Sloup Nejsvětější Trojice

Na nápad postavit v Olomouci sloup, jaký není v žádném jiném městě na světě, přišel olomoucký sochař a kameník Václav Render v roce 1716. V té době již pracoval na mariánském morovém sloupu na Dolním náměstí.

Nyní nabídl radním velkolepý projekt, který však radní schválili, až když se zavázal že na stavbu a její dokončení odkáže veškerý svůj majetek. Ve svém návrhu říká, že vybuduje sloup, „který by svou výškou a nádherou výzdoby neměl sobě rovného v žádném jiném městě“. Render se pustil do práce.

Nejdříve bylo potřeba přemístit Herkulovu kašnu, která stála na tomto místě. Poté na ploše 200 m2 vyhloubil základy hluboké skoro tři metry. Než zemřel v roce 1733, podařilo se mu pomocí sponzorů a z vlastních nákladů postavit sloup s kaplí uvnitř do prvního poschodí. Sochařskou výzdobu sloupu v této době prováděl jeho přítel Filip Sattler.

Renderovým nástupcem se stal František Thoneck, který byl v mistrově závěti označen jako nejlépe informovaný o původním záměru. Thoneck však zemřel v roce 1738, stejně jako další kamenický mistr Jan Václav Rokický. Nového vedení se ujal jeho syn Jan Ignác Rokický. Válka v roce 1741 stavbu zastavila na delší dobu. V roce 1744 byl pokračováním stavby pověřen Augustin Schulz. Poté byla uzavřena smlouva se sochařem Ondřejem Zahnerem na celkovou sochařskou výzdobu. Po jeho smrti v roce 1752 se dokončovacích prací na sochařské výzdobě podíleli jeho žáci Wolfgang Träger a Jan Michael Sherhauf. Vrcholovou skupinu Svaté Trojice a sousoší Nanebevzetí Panny Marie vytvořil olomoucký zlatník Jan Šimon Forstner.

V květnu 1754 byly práce ukončeny a zahájena příprava slavnostního vysvěcení. To se uskutečnilo 9. září 1757 za účasti císařského páru Marie Terezie a Františka I. Lotrinského, uvítaných kardinálem biskupem Troyerem, který sloup vysvětil. V roce 1758, za obléhání města pruskými vojsky byl sloup zasažen dělovou koulí. Pozlacené sousoší na vrcholu se skvěle hodilo k zastřelování pruských děl. Městská rada poté vyslala deputaci k velícímu pruskému generálovi Keithovi se žádostí, aby dělostřelci ušetřili památku, na níž je město hrdé. Pruský generál tuto žádost respektoval a k dalšímu poškození sloupu již nedošlo. Na památku této události byla do horní části kamenného dříku vsazena pozlacená koule.

Po nutných restaurátorských zásazích se zaskvěl v plné kráse sloup v roce 2001, kdy byl zapsán mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO.
Chceme-li poznat výzdobu sloupu, je nejlépe postavit se před čelo sloupu. Vidíme tři patra kamenných soch svatých, mezi nimi reliéfy apoštolů a křesťanských ctností. Nad nimi jsou na dříku umístěna pozlacená sousoší Nanebevzetí Panny Marie a nejvýše je sousoší Svaté Trojice s archandělem Michaelem. Sochy jsou vytvořeny z maletínského pískovce a představují patrony olomouckých kostelů sv. Mořice, sv. Václava, sv. Michala, sv. Blažeje, dále patrony Moravy sv. Cyrila a Metoděje, české světce sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého. Na sloup byl mezi světce postaven také Jan Sarkander, mučedník, který skonal v místním vězení a který byl vysvěcen až v roce 1995. Další svatí jsou patrony řemesel, university, nebo jsou členy svaté rodiny.

Trojiční sloup patří k unikátním dílům, v nichž je spojen triumfální motiv oslavy církve a víry. Jeho vytvořením domácí umělci v čele s originálním návrhem Václava Rendera předali dalším generacím dílo, jež je unikátní rozměrem i náročností sochařské výzdoby.