale podařilo vybudovat pouze základy. Nová kaple sv. Barbory byla vztyčena na půdorysu kříže a nad křížením završena kupolí. Vybavení kaple pochází ze 17.-19.století. Hlavní oltář z přelomu 17.a 18. stol. sem byl přemístěn z kláštera na Velehradě, zrušeného r. 1783. Původní oltář byl naopak v r. 1923 převezen do farního kostela v Buchlovicích. Svatyně sloužila jako rodová hrobka Petřvaldských a Berchtoldů a náhrobky představují také nejcennější mobiliář. Umělecky nejhodnotnější jsou zejména tři berchtoldovské náhrobky- empírový náhrobek dr. Leopolda Berchtolda /1759-1809/, na protější straně je pochován jeho syn Zikmund I. /1799-1869/. V levé boční kapli sv. Ludmily je umístěn náhrobek Zikmunda II. Berchtolda /1834-1900/, zemského a říšského poslance panské sněmovny a hlavního porotce u krajského soudu, a jeho ženy Josefíny Gabriely Trauttmansdorff-Weinsbergové. Náhrobek dal zřídit Zikmundův syn Leopold II. z Berchtoldu a při té příležitosti zakoupil v Paříži barevně glazovaný terakotový reliéf Madony s dítětem, který byl vkomponován do novorenesanční architektury. Do prostředí Buchlova se tak dostalo prvořadé dílo italského renesančního umění robbiovské provenience, jež bylo připsáno Giovannimu della Robbia.
