Soběslavsko a okolí Veselí nad Lužnicí
Synonymem této oblasti jsou především Soběslavská Blata, která jsou jednou z nejcennějších oblastí lidové architektury u nás. Centrem Blat je skutečné rašeliniště, kde se rašelina dodnes těží. Oblast Blat, rozprostírající se v trojúhelníku Soběslav-Veselí nad Lužnicí-Bechyně, je obklopena vesničkami s typickou jihočeskou architekturou selského Baroka. Patří k jedněm z nejkrásnějších tady na jihu. Mnohé jsou na okraji slatin opředených pověstmi o bludičkách a hejkalech. Jižně od Veselí nad Lužnicí se tento kraj mění v rybníkářskou oblast, tak typickou pro okolí nedaleké Třeboně.[/]
Soběslav
Koncem 13. století zde byl založen pány z Rožmberka hrad, který již o století později zpustl. Byl tu přechodně vězněn v roce 1394 český král Václav IV. Hrad se podstatně lišil od obranných hradů na skalních útvarech i od hradů obklopených vodou, byl totiž sídlem purkrabího. Za husitských válek byl dvakrát vypálen – v letech 1421 a 1435, kdy byla zničena jeho původní podoba. Hrad i celá původní část města byly obehnány hradbami zdobenými čtyřmi baštami a vodním příkopem. S hradním palácem je spojena okrouhlá věž Hláska, která je ve sklepní místnosti zaklenuta hvězdicovitou klenbou. V prvním patře byla s palácem spojena padacím mostem. V 18. století byl hrad přeměněn v pivovar. V jižní části hradní budovy, kde bývala Rožmberská škola založená Petrem Vokem z Rožmberka, je dnes kulturní dům.[/]
Překrásnou stavbou a klenotem městských památek je kostel sv. Víta. Byl postaven v letech 1374-1390 při městském špitále a během staletí prošel mnoha změnami. V roce 1719 vyhořel, v roce 1785 byl přestavěn v obytné stavení a v letech 1936-37 byl znovu obnoven k církevním účelům. Je to jedna z nejvyspělejších památek české gotiky z doby Václava IV. Kostel je dvoulodní stavbou, klenba je nesena dvěma tenkými pilíři bez hlavic stojícími přímo v ose chrámu. Vnitřní zařízení není původní. Originální je pouze obraz sv. Michaela Archanděla. Nad kostelem se vypíná štíhlá věžička, která je bez základů a je postavena přímo na vítězném oblouku.[/]
Raně gotický kostel sv. Petra a Pavla z let 1493-1518 se síťovou klenbou nad kněžištěm a v chrámové lodi vzácnou sklípkovou klenbou z let 1499–1501 najdeme v samém srdci města, na náměstí. Nad městem se majestátně vypíná jeho štíhlá 68 m vysoká věž. Cibulovitá barokní báň z roku 1750 jí dodává vznešený ráz. Hlas zvonu „Petra a Pavla“ se z míst nejvyšších rozléhá krajem a hlásá, že on a nikdo jiný je apoštolem tohoto města.[/]
Střed náměstí zdobí starodávná kamenná kašna se sochou sv. Floriana, patrona města. Poblíž kašny stojí Mariánský sloup s korintskou hlavicí a pozlacenou kamennou sochou Panny Marie. Další ozdobou soběslavského náměstí je dvouštítová Stará radnice z roku 1487. Roku 1720 byla přestavěna. Po roce 1949 sloužila budova Okresnímu soudu. Od roku 1961 je v ní umístěna městská knihovna s čítárnou.[/]
Na náměstí Republiky upoutá každého zvláštní výstavně renesanční dům se dvěma štíty a arkýřem. Je to Smrčkův dům z roku 1564, později hostinec „U Černého orla“. Náležel primátorovi města Řehoři Smrčkovi a je památný i tím, že se zde tajně scházeli čeští bratři. Dnes je v něm umístěno národopisné oddělení husitského muzea.[/]
Soběslavská (Borkovická) Blata
Snad nejznámější oblast jihočeské lidové architektury najdeme na poměrně malém území, vymezeném městy Soběslav, Veselí nad Lužnicí a městečkem Dolní Bukovsko. Nejstarší blatské sýpky pocházejí z doby před rokem 1800 a stojí dodnes např. v Mažicích a v Borkovicích. Skutečný rozkvět slavné blatské lidové architektury nastal až v první třetině 19. století a dnešní vzhled blatských vesnic se utvářel až do počátku 20. století.[/]
Záluží
Největší koncentraci blatské lidové architektury uvidíme právě zde. V romantickém prostředí zdejšího Skanzenu uvidíme dobovou kovárnu, která je bohatě vybavena příslušným technickým zařízením i kovářskými výrobky.. Navíc zde můžeme zhlédnout i blatskou světnici, výstavu loutek či se zde občerstvit.[/]
Vlastiboř
Tato obec je jednou z nejznámějších vsí Soběslavských Blat. Je zde k vidění opravdu hodně. Jedním z nejznámějších je statek čp. 34 s iluzivním průčelím, kde je namalována celá brána i s vrátky. Dům čp. 64 na jihovýchodním okraji vsi pochází z roku 1871. Stranou od návsi se dochovala jedna částečně roubená kůlna.[/]
Mažice
Nejstarší stavbou v Mažicích, ale patrně na celých Blatech je sýpka v usedlosti čp. 5 v severozápadní části návsi, která je datovaná do roku 1613. Dalšími stavbami, které stojí za pozornost, je usedlost čp. 9 na severní straně návsi (1869), sousední čp. 10 (snad dílo mistra Františka Šocha) a čp. 33 na jihu návsi.[/]
Borkovická Blata
Pokud chceme poznat nejen místní architekturu, ale i floru a faunu, či se něco dozvědět o těžbě rašeliny a na rašeliniště se i podívat, je pro nás ideálním výletem naučná stezka Borkovická Blata. Jedná se o rašeliniště zpřístupněné naučnou stezkou. Toto území s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů bylo vyhlášeno rezervací v roce 1980, předtím se zde rašelina těžila jako surovina pro zemědělství, zahradnictví či pro léčebné účely. Dřevěná vyhlídková věž je součástí naučné stezky po Borkovických blatech. Slouží k pohledu z ptačí perspektivy na rašeliništní flóru. Stavba je volně přístupná, avšak je trochu ukrytá ve spleti haťových chodníčků. Okruh si vyžádá min. 2 hodiny a začíná 1 km severně od obce Borkovice (silnice Borkovice – Mažice – Záluží). [/]
Veselí nad Lužnicí
K nejvýznamějším architektonickým památkám ve městě patří renesanční domy na náměstí. Renesanční radnice pochází z roku 1579 a byla částečně barokně upravená před rokem 1763. V jejím sousedství stojí neméně pěkný renesanční dům někdejšího primátora Martina Lomnického (čp. 111) ze 16. století, s atikou s obloučkovými štítky, při restaurování ve 20. století opatřený novorenesanční sgrafitovou omítkou. Dům se nazývá také Weisův podle hudebního skladatele Karla Weise (1862–1944), který na okolních blatech sbíral lidové písně. Od roku 1950 tu sídlí Blatské muzeum s hodnotnou regionální expozicí a Weisově památce je věnována pamětní síň. Za pozornost jistě stojí i dům č. 22 na západní straně náměstí se třemi renesančními štíty (bývala v něm poštovní stanice). Veselský raně gotický farní kostel Povýšení svatého Kříže, byl upraven v renesanci. Nadmořská výška kopečku, na kterém je postaven, je 429 m n. m. Významnou památkou je i secesní sokolovna z roku 1905, která je nyní v rekonstrukci.[/]
Horusický rybník
Rozlohou třetí největší rybník v jižních Čechách se rozprostírá vlevo při silnici z Veselí nad Lužnicí do Českých Budějovic asi 3 km jihozápadně od Veselí nad Lužnicí. Po hrázi rybníka vede silnice z Veselí do Třeboně. Rybník založil na Bukovském potoce známý rybníkář (předchůdce Jakuba Krčína) Štěpánek Netolický, roku 1512. Za 11 m vysokou a 730 m dlouhou zemní hrází se rozprostírá vodní plocha o výměře 415 ha. Rozloha území, ze kterého Horusický rybník sbírá vodu, činí 56 km čtverečních. Na jihovýchodním okraji rybníka byla k ochraně rozsáhlého rašeliniště zřízena přírodní rezervace Ruda.[/]
Vlkov – písečný přesyp
Východně od rybníka, jižně od Veselí nad Lužnicí u obce Vlkov se nachází významná přírodní rezervace. Písečný přesyp o rozloze necelého hektaru má svůj původ z konce poslední doby ledové. Vznikl za působení větrů z naplavenin Lužnice a Nežárky. Přesyp je jednou z mála ukázek vátých písků v jižních Čechách. Na nezpevněném povrchu bez rostlinného pokryvu jsou zde patrné pískové duny. Chráněna je zde vzácná pískomilná flóra. Na nezpevněné plochy písečného přesypu je vstup z důvodů ochrany těchto vzácných stanovišť zakázán.
