Východ Českého středohoří
Při hranici Českolipska s Děčínskem, ve východním cípu Chráněné krajinné oblasti České středohoří, leží na řece Ploučnici obec, kterou bychom neměli na našich výletech Českolipskem vynechat. Zajímavé je i okolí. Pojďme tedy navštívit Žandov.
[/] Obec je zmiňována již v roce 1282. Ve 14. století byla újezdem Ronovců. Původní kostel byl roku 1682 znesvěcen soubojem. Nynější kostel sv. Bartoloměje je z 1. poloviny 18. století. Chrámová loď byla přistavěna roku 1775, zachovaly se v něm však stopy původní gotické stavby. Na jednom bočním oltáři je cenný votivní obraz (Marie a Anna) se dvěma erby. V roce 1445 byl Žandov vypálen vojsky lužického Šestiměstí. Po mnoha změnách majitelů koupila Žandov Marie Anna, velkovévodkyně Toskánská, a připojila jej ke svému polickému panství. Několik kilometrů na západ, už vlastně na území Děčínska, se nachází přírodní rezervace Kamenná hůra. Je zajímavá ledovými jámami v kamenných sutích při severním úpatí vrchu Kamenec (519 m) a také výskytem horských druhů rostlin, příkladem může být plavuň vranec jedlový.[/]
Po žluté turistické značce, úpatím Dvorského a Hladového kopce, dojdeme do obce Volfartice, o nichž jsou písemné zmínky již z roku 1281. Místní kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v roce 1787 na místě původního kostela z roku 1336. [/]
O něco nížeji na toku Ploučnice leží Horní Police. Při silnici u mostu je zpustlý barokní zámek z 1. poloviny 18. století, postavený podle plánů Octavia Broggia. Na návrší nad Ploučnicí stojí barokní děkanský kostel Navštívení Panny Marie s ambity. Je to opravdu krásná barokní stavba litoměřických stavitelů Giulia a Octavia Broggiů, budovaná za Jul. Fr. Sasko-Lauenburgského od roku 1684, dokončená teprve v roce 1723 za jeho dcery Marie Františky, velkovévodkyně Toskánské, která dala kostel značně rozšířit. Do ambitu je vkomponováno 7 kaplí. Roku 1726 byla ještě přistavěna kaple P. Marie Sněžné. Obrazy zastavení křížové cesty jsou od J. Birnbauma z poloviny 19. století. Vedle kostela stojí barokní děkanství. Hlavní oltář zdobí dřevěná soška Panny Marie, nalezená kolem roku 1523 na břehu Ploučnice. V místě nálezu byl roku 1722 vztyčen mariánský sloup. V letech 1779″1808 zde působil populární děkan Wenzel Hocke zvaný Hokevancl, který proslul svými žerty a svérázným postojem k vrchnosti světské i církevní.
„…všimne si najednou Hokevancl, že se k němu obrátily všechny oči, jako kdyby se od něho něco určitého očekávalo… …a vyvstávají mu všechny ty četné hříchy hrubosti, kterých se na každém kroku dopouštěl, a ty četné hříchy neposlušnosti, jmenovitě vůči onomu vysoce postavenému pánu z konzistoře, a pak má přirozeně určité další slabosti, například vůči požitkům stolování, a že má občas sklon k nepatřičnému posměchu, dokonce na účet litoměřického pana biskupa …“
[/]
Ještě dále proti proudu Ploučnice leží Jezvé. První zmínka o vsi je již z roku 1197, ve 14. století už život pulzoval v malém městečku, zvaném též Nova civitas (Nové město, německy Neustadtel). Nejcennější místní památkou je poněkud zpustlý kostel sv. Vavřince, připomínaný roku 1352 a obnovený 1650. Byl barokně přestavěný A. Luragem v letech 1746″1756, konstrukce střechy a věž postavena nově v roce 1798. Interiér zdobí gotická soška Madony s dítětem, pocházející zřejmě z roku 1400.[/]
Opustíme-li České středohoří a necháme za sebou Českou Lípu, rozvine se před námi zvlněný profil severovýchodní části Českolipska. Podralsko je spojeno především s pobytem ruských vojsk na našem území. Aby toho nebylo dost, byla donedávna v oblasti těžena uranová ruda. To nás však nemůže odradit. Jdeme na další výlet.
