Vikářskou ulicí ke klášteru sv. Jiří

Ulice leží podél severní strany Katedrály sv. Víta. Šerá hmota Svatovítského chrámu při pohledu z úzké uličky působí strmě. Dům Velká Vikárka ( č. 39/6 ) dal ulici jméno, bydleli v ní kapitulní vikáři, podobně jako v Malé Vikárce ( č. 38/4 ). V přízemí byl v první polovině 19. století zřízen pivní šenk, právě sem umístil spisovatel Svatopluk Čech děj povídky Výlet pana Broučka do 15. století. Dnes je zde restaurace Vikárka a zachováno mohutné zdivo základů severní věže. Otevřené části parkánu severního opevnění dominuje mohutná okrouhlá Prašná věž, tzv. Mihulka, koncem 15. století jí postavil Benedikt Ried. Sloužila jako zvonařská dílna pro Tomáše Jaroše, alchymistická laboratoř, skladiště střelného prachu i obydlí pro kostelníky. Dnes tu je muzeum s expozicí řemesel a umění na dvoře Rudolfa II. Mladotův dům fungoval jako kapitulní škola.
Náměstí u sv. Jiří bylo v raném středověku hlavním prostorem Hradu. Bývalo větší, protože do něj nezasahovaly sousední stavby. Západní stranu uzavírá Svatovítská katedrála, na severní straně je Nové proboštství č. 34/4. Jižní stranu tvoří Starý královský palác, kostel Všech svatých a kruhový portikus Ústavu šlechtičen. Na východní straně leží bazilika a klášter sv. Jiří, který můžeme navštívit. Dnešní podoba je výsledkem několika stavebních období. Typická cihlově červená raně barokní fasáda západního průčelí chrámu je členěna pilastry, stojí zde pískovcové sochy knížete Vratislava a blahoslavené Mlady. Nízký trojúhelný štít zdobí štukový reliéf sv. Jiří bojujícího s drakem. Západní průčelí doplňují bílé opukové věže. Mají kamennou helmici, pod kterou jsou dvě řady sdružených románských oken s obloučkovým vlysem. Jižní průčelí do Jiřské ulice má barokní kapli sv. Jana Nepomuckého s renesančním portálem od Benedikta Rieda. V působivém pohledu na závěr baziliky vyniká románská apsida hlavní lodi a závěr patrové kaple sv. Ludmily. Interiér baziliky je románský a monumentální, hlavní loď je od bočních oddělena stěnami, co jsou prolomeny arkádou. Na jižní stěně je Umučení sv. Voršily, na severní stěně obraz Nanebevzetí Panny Marie od J. J. Heintsche. Tři náhrobky ve východní části označují pohřebiště rodu Přemyslovců s tumbami. Za náhrobky stoupá schodiště do čtvercového chóru s románskou nástěnnou malbou Nebeského Jeruzaléma z počátku 13. století. Na jižní straně je kaple sv. Ludmily. Pod chórem je vybudovaná východní krypta z 12. století, má křížové klenby se sloupy s krychlovými hlavicemi. Mimořádně cenný je tympanon s trůnící Madonou mezi anděly. Z prostoru severní boční lodi vede půlkruhově zaklenutý portálek, v apsidě je torzo Piety. V jižní boční lodi najdeme dřevěnou pozdně gotickou sochu sv. Bartoloměje, před apsidou je kaple Panny Marie. Na klenbě je Nebeský Jeruzalém a v apsidě malba Trůnícího Krista v mandorle. Po pravé straně najdeme malou expozici výsledků archeologického výzkumu baziliky a kláštera sv. Jiří. Na západním konci přiléhá kaple sv. Jana Nepomuckého od F. M. Kaňky, v kupoli je freska od V. V. Reinera, otevírající prostor vzhůru.
Klášter sv. Jiří byl založen už roku 973 jako první v Čechách. Jeptišky se řídili řeholí sv. Benedikta, první představenou byla Mlada. Působila zde významná písařská dílna, kde vznikla řada iluminovaných rukopisů, hudební díla a výrobky uměleckých řemesel. Při slavnostní korunovaci kladla abatyše spolu s arcibiskupem korunu na hlavu královny. Po požáru hradu byl klášter přestavěn renesančně, nově bylo postaveno východní rameno ambitu. Poslední rozsáhlá přestavba v patrech se uskutečnila v letech 1657-80 v raně barokním slohu. Zrušili gotický ambit a na východ zřídili barokní. Za císaře Josefa II. byl roku 1782 zrušen a sloužil jako dělostřelecká kasárna a pro kněží. Dnešní klášter je rozsáhlou strohou barokní stavbou s rajským dvorem a dalším vnitřním nádvořím. Z východního ramene křížové chodby je přístupná klášterní kaple sv. Anny, pod její podlahou byly objeveny základy románské kaple Panny Marie. V zaskleném výklenku jsou uloženy pozůstatky zakladatelky a první abatyše kláštera Mlady v řádovém rouchu, ozdobené stříbrnou obličejovou maskou. V kapli je vystavený svatojiřský oltář, sedková malba z 15. století a originál vzácného trojdílného opukového reliéfu, jehož kopii jsme viděli v jižní lodi Svatojiřské baziliky. Ve skleněné vitríně jsou uloženy berla a korunka svatojiřských abatyší.
Od roku 1975 je v něm trvale vystavena sbírka českého gotického, manýristického a barokního umění Národní galerie. V suterénu je přitom umístěna expozice románského umění a část umění gotického, například vynikající cyklus obrazů Mistra vyšebrodského oltáře a vybrané obrazy Mistra Theodorika. V přízemí jsou vystaveny mimořádně cenný cyklus Mistra Třeboňského oltáře, díla krásného slohu ( zejména obrazy madon ) a díla pozdně gotická ( zastoupen je mj. Mistr rajhradského oltáře, Mistr litoměřického oltáře ). V prvním patře je umístěna expozice manýristického umění doby císaře Rudolfa II. ( např. Adrian de Vries ) a české barokní a rokokové umění ( malíři Petr Brandl, Václav Vavřinec Reiner, sochaři Matyáš Bernard Braun, Ferdinand Maxmilián Brokoff a další ). Malíř Hans von Aachen proslul zprvu jako portrétista ve službách vysoké západoevropské aristokracie, narodil se roku 1552 v Kolíně nad Rýnem. Zabýval se také náboženskými motivy a postavám na svých plátnech často vtiskl podobu svou či vlastních rodinných příslušníků. Malíř byl oblíben pro schopnost zachytit události hýbající tehdy Evropou, jako válka s Turky. Vychoval několik svých schopných následovníků. Namaloval obrazy Sebevražda Lukrécie, Zvěstování Panně Marii. Malíř Bartolomeus Spranger se narodil roku 1546 v Antverpách a značnou část života strávil ve službách Habsburků, především Rudolfa II. Jeho vkusu vycházel vstříc svými eroticky laděnými výjevy. V určitých oblastech, jako v šerosvitu se učil od Hanse von Aachena, namaloval Sofonisbu. Sochař Adrian de Vries z Haagu se narodil v roce 1556. Díky své vynikající pověsti dostával po několika letech zakázky od významných aristokratů, jako od Albrechta z Valdštejna, pro kterého ozdobil plastikami Valdštejnskou zahradu i palác. V kompozici se držel Michelangelova stylu, vytvořil sochu Kráčející kůň. Pražský malíř Karel Škréta se jako talentovaný mladík vydal do Itálie, kde studoval u věhlasných mistrů. Měl problémy pro svou víru, po přestoupení mu vrátili majetek. Jeho práce se cenila, oceňovala se lehkost a srozumitelnost kompozic i pro církevní zakázky. Vytvořil obrazy Zkouška čistoty vestálky Tuscie, Podobizna muže s dlouhými plavými vlasy, Narození sv. Václava, Sv. Martin se dělí se žebrákem o plášť, Svatý Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem v Miláně, Podobizna řezače drahokamů Dyonysia Miseroniho a jeho rodiny. Malíř Jan Kupecký se celý život pohyboval z místa na místo, žil v Itálii, Vídni, Norimberku, Praze a Pezinku. Portrétoval významné evropské osobnosti, cara Petra Velikého, saského krále Augusta III., císaře Karla VI.. Vytvořil obrazy Podobizna Michaela Kreisingera z Eckersfeldu v mládí, Podobizna Michaela Kreisingera z Eckersfeldu ve stáří, Podobizna Hedviky Františky Wussinové a Vlastní podobizna umělce malujícího portrét manželky. Malíř Anton Kern z Děčína se školil v Drážďanech a Benátkách. Mnoho jeho prací se objevilo na severu Čech, působil u dvora polského krále a saského kurfiřta Augusta III. Kernova díla se vyznačují měkkými konturami a typicky prosvětleným benátským koloritem. Namaloval díla sv. Jan Evangelista na Patmu a Panna Marie se sv. Václavem, Janem Nepomuckým, Antonínem Paduánským a Markétou. Malíř Norbert Grund tvořil v duchu rokoka, takže se jeho díla vyznačují odlehčeností, hravostí a idyličností. Učil se ve Vídni, Německu a Itálii. Vytvořil díla Galantní scéna v parku I-Občerstvení v parku, Galantní scéna v parku II-Procházka parkem, Římská zřícenina, Houpající se pierot, Paridův soud, Seléné a Endymión. Sochař Richard Jiří Prachner se narodil v bavorském Dietfurthu. Z rokoka vybočoval určitou naturalističností a expresivní modelací, vytvořil sochu sv. Anna.