Západní okraj Železných hor

Západní okraj Železných hor vystupuje z České tabule jako nápadná hradba viditelná z dálky. Není divu, terén se tady zvedá skokem o přibližně 200 až 250 m. Na tomto území byla také roku 1990 vyhlášena národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory. Ta zabírá rozlohu 374 ha a chrání zbytky původních bukových lesů a na ně navazující rostlinná a živočišná společenstva.[/]

Seč

Putování začneme v Seči, jejíž náměstí leží v nadmořské výšce 540 m. Je oblíbeným rekreačním střediskem, před revolucí byla častým místem konání pionýrských táborů. Ve městečku si na náměstí prohlédneme renesanční kostel sv. Vavřince a po zelené značce se vydáme k přehradě. Cestou míjíme renesanční zámek, ve kterém dnes sídlí obecní úřad a rovněž je zde infocentrum. Nad vchodem si povšimněme letopočtu v barokním portálu – 1610.[/]


Zelená značka sleduje silničku, která vede k hrázi Sečské přehrady. Ta byla na Chrudimce postavena v letech 1925-1934 a jejím účelem je ochrana proti povodním, rekreace a částečně také výroba elektrické energie. Hráz je zděná a 42 m vysoká, vede po ní silnice.[/]
Nad tunelem před hrází je na skále zřícenina hradu Vildštejna, z něhož jsou patrné zbytky hradeb a zdí. Nebudeme se ale snažit k hradu dostat, je opravdu nepřístupný. Místo toho si vychutnáme zříceninu, která je na kopci nad přehradou, jmenuje se Oheb a dostaneme se k ní, když se za hrází vyšplháme do strmého svahu (můžeme jít také kus po silnici, a pak zabočit na značenou cestu doprava).[/]

Hrad Oheb

Hrad Oheb je úžasný, zachovaly se tady hradby, valy, příkopy, zbytky věže atd. Založen byl někdy ve 14. století a již roku 1553 je uváděn jako pustý. Při návštěvě však pozor, cedulka “vstup na vlastní nebezpečí” nás nabádá ke zvýšené opatrnosti. Od hradu je také překrásný výhled na Sečskou přehradu s ostrůvkem. V okolí hradu je stejnojmenná přírodní rezervace o rozloze 26,5 ha. Najdeme zde suťový bukový les, žije tady 42 druhů měkkýšů a hojné jsou mechy a kapradiny.[/]


Pokud si chceme prohlédnout přírodní rezervaci Lichnice – Kaňkovy hory, vydáme se ze Seče po značce červené. Ta nás nejprve přivádí k myslivně Javorka, kde se dodnes v okolí zachovaly zbytky vápencového lomu, a také pod hlavním hřebenem se tady těžil v minulých letech fluorit a baryt. Následuje příjemný úsek po hřebeni Kaňkových hor, kde rostou jednak smrkové monokultury, ale můžeme zde obdivovat i krásné vzrostlé původní bučiny. Od rozcestí Kubíkovy Duby je značka přeznačena a vede dolů, a pak po úbočí hlavního hřebene, dříve vedla po hřebeni, ale vzhledem k přírodní rezervaci je nyní území nepřístupné. Ale o nic nepřijdeme, znepřístupněná část Kaňkových hor je takřka stejná, jako nám již známý úsek po Kubíkovy duby.[/]
Po pár kilometrech sestoupíme do obce Hedvikov. Co nás okamžitě upoutá, to jsou zdevastované zbytky kdysi slavných železáren, které tady založil Jan Josef Zvěřina už roku 1816. Změť rozpadajících se staveb. Patrná je bývalá vrátnice s píchačkami.[/]
Odtud se můžme vydat doprava Hedvičiným nebo také Pekelským údolím (Pekelskou roklí) proti proudu Zlatého potoka a zelená značka nás po kilometru dovede na hráz rybníka Dolní Peklo, oblíbeného koupaliště. Za horkých letních dnů bohužel velmi často zcela zarostlý sinicemi. Nedaleko leží rybník Horní Peklo. Oba rybníky slouží jako zásobárna vody, kterou využívá také cementárna a vápenka v Prachovicích. Zachycují přívalové deště a jsou oblíbeným místem rybářů.[/]
Přes Starý Dvůr dojdeme po silnici až do obce Podhradí. Hned na začátku vesnice nás po levé straně přivítá Žižkův dub, jeden z mnoha památných stromů, pod kterým údajně také odpočíval slavný vojevůdce. Je to zvláštní, protože Žižka Lichnici nikdy neobléhal. Nicméně ať již je název památného stromu pravdivý či nikoliv, rozhodně stojí za zhlédnutí. Obvod tohoto velikána měří 9 metrů a v kmeni je vykotlaná velká dutina. Stáří se odhaduje na 700-800 let.[/]

Hrad Lichnice

Přes obec dojdeme ke zřícenině hradu Lichnice. Zachoval se tady příkop a val, části zdí, zbytek válcové věže a sklepy. Hrad je přístupný s průvodcem v otvíracích hodinách, jinak je přístupný bez průvodce kdykoliv (sklepy jen s průvodcem). Areál hradu je velmi pěkný, travnatá plocha obehnaná zdmi, navíc je odtud překrásný výhled směrem k Čáslavi, jsou zde instalovány lavičky. Zejména za teplých jarních a letních večerů tady bývá dost živo.[/]


Z hradu se vydáme po silničce směrem k Lovětínskému rybníku. Po 200 m nepřehlédneme odbočku doleva, která vede na Dívčí kámen, jeden z takových kamenů, kde panna Milada nutila své nápadníky, aby se zde otočili s koněm, což bylo takřka nemožné, takže nápadníci končili na dně Lovětínské rokle a dívčina byla bez ženicha. Celý příběh “O kruté panně Miladě” stejně jako i další pověsti si můžeme vyslechnout na hradě Lichnice, jehož válcovitá věž se nad námi tyčí směrem na jih. Jinak je z tohoto rulového skalního výběžku překrásný výhled.[/]
Z Dívčího kamene pokračujeme dolů a po kilometru zabočíme doleva na žlutou značku. Ta nás vede Lovětínskou roklí, nečekaně romantickým a divoký údolím Lovětínského potoka s množstvím balvanů a peřejí. Je budováno rulami, jednou ze základních hornin Železných hor. Po obou stranách se zvedají příkré svahy – jsme opět v přírodní rezervaci Lichnice – Kaňkovy hory. V rokli převažují bučiny, místy jedlobučiny, podél potoka olšiny. Žije zde mlok skvrnitý, datel černý a strakapoud prostřední.[/]
Od konce Lovětínské rokle sejdeme do Třemošnice. Z okolí Třemošnice se musíme zmínit o Ronově nad Doubravou, „městečku na dlani“ a také rodišti malíře Antonína Chittussiho, a o vápence v Závratci.[/]

Údolím řeky Doubravy

A na závěr ještě doporučení na jeden příjemný výlet: v Třemošnici nasedneme na autobus a přes Běstvinu (na náměstí zámek, dnes internátní škola) dojedeme do zastávky Spačice. Odtud se vydáme malebným údolím řeky Doubravy po modré značce. Cesta je příjemná, pohodlná, a po 3 km nás dovede (posléze po žluté a neznačené cestě) na hráz údolní nádrže Pařížov, technické památce, postavené z lomového kamene a dokončené roku 1913. Objekt hráze je sice oplocený, ale je přístupný. Po žluté se pak Chittussiho údolím (tady už řeku tolik nevidíme, cesta vede povětšinou nad údolím) vrátíme do Třemošnice.