Welzlování 2008

(Zábřeh, 17. 1. –16. 2. 2008) Festival cestovatelů, dobrodruhů a recesistů

Osobu Jana Welzla, guru českých cestovatelů, si již popáté připomínají v jeho rodišti Zábřehu ve dnech 17. ledna až 16. února. Pro ty, kteří jej neznají, doporučujeme jeho knihu Třicet let na zlatém severu (poslední vydání v roce 1999 ve Chvojkově nakladatelství). Toto strhující a mnohdy nechtěně humorné vyprávění však museli v roce 1929 pracně uvést v život dva mladí brněnští novináři B. Golombek a E. Valenta. Welzl byl totiž charismatický vypravěč, méně už pak vládl slohem a pravopisem. Tito novináři jeho vyprávění zaznamenávali na stenograf a protože Welzl neustále odbočoval a přeskakoval z příhody na příhodu, museli pak záznam pracně setříhávat a dávat do časového sledu. Kniha se stala bestselerem a to i v zahraničí, vzniklo dokonce podezření, že žádný Welzl neexistuje a tyto „neuvěřitelné“ příhody si vymysleli oba mladíci. Spor se také rozhořel na univerzitní půdě, kdy jeden americký profesor tvrdil, že na Novosibiřských ostrovech žádní eskymáci nežijí. Na rozdíl od Welzla, který tam v dynamitem vystřílené jeskyni leta žil, tam onen profesor nikdy nebyl. Věda nakonec dala Welzlovi za pravdu.

„V Jakutsku, kde jsem si nakoupil zásob na zimu, poznali lidé hned, že jsem cizí. Kdekdo se mě ptal, odkud a kam. Vypravoval jsem odkud jdu a kam mám namířeno. Spráskli ruce a všichni tvrdili, že nedojdu, vždyť prý nemám za sebou ani třetinu cesty. Smál jsem se, řekl jsem, že už jsem toho dost prošel a dost zkusil, že projdu šťastně nejen k pobřeží Arktického oceánu, ale i dál.

Lidé na severu, kteří se vyznali v mapách, konečně pak i moji rodáci doma, pokud sledovali podle mého vypravování mou cestu Sibiří, divili se, jak často jsem si zacházel, jaké nepochopitelné okliky jsem dělal a co času jsem někdy na jednotlivé úseky spotřeboval. To se dobře mluví. Ale pusťte člověka, který nerozumí mapám, kterého vede jenom slunce a odhodlání, pusťte ho v Krasnojarsku a pak řekněte mu, aby došel k Arktickému oceánu! A sledujte pak, usazeni v pohodlných židlích, v teple a uprostřed pohody, jeho křivolakou cestu! Vím dobře, že jsem si zacházel. Ale jel jsem pro vlastní potěšení, chtěl jsem poznat co nejvíc světa, co nejvíce neznámých lidí; byla to vandrácká krev, kterou jsme měli v rodině, která zahnala i mého bratra do nitra Austrálie, kde zmizel, a která mě teď proháněla sibiřskou pevninou, jak bůh dal.“ (ukázka z knihy Třicet let na zlatém severu)

Festival Welzlování 2008, zaštítěný Welzlovým legendárním výrokem „Prondu, prondu – neprondu, neprondu“ , nabídne příznivcům cestování a dobrodružství přednášky a promítání, výstavu Totemy – indiánské symboly, Welzlův kufr – recesistický běh s kufrem v ruce a zapáleným doutníkem v ústech nebo mezinárodní soutěžní přehlídku filmů s cestovatelskou tematikou Welzlovo filmobile. V neděli 10. února přijdou ještě jednou ke slovu recesisté. Na Masarykově náměstí se totiž koná další ročník recesistických závodů čtyřspřeží s lidskou posádkou. Program