Dnes je 4.6. a svátek má Dalibor
Třebíč
Současné město vyrostlo na základech bývalého historicky významného střediska osídlení. Počátky města jsou spjaty se založením Benediktínského kláštera roku 1101 knížaty z moravské větve panovnického rodu Přemyslovců. Od řádu benediktínů je odvozen městský znak – tři mnišské kápě v stříbrném břevnu umístěné na červeném štítu. Výhodná poloha kláštera mezi královskými městy Brnem, Jihlavou a Znojmem byla podnětem pro založení města na obou březích řeky Jihlavy. První dochovaná listina je z roku 1277. V polovině 13. století byla postavena proslulá Bazilika sv. Prokopa. V roce 1335 byla osada Třebíč povýšena na město. Léta rozkvětu města i kláštera byla střídána léty úpadku.
Přelomem v bohaté historii města byl rok 1468, kdy bylo téměř zničeno za česko-uherské války. Poté přešlo klášterní panství do světské moci. Znovu obnovené město, dnes se svými 40 000 obyvateli patří k největším městům Vysočiny.
Zámek je dnes sídlem Západomoravského muzea. Byl vybudován na zbytcích rozsáhlého kláštera Benediktínů. Dnes zde návštěvník může shlédnout expozici pohyblivých betlémů, dýmek, vltavínů a vlastivědně-historickou expozici.
Židovské město
Židovské město se hřbitovem je památkou zapsanou na seznamu kulturního dědictví UNESCO. První zmínky o židovském osídlení na území Třebíče máme z roku 1410. Jde o zmínku v Jihlavské městské knize o tom, že nějaký lapka držel v zajetí třebíčského žida. (Spoliavit et detinuit Judeus de Trebecz). Z této latinské věty máme první důkaz o tom, že na našem území již v té době židé skutečně byli. Neexistovalo ovšem žádné nařízené uzavření do ghetta. Jednalo se spíše o přirozenou tendenci sdružovat se.
V Třebíči také nemáme žádný záznam o tom, že by zde probíhaly nějaké pogromy, nebo řízená nenávist vůči židovskému obyvatelstvu ze strany křesťanů. Máme písemné zmínky o tom, že židé se zcela běžně objevovali na ručitelských listinách za křesťanský majetek. Důkazem dobrého soužití může být i to, že ghetto nebylo nikdy stavebně odděleno od křesťanské zástavby. Existovala jen jakási pomyslná hranice. Povinnost bydlet v ghettu, na nařízení vrchnosti, přišla v roce 1723. V roce 1849 přišlo zrovnoprávnění židů s křesťany a z té doby máme zaznamenán i nejvyšší počet obyvatel v ghettu vůbec. Bylo jich 1170.
Po zrovnoprávnění židů došlo k jejich migraci za obchodem a zůstalo jich zde jen asi 300. Tito byli ovšem odvlečeni za 2. sv. války do koncentračních a později vyhlazovacích táborů. Zpět do Třebíče se vrátilo 11 lidí. Ti však již neměli sil založit zde židovskou komunitu znovu a v dnešní době v Třebíči nežije nikdo, kdo by se hlásil k Izraeli.
Dochovaná čtvrť se 123 domy patří mezi světové unikáty. Krom obytných domů, které jsou originální svou architekturou. Návštěvník zde může obdivovat 2 synagogy (Starou a Novou), rabinát, školu, špitál nebo například chudobinec. Množství stavebních stylů a vynalézavost při využití prostoru okouzlí každého návštěvníka.
Zadní (Nová) synagoga byla vystavěna v roce 1669, záhy ale musela být na příkaz šlechty poničena. Velmi brzy na to, ale židé dostali povolení synagogu opravit, nikoli však rozšířit. Takže v letech 1705-1707 dostala novou střechu a také výmalbu, která je unikátní tím, že je malovaná bez šablony. Ve stěně, která směřuje k Izraeli je výklenek, kde se uchovávaly svitky svatého textu, Tóry. Výklenek zakrývá rituální opona – parochet. V patře na tzv. ženské galerii je umístěna stálá expozice rituálních předmětů zapůjčených z Židovského muzea v Praze. Jelikož v Třebíči není jediný praktikující žid, synagoga není využívána k liturgickým účelům, ale slouží především jako koncertní sál, výstavní síň a muzeum. Také se zde každoročně koná festival židovské kultury „Šamajim“.
Model židovského města je umístěn v zadní synagoze na ženské galerii. Je věrným obrazem židovského města z roku 1850. Jelikož se už tehdejší ghetto nesmělo dále rozšiřovat měli jsme dopodrobna zaznamenány rozměry domů téměř na decimetry. Toho se dopátral historik doktor Rudolf Fišer a ve spolupráci s modelářem Stanislavem Vrškou vytvořili toto unikátní dílo, které si můžeme prohlédnout.
Nedílnou součástí židovského města je také hřbitov. Zde se na rozloze 11 772 m2 nachází na 11 000 pohřbených a 3000 náhrobků. Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1632. Za vidění rovněž stojí obřadní síň z roku 1903, ve které se nachází velmi cenné rituální umývadlo. Židovský hřbitov je volně přístupný denně, kromě soboty.
Pro návštěvníky je dnes volně přístupné celé ghetto, kterým prochází naučná stezka. Dále se návštěvník může podívat do Přední i Zadní synagogy a do některých z domů. V jednom z nich se kdysi pálila kořalka a jako pozůstatek na tyto časy je v jeho sklepení studna. Nyní je tento dům využíván jako keramická dílna a ojedinělý obchůdek s keramikou. Mezi další atraktivity židovské čtvrti patří bezesporu cela řada malých galerií a malých restaurací a kaváren, které mohou návštěvníci zvolit k příjemnému posezení.
Ostatní památky
Bazilika (památka UNESCO) byla postavena při klášteře mezi lety 1240-1260 jako klášterní kostel. Do dnešních dní se zachovala jako architektonický skvost. Je postavena v gotickém stylu se silným ještě románským vlivem. Za zmínku stojí krásný gotický portál „Porta paradisi“, opatská kaple, ve které jsou k vidění originální fresky ze 14. století (2. nejstarší na Moravě) a originální gotická rozeta a románská krypta. Bazilika je návštěvníkům přístupná denně.
Kostel sv. Martina vznikl patrně v druhé polovině 13. století. Původní dřevěný chrám byl několikrát přestavován naposledy v roce 1716. Mohutná věž, která je s ním dnes spojená byla původně součástí městského opevnění. K zajímavostem patří jedny z největších věžních hodin na Evropském kontinentě o průměru 5,5 m a výšce číslic 60 cm. Věž Martinského kostela (75 m) slouží jako vyhlídková věž. Návštěvník tak může shlédnout panorama města z výšky přibližně 60 metrů. V srpnu též organizujeme noční prohlídky.
Pravoslavný kostel Sv. Václava a sv. Ludmily byl postaven v letech 1939-1940. Jeho báň je pokryta listy z pravého zlata. Ke shlédnutí pouze z venku.
Karlovo náměstí dokumentuje svou mimořádnou rozlohou (22 000 m2) význam měst v době jeho založení. Nejcennější jsou renesanční domy – Františkovský (Malovaný) a Ráblův (Černý) dům.
V Třebíči se koná mnoho kulturních akcí, jmenujme např. Festival divadla 2 – 3 – 4 herců, Třebíčské loutkářské jaro, Třebíčský operní festival, Divadelní Třebíč, festival etnické hudby Třebíčský zvonek, festival źidovské kultury Šamajin a další.
