Sloup Nejsvětější Trojice

Na nápad postavit v Olomouci sloup, jaký není v žádném jiném městě na světě, přišel olomoucký sochař a kameník Václav Render v roce 1716. V té době již pracoval na mariánském morovém sloupu na Dolním náměstí.[/]
Nyní nabídl radním velkolepý projekt, který však radní schválili, až když se zavázal že na stavbu a její dokončení odkáže veškerý svůj majetek. Ve svém návrhu říká, že vybuduje sloup, „který by svou výškou a nádherou výzdoby neměl sobě rovného v žádném jiném městě“. Render se pustil do práce.[/]
Nejdříve bylo potřeba přemístit Herkulovu kašnu, která stála na tomto místě. Poté na ploše 200 m2 vyhloubil základy hluboké skoro tři metry. Než zemřel v roce 1733, podařilo se mu pomocí sponzorů a z vlastních nákladů postavit sloup s kaplí uvnitř do prvního poschodí. Sochařskou výzdobu sloupu v této době prováděl jeho přítel Filip Sattler.[/]
Renderovým nástupcem se stal František Thoneck, který byl v mistrově závěti označen jako nejlépe informovaný o původním záměru. Thoneck však zemřel v roce 1738, stejně jako další kamenický mistr Jan Václav Rokický. Nového vedení se ujal jeho syn Jan Ignác Rokický. Válka v roce 1741 stavbu zastavila na delší dobu. V roce 1744 byl pokračováním stavby pověřen Augustin Schulz. Poté byla uzavřena smlouva se sochařem Ondřejem Zahnerem na celkovou sochařskou výzdobu. Po jeho smrti v roce 1752 se dokončovacích prací na sochařské výzdobě podíleli jeho žáci Wolfgang Träger a Jan Michael Sherhauf. Vrcholovou skupinu Svaté Trojice a sousoší Nanebevzetí Panny Marie vytvořil olomoucký zlatník Jan Šimon Forstner.[/]
V květnu 1754 byly práce ukončeny a zahájena příprava slavnostního vysvěcení. To se uskutečnilo 9. září 1757 za účasti císařského páru Marie Terezie a Františka I. Lotrinského, uvítaných kardinálem biskupem Troyerem, který sloup vysvětil. V roce 1758, za obléhání města pruskými vojsky byl sloup zasažen dělovou koulí. Pozlacené sousoší na vrcholu se skvěle hodilo k zastřelování pruských děl. Městská rada poté vyslala deputaci k velícímu pruskému generálovi Keithovi se žádostí, aby dělostřelci ušetřili památku, na níž je město hrdé. Pruský generál tuto žádost respektoval a k dalšímu poškození sloupu již nedošlo. Na památku této události byla do horní části kamenného dříku vsazena pozlacená koule.[/]
Po nutných restaurátorských zásazích se zaskvěl v plné kráse sloup v roce 2001, kdy byl zapsán mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO.
Chceme-li poznat výzdobu sloupu, je nejlépe postavit se před čelo sloupu. Vidíme tři patra kamenných soch svatých, mezi nimi reliéfy apoštolů a křesťanských ctností. Nad nimi jsou na dříku umístěna pozlacená sousoší Nanebevzetí Panny Marie a nejvýše je sousoší Svaté Trojice s archandělem Michaelem. Sochy jsou vytvořeny z maletínského pískovce a představují patrony olomouckých kostelů sv. Mořice, sv. Václava, sv. Michala, sv. Blažeje, dále patrony Moravy sv. Cyrila a Metoděje, české světce sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého. Na sloup byl mezi světce postaven také Jan Sarkander, mučedník, který skonal v místním vězení a který byl vysvěcen až v roce 1995. Další svatí jsou patrony řemesel, university, nebo jsou členy svaté rodiny.[/]
Trojiční sloup patří k unikátním dílům, v nichž je spojen triumfální motiv oslavy církve a víry. Jeho vytvořením domácí umělci v čele s originálním návrhem Václava Rendera předali dalším generacím dílo, jež je unikátní rozměrem i náročností sochařské výzdoby.[/]