Žulové trůny u Hlinska. Kam za klidem, výhledy a unikátní historií v Železných horách

Okolí Hlinska v Čechách v okrese Chrudim láká na spousty zajímavých míst, ať už přírodních nebo kulturních. Městečko se nachází na rozhraní dvou Chráněných krajinných oblastí, a to CHKO Železné hory a CHKO Žďárské vrchy.  Přímo v Hlinsku stojí rozhodně za zhlédnutí například historická část nazvaná Betlém, která je součástí Muzea v přírodě Vysočina. Významná je v okolních obcích i tradice masopustních obchůzek, které jsou pro svoji jedinečnost od roku 2010 zapsány na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. My se však zaměříme na blízké okolí města. Jednou ze zajímavých tras je určitě menší výšlap k žulovým trůnům, který lze ideálně zahájit z nádraží, kde se napojíme na modrou a červenou turistickou značku.

Matulova stezka

Jakmile přejdeme přes železniční trať, dostáváme se k velice zajímavé stavbě – Matulově vile – významné historické budově z počátku 20. století. Dle dostupných informací byla postavena v roce 1923 Jiřím Matulou, vlastníkem zdejších žulových lomů. Vilu nechal vystavět podle návrhu architekta Josefa Skřivánka, který se inspiroval renesančními budovami a rovněž antikou.

Stěžejními prvky budovy jsou sgrafita. Tyto dekorace fasády na vile se vytvářejí odrýváním bílé vrstvy na tu probarvenou, čímž se odhalí kontrastní spodní vrstva. Matulova vila je v soukromém vlastnictví a pozemek kolem budovy není veřejnosti přístupný. Nicméně netradiční vzhled poměrně velké budovy si lze pohodlně prohlédnout z naší trasy. Od Matulovy vily pokračujeme dál, míjíme chatovou osadu a pokračujeme kolem rybníků Na Drachtinkách.

Drachtinka nebo Drahtinka?

Pro někoho možná lehce matoucí může být nahodilé používání názvu potoka pramenícího v lesích nedaleko Srní u Hlinska. Různé zdroje uvádějí obě varianty názvu. Každopádně za chatovou osadou se dostáváme již do velice příjemné přírodní pasáže. Zde napravo od stezky postupně potkáme dvě vodní plochy a následně zatáčíme po stezce doprava a poslední rybník, který tvoří soustavu tří rybníků Na Drachtinkách, již budeme mít po ruce levé. Z dálky je občas nepatrně slyšet hluk nedalekého lomu, ale ten nijak nenarušuje klid tohoto místa.

Okolí rybníků je domovem pro několik druhů vodních ptáků. Návštěvníci zde často nechtěně vyruší volavky, které se ladně vznesou a pro jistotu se vzdálí na druhý břeh. Rybníky ani jejich okolí nejsou nějak speciálně upravené. Díky absenci zásahu člověka proto mají relativně divočejší vzhled a jsou díky tomu i velice fotogenické.

Hurá do lesa!

Hned za vodními plochami nás čeká vstup do lesní pasáže našeho výletu. Lesem se dostáváme k rozcestníku Nad Lomovými rybníky, kde se můžeme rozhodnout, jestli si okruh projdeme zleva nebo zprava. Pokud zvolíme odbočku doprava po modré TZ, čeká nás terénnější část, opravdu jen úzkou pěšinkou po kořenech. Potom co vyjdeme z lesa, míjíme rozcestník Horní Babákov – jih, kde stojí za to udělat si nepatrnou odbočku na kraj vesničky. Zde si můžeme díky naučné tabuli odpovědět na otázku, kde se v Horním Babákově vzala těžní věž. Nedaleko prostoru, kde najdeme menší odpočinkové místo s unikátní skluzavkou pro děti, která by měla být jediným exemplářem na světě, připomínající těžební věž.

Jen několik desítek metrů odtud byly v 60. letech 20. století prováděny průzkumné práce za účelem zjištění těžebního potenciálu ve zdejším rudním ložisku. Přestože téměř 35 metrů hluboká šachta odhalila několik minerálů vhodných k těžbě, nakonec se ukázalo, že toto ložisko není velkého významu a těžba byla ukončena.

Za poznáním v rámci Geoparku Železné hory

Z odpočinkového místa se vracíme zpátky k rozcestníku a ubíráme se dál po zelené TZ Matulovou stezkou. Cestou se můžeme z naučných tabulí dozvědět některé zajímavosti o Geoparku Železné hory, kam i tato část patří. Celý geopark má rozlohu 777 km² a geologicky je velice různorodý. My se v této lokalitě zajímáme zejména o žulu. Srnská žula je tradiční materiál používaný ve stavebnictví. Nejedná se pouze o dlažební kostky, ale rovněž posloužila pro výstavbu velmi známých staveb v různých částech naší republiky. Příkladem jsou hrobodomy a památník v nedaleké obci Ležáky vypálené nacisty 24. června roku 1942 nebo už o něco vzdálenější krkonošské Petrovy boudy. Ty byly postaveny roku 1811 ve výšce 1288 m n. m.

Geologické okénko

Srnské lomy jsou jedním z nejvýznamnějších nalezišť skutečně kvalitních žul. Odborný název pro žulu, která se tu těží již minimálně od roku 1902, zní granodiorit. Místní lomy jsou až do současnosti zachovány v podobě hlubokých jam a kámen je odsud vytahován zavěšenou lanovkou, na rozdíl od většiny ostatních lomů, které byly upraveny pro vjezd těžké techniky. Žula je horninou a každou horninu tvoří několik minerálů. V případě žuly se jedná o křemen, živec a slídu. Každý z těchto minerálů se vyskytuje ve velkém množství odrůd.

Zlatý hřeb výletu

Po méně zajímavé části Matulovy stezky, kterou si však prokládáme zjišťováním informací, se od rozcestníku Pod Rychtou po červené TZ konečně dostáváme k očekávanému parádnímu bodu zájmu. Nejprve se podíváme na lom z výšky. Tato vyhlídka nám může tak trochu připomínat specifický balkon, jak jinak než z žuly. Odtud vidíme malý zatopený lom a za ním již avizované žulové trůny. Ještě v této horní části se inspirujeme dalšími místy v rámci geoparku, která nás mohou zaujmout. Navíc odtud v dáli lze vidět vršek, na kterém můžeme v rámci další hlinecké stezky navštívit Přední Hradiště. Posléze již scházíme ke spodní části lomu a můžeme se pokochat, případně i posedět na masivních žulových trůnech, v jejichž středu je i nízký stolek.

Jsme v cíli

Od žulových trůnů již pokračujeme zpět po červené TZ pohodovou procházkou opět k rozcestníku Nad Lomovými rybníky, kde se napojujeme na část trasy, kterou jsme již prošli. Po této výletní trase máme v nohách cca 7,5 km, pokud by nás zlákala koupačka, pak by se trasa samozřejmě ještě trochu protáhla. 

Zdroje:  Naučné tabule v dané lokalitě; iHlinsko