Dnes je 12.7. a svátek má Bořek
Z Pečkovského mlýna na světovou špičku. Historie výroby papíru ve Větřní sahá až do roku 1867 a zahrnuje průmyslový rozmach, ekologické výzvy i výstavbu unikátního obchvatného kanálu. Tradice pokračovala i po roce 1990 jako akciová společnost Jihočeské papírny.
V roce 1867 koupil Ignác Spiro od Jana Wolfla Pečkovský mlýn pod obcí Větřní a položil zde základy výroby celulózy. Tento krok znamenal začátek papírenské tradice ve Větřní. V roce 1873 nastala po krachu na vídeňské burze velká hospodářská krize a mnoho podniků zkrachovalo. Díky podnikatelským schopnostem Ignáce Spira však papírna nadále vzkvétala a kvalitní výrobky byly vyváženy nejen do evropských zemí, ale například i do Spojených států amerických. V roce 1883 zde byla vybudována jedna z prvních továren na sulfitovou buničinu. Po smrti Ignáce Spira roku 1894 převzali vedení společnosti jeho dřívější společníci, synové Ludvík a Emanuel Spirovi. V roce 1911 byl v Pečkovském mlýně postaven první papírenský stroj na výrobu novinového papíru. V té době šlo o největší a nejmodernější papírenský stroj na světě. Od roku 1926 se podnik stal zcela soběstačným vybudováním prvního provozu na nátronovou celulózu v republice. K další velké modernizaci došlo ve 30. letech 20. století. Po začátku 2. světové války byla židovské rodině Spirových továrna nacisty zabavena, provoz byl postupně omezován a vybavení chátralo.
Po druhé světové válce, v roce 1946, byl založen národní podnik Jihočeské papírny ve Větřní. V roce 1948, po znárodnění, převzal tento podnik i závod Artypa v Holubově. Další významná reorganizace přišla v roce 1958, kdy vznikla výrobní jednotka národního podniku Jihočeské papírny Větřní. Ta zahrnovala několik závodů: ve Větřní (Závod Rudého práva), Českých Budějovicích (Dehtochema), Loučovicích (Závod Vltavský mlýn), Táboře (TAPA), Přibyslavicích (Jihlavské papírny Přibyslavice) a v Červené Řečici (odloučený cech Červená Řečice).
Již za první republiky představovalo vážný problém znečištění řeky Vltavy odpadními vodami z papíren ve Větřní, což se obzvláště projevovalo v Českém Krumlově. Jako částečné řešení byla v červenci 1969 zahájena výstavba obchvatného kanálu, který by odváděl znečištěnou vodu z papíren až za město. Kanál, dokončený v roce 1974, má délku 4020 metrů a jde v podstatě o podzemní štolu. Kanál začíná hned za obcí Větřní a v Českém Krumlově se na hlavní štolu napojují menší štoly, které odvádí odpadní vodu ze sídliště na Plešivci a z ostatních sídlišť na severním konci města. Řešení to ale bylo pouze částečné, protože se tím neodstranilo vlastní znečištění Vltavy. Do budoucna se proto měl obchvatný kanál napojit na plánovanou čističku, s jejíž výstavbou se počítalo před ústím kanálu v Rozsypu.
Výstavba čističky odpadních vod, která měla znečištění řešit komplexněji, začala v roce 1986 a byla dokončena počátkem 90. let 20. století. Tato stavba souvisela také s výstavbou jaderné elektrárny Temelín, pro jejíž provoz byl dostatek čisté vody nezbytností. Výstavbu čistírny prováděli na základě mezinárodní dohody pracovníci polského podniku Budimex.
V roce 1990 pak vznikla akciová společnost Jihočeské papírny Větřní, která navázala na dlouholetou papírenskou tradici a sdružovala provozy ve Větřní, Loučovicích, Českých Budějovicích, Přibyslavicích a Červené Řečici. V roce 1992 je pak akciová společnost transformována na společnost holdingového typu a JIP – Papírny Větřní se stávají do roku 2007, kdy jsou z holdingu vyčleněny, dceřinou společností. Ačkoliv docházelo k částečné modernizaci výroby, postupně byl provoz omezován a papírenské stroje z důvodu nerentability odstavovány. V letošním roce se téměř 160 let dlouhá historie papíren ve Větřní uzavře a jejich provoz bude definitivně ukončen.
Zdroj, text a více informací Regionální muzeum v Českém Krumlově.
