Severní Kypr — poslední neuznaná oáza v Evropě a neprávem opomíjený ráj

Kypr. Většině lidí se vybaví moderní evropská země, kam se jezdí běžně na oblíbené dovolené. Ale kromě jihu Kypru, kde se mluví řecky a platí eurem, existuje ještě jeden Kypr – ten turecký, Severokyperská turecká republika.

Překvapivě se o ní moc neví a cesta tam není tak snadná jako na jih. Z politického hlediska se Evropa tváří, jako by vlastně tato republika vůbec neexistovala.

Rozdělený ostrov Kypr

Po násilném rozdělení ostrova v roce 1974 se severní Kypr stal jednou z nejizolovanějších oblastí Evropy. Mezi severem a jihem vznikla téměř neprodyšná hranice. V poslední době se situace značně uvolnila, nicméně přechod z jedné části země do druhé stále připomíná skutečnost, že se jedná o dva znepřátelené státy.

Jediná možnost příjezdu do severní části, která byla mezinárodně izolována, se dlouho nabízela z Turecka. Jistá změna nastala roku 2004, kdy se vedly rozhovory o vstupu ostrova do Evropské unie. Turistů sice přibylo, ale pořád je severní část Kypru přírodní ráj oproti jihu.

Turečtí a řečtí Kypřané a politika

Proč nějaké hranice? Jsme přeci všichni Kypřané! Turečtí a řečtí Kypřané, a ne kyperští Turci a kyperští Řekové. Ostatně na několika místech žijí spokojeně vedle sebe Řekové a Turci, přičemž kulturní a náboženské rozdíly neovlivňují jejich každodenní život. Obyčejní lidé by samozřejmě uvítali sjednocení ostrova, ale bohužel o tom rozhodují politici. Průběžně se konají různá jednání i na mezinárodní úrovni, ale nevedou k žádným výsledkům.

Severní Kypr a Severokyperská turecká republika

Kypr je svou polohou významnou křižovatka mezi Evropou, Asií a Afrikou. Tudíž je jasné, že o tento ostrov byl vždy zájem. Svou stopu zde zanechali Achajci v 15. století před naším letopočtem. Po nich přišli Féničané, Asyřané, Egypťané, Peršané, Alexandr Veliký a Římané. Poté byl několik století součástí Byzantské říše, kterou vystřídalo křesťanské Kyperské království. Roku 1372 získala ostrov Janovská republika, od které převzali moc Benátčané. Roku 1571 dobyli Famagustu Turci, proměnili kostely v mešity a ujali se vlády nad ostrovem. Na konci 19. století se na Kypru usadila Velká Británie.

Roku 1960 vznikla na celém ostrově Kyperská republika

V její ústavě bylo zakotveno, že je svobodná a nebude připojena k Řecku. Klid to však neznamenalo. V roce 1963 nastal ze strany kyperských Řeků ústavní puč, který byl doprovázen ozbrojenými útoky proti turecké komunitě. Řecko poslalo vojsko na Kypr, na což reagovalo OSN rozmístěním jednotek UNFICYP. Také Turecko se rozhodlo jednat a bombardovalo řecké pozice. Následoval pokus o mírová jednání, který v roce 1967 definitivně zhatil řecký útok proti dvěma turecko-kyperským vesnicím, který si vyžádal oběti civilistů. Následovalo opět období jednání, které však nepřineslo žádný výsledek.

A tak přišel 15. červenec 1974, den, kdy řecká národní garda provedla na ostrově převrat. Hrozba připojení ostrova k Řecku se samozřejmě nelíbila Turecku, které nejprve zkoušelo jednat s Velkou Británií, ale patrně to nikam nevedlo, a tak se 20. července vylodily turecké jednotky u Kyrenie. Řečtí Kypřané utíkali v panice na jih, turečtí Kypřané pro změnu na sever. Opouštěli rychle domovy pouze s nezbytnými osobními zavazadly. Věřili, že se brzy vrátí domů.

Turecko obsadilo severovýchodní část Kypru

Proběhla sice ještě nějaká jednání, ale nakonec Turecko obsadilo severovýchodní část Kypru. O této době se hovoří jako o nejtragičtější v dějinách ostrova. V místech, kde se ještě nedávno tančilo, tekla krev. Mnoho lidí ztratilo život, třetina obyvatel přišla o přístřeší, obrovské byly také národohospodářské škody.

Ostrov je od těch dob rozdělen tzv. Attilovou linií. Nárazníkové pásmo spravuje OSN, která se snaží jednat o mírovém sjednocení Kypru, ale naposledy ztroskotal nadějný plán v dubnu 2004. 66 procent tureckých Kypřanů hlasovalo pro, 75 procent řeckých proti.  Od 1. května 2004 je „jižní“ Kyperská republika členem EU.

Severokyperská hrdost

V souvislosti s neuznáním vnějším světem se na Severním Kypru opravdu velmi dbá na budování národní identity. Co jiného místním lidem také zbývá, když jejich národ oficiálně neexistuje. Vlajky jsou vyvěšené na každém rohu. Severní Kypr se snaží celému světu a primárně jižní části ostrova ukázat, že opravdu existuje. Za zmínku stojí severokyperská vlajka, kterou lze spatřit v obrovském svahu Beşparmaklar Mountain. Je viditelná z letadla i z jižní, řecké části ostrova. Monumentálnost vlajky je dechberoucí.

Vstup do neexistujícího světa a Nárazníková zóna aneb Zelená linie

Do „neexistující země“ je potřeba projet jedním z několika funkčních check-pointů v Zelené linii, které jsou už dnes většinou nahrazeni klasickou hraniční kontrolou. Tento pruh země oddělující severní a jižní část Kypru funguje již od prvotního oddělení obou oblastí, je 180 kilometrů dlouhý a v některých místech až 8 kilometrů široký. Pásmo spravuje mise OSN – UNFICYP.

Je to jediné místo v Evropě, kde se při vstupu do některé země projde demarkační, tzv. Zelenou linií, tedy územím nikoho. Ačkoliv je hranice hlídána mírovými jednotkami OSN, není zde již naštěstí napjatá atmosféra.

Úžasný turistický ráj

Severní Kypr je z hlediska turistiky rarita ve Středomoří. Nezastavěná místa, klidné pláže a panenskou krajinu by mu mohli závidět v zemích, kde se bouří proti množství turistů.

Zdroj: Wikipedia, Severokyperská turecká republika