Když na riviéru, tak na Tureckou. Průvodce pro cestovatele, kteří sem míří poprvé

Kam na letní rodinnou dovolenou je otázkou kardinální. Volbu destinace ovlivňuje věcí spousta. Jen namátkou: Domů, či za hranice, na hory nebo k moři. Tam, kde to známe, anebo někam, kde jsme ještě nebyli. Co navrhují sousedé, radí přátelé, nezapomínat na tipy spolužáků našich dítek. Pak jsou zde naše finanční limity. Běžná vícečlenná rodina jen stěží vyrazí do vzdálených exotických krajů. Hledat bude něco poblíž. Něco, kde jim nabídnou za srovnatelně méně peněz hodně muziky. Tedy co zvládne peněženka průměrného Čecha.

Tipů je víc, vezměme to ale rázně. Z výletů na Jadran, tamního ubytování v soukromí s vlastní kuchyňkou už mnozí z nás vyrostli. Zvláště, když místní ceny stouply. Co Řecko a jeho ostrovy? Krásné, jenže drahé a nabízené služby už také nejsou, co bývaly. Egypt? Proč ne? Turistické komplexy a jejich služby rostou, Rudé moře láká k potápění a šnorchlování, jenže jsou tam ti žraloci! Tak kam? Jeden tip by tu byl. Turecko a jeho přímořské resorty.

Češi rádi riviéru, tedy tu Tureckou

Historie jižního pobřeží dnešního Turecka sahá hluboko do historie. Těch národů, které se tu vystřídaly a které okouzlila zdejší příroda s mnohakilometrovými, převážně písečnými, plážemi, modrým mořem, horským masivem a velmi příznivým klimatem, je spousta a zájemcům o nich mnoho napoví Wikipedia.

Výběr destinace: Antalya, Side, Alanya, nebo Kemer?

Však zpět k naší rodině. Volba Turecka je jasná, stejně tak je rozhodnuto pro tamní riviéru. Ta má ovšem řadu turistických center. Kam zamířit? Dát přednost turistickým resortům v tamní metropoli Antalyi s Hadriánovou branou a vodopádem nad mořem a jejímu okolí, jemuž vévodí letovisko Lara s obřími hotelovými komplexy, jejichž architekti často hledali inspiraci v pohádkách? Anebo zvolit nedaleký a přepychový Belek s vyhlášeným golfovým hřištěm, či posunout se trochu dál do bývalé pirátské osady Side, hledat hotely v oblasti Alary, Incekum, Avsallaru a Konakli s dlouhými moly co usnadňují vstup do moře, či se přesunout do oblíbené Alanye se starou pevností na kopci a dlouhou pláží, co prý obdivovala už Kleopatra? 

Jak daleko z letiště? Cesta do hotelu krok za krokem

Tady je rada těžká. Každá z těch destinací má své plusy i mínusy. Naší rodince turistické kanceláře nabídnou výběr mnoha resortů zaměřených i na dětskou klientelu. V nich nechybí vodní parky a tobogány, dětský animační program i diskotéka pro nejmenší. Tak co dát na misku vah? Po zhruba dvouhodinovém a kousek dlouhém letu na mezinárodní letiště v Antalyi, jen tak mimochodem podle počtu mezinárodních příletů patří toto centrum Turecké riviéry mezi pět nejnavštěvovanějších měst světa, je dobré brát v potaz i vzdálenost z letiště do zvolené destinace.

Nejbližší je Antalya, Belek

Nejblíž je samozřejmě rušná, více než dvoumilionová Antalye a její okolní centra velkých komplexů zejména. Do vámi zvoleného hotelu se dostanete zhruba po půlhodince jízdy. Do Beleku je to trochu dál, necelou hodinku vám potrvá cesta autobusem do Side, ještě pár desítek minut přidejte do hotelu v oblasti Incekum a skoro devadesát minut si vyžádá cesta do Alanye. Je to zkrátka na vás. Sami víte nejlépe kolik času po letu a nikterak krátkém odbavení na letišti vydržíte vy i vaše děti.

Hory i moře, to je Kemer

V kapse mám však ještě tip na letovisko. Těší se oblibě stále více Čechů. Jedná se o oblast Kemeru a jeho okolí. Od Antalye je srovnatelně blízko. Do svého hotelu vás autobusy dopraví do pětačtyřiceti minut. Co vás na první pohled upoutá? Především to, že kousek za vaší pláží se zvedají jedny z nejvyšších vrcholků pohoří Taurus. Pohled na horské velikány, když plavete v teplém moři vám napoví, že jste našli místo, kde nemusíte řešit dilema, zda na hory nebo k moři. Máte k dispozici obojí.

Alanya — postřehy a rady, na co si dát pozor

Je jasné, že do Alanye poletíte. Výběr letišť je široký. Nejen českých. Když si třeba vyberete některého z českých zprostředkovatelů služeb německých, slovenských, nebo i polských cestovek, ty bývají mimochodem levnější a lítají rovněž z Prahy, budete si moci vybrat také místo odletu z letišť zahraničních.

Cesta do Antalye trvá dvě hodiny patnáct. Čas letu je kratší než tři hodiny, a tedy bezplatné občerstvení až na lahvinku vody nečekejte. Koupit si ale občerstvení můžete, k tomu někdy i možná kosmetiku, cigarety, dokonce pivo a alkohol. Palubní ceny na cestu do Turecka jsou příznivé. Platit můžete v korunách, cizí měně i kartou. Přitom si zapamatujte, že při cestě zpět už nebude nabídka tak bohatá.

První kroky po příletu: Zavazadla, delegát a autobus

Přistáli jste a v přízemí příletové haly si připadáte jako v Babylonu. Spousta lidí, spousta jazyků a spousta elipsovitých běžících pásů. Je vašim samostatným úkolem nalézt ten, kde se objeví vaše zavazadla. Zpravidla pomohou monitory nad pásy, kde se objeví číslo letu i s názvem města odletu. Dobré je i zapamatovat si obličeje některých spolucestujících a když je nejhůř najděte si točící se elipsu s chumlem lidí, co mezi sebou konverzují česky.

Tak, kufry máte, ale vyhráno ještě ne

Z klimatizované haly vyjdete obtěžkán zavazadly do horka ven a před vaším zrakem defiluje široký pás stánků nejrozmanitějších cestovních kanceláří. Vy hledáte tu svou. Když se podaří a delegát, co mluví vám blízkým jazykem, zkontroluje váš voucher neboli poukaz s uvedeným hotelem, máte skoro vyhráno. Skoro. Zástupce cestovky vám totiž řekne, či napíše číslo autobusu, co vás má odvézt do cíle a mávne rukou kamsi za sebe. Vydáte se tím směrem a užasnete nad obrovským parkovištěm s autobusy a mikrobusy s kódy za předními skly. Jejich řidiči klábosí u svých strojů venku, ale ochota pomoci vám s nálezem toho vašeho dopravního prostředku jim nechybí.

Konečně všichni pohromadě sedíte uvnitř i ostatní místa se zaplní a poté, co si vás řidič odškrtne na svém seznamu, vyrazíte. Až následně zjistíte, že ne všichni v tom vašem autobuse míří tam, kam vy. Může se stát, že absolvujete neplánovanou prohlídku vstupních prostor několika hotelů, než řidič oznámí jméno toho vašeho a vy vystoupíte. Pokud jste všímaví a štědří vhodíte cestou ven do košíčku vedle řidiče nějaké to drobné euro či jednodolarovku.

Recepce, jazyková bariéra a hotelový náramek

U recepčního pultu můžete poprvé narazit na jazykovou bariéru. Byť má váš hotel čtyři i více hvězdiček a vy neumíte turecky, domluvíte se většinou jen anglicky nebo také rusky. V případě, že cestujete s německou CK je možné, že jste si zvolili resort patřící do německého řetězce a tam svou případnou znalost němčiny využijete.  Zdá se, že nejde o nic složitého, ovšem být tomu tak nemusí. To že vám na zápěstí ruky navléknou hotelový plastový náramek, konverzaci nevyžaduje. Na náramku je název hotelu, což se hodí, když vyrazíte do nejbližšího městečka a kam se máte vrátit zapomenete. Náramek má také různou barvu. To podle toho, jakou službu jste si v ceně zájezdu zaplatili.

Upřesnění požadavků na recepci může být náročné

Potíž může nastat, když se snažíte recepčnímu vysvětlit, že chcete pokoj ve vyšším patře, nebo takový, co nebude nad některou z jídelen, barem či poblíž venkovního amfiteátru s nočním programem, anebo také později, když proti přidělenému pokoji máte nějaké výhrady a požadujete jeho výměnu. Obvykle to ale nebývá žádný velký problém. Výhled na moře, nebo do parku, či na ulici ale u recepčních zpravidla nevyřešíte. Typ na to, nač budete z balkonu koukat jste zvolili již při koupi zájezdu v jeho ceně. Máte-li štěstí a volné finanční prostředky, můžete v případě volných pokojů s lepším výhledem, nabídnout doplatek.

Brzy zjistíte, že s uvedenými jazyky si vystačíte i v obchůdcích s kosmetikou, suvenýry, anebo šperky a podobně uvnitř hotelu. Stejné platí i pro hotelem nabízené placené služby. O těch víte z katalogu, když jste si vybrali svůj resort. Tam se rovněž dozvíte, jak je to ve vašem hotelu s wi-fi (o heslo si musíte říct na recepci). Někde bývá volně přístupná jen v lobby, jinde ji můžete používat také na pokojích, a dokonce i na venkovních prostorách.

Jak si užít pobyt: animační programy, bazény

Je to jen na vás. Co musíte ze všeho nejdříve udělat je rozkoukat se. Zjistit co, kde a kdy resort nabízí. Svůj čas mají nejen snídaně, obědy, večeře, a to i ty pozdní, ale také otevírací dobou se řídí bary, restaurace a la card (v ceně vašeho zájezdu bývá zpravidla jedna návštěva takové restaurace s obsluhou a kuchyní nejčastěji tureckou, středomořskou i italskou), resortní kavárny a cukrárny. Důležité je rovněž vědět kdy a kde začínají animační programy. Týká se i cvičení v bazénu, či venku, dětských aktivit, večerních programů a podobně.

Pravidelné ranní „boje“ o lehátka

Ač o tom rámcové předpisy resortu přímo nehovoří, velmi brzy poznáte a dost pravděpodobně se zúčastníte jedné zvláštní disciplíny. Jedná se o ranní „obsazování“ lehátek na pláži nebo u bazénu. Ta nejlepší místa jsou zablokována osuškami, ručníky, knihami, ale třeba i hračkami mnohdy ještě před snídani.

Stravování v resortech: Co ochutnat a jak se chovat v jídelně

Kapitolou sama pro sebe je způsob, jak se vyznat a chovat v jídelnách velkých turistických komplexů. Zvláště první vstup do některé z nich je důležitý. V drtivé většině počítejte se samoobslužným zajištěním stravy. Pro vás začíná výběrem volného stolu. Snadné to být nemusí. Obsluha uklízí stoly průběžně, v tom problém není. Jen ti rychlejší již uklizený stůl s novými příbory obsadili třeba jen čerstvě naplněnými šálky čaje, kávy nebo džusu a vydali se mezi stoly nabízející nepřeberné množství pokrmů. Udělejte to také tak.

Když míst u stolu potřebujete pro rodinu víc, ponechte jednoho z členů u stolu a sami se nejdříve očima seznamte s přebohatou nabídkou. Teprve potom vybírejte, co si položíte na talíř. Možná už první den zjistíte, že zatímco vaše oči by chtěly vše ochutnat, váš přetékající talíř to nedovolí. Brzy se s tím ovšem vyrovnáte a nezařadíte se mezi hosty, co po sobě na stole zanechají jídla i pro hodně rozšířenou rodinu.

Co pít v Turecku: Voda, pivo, ajran i koktejly

Pobyt v tureckých hotelových resortech ovšem není jen o slunění, plavání v moři, či povalování se v bazénu. Není ani o jídle, jehož je nadbytek a vybere si z něj každý, až na to vepřové, to pravda nenajdete, ba ani o nápojích všeho druhu. Balená voda je prakticky všude. Stejně tak ajran (mírně slaný a velmi osvěžující mléčný nápoj). Našince příjemně překvapí kvalita nabízeného piva, a to nejen místních značek. K dispozici je během obědů i večeří, v barech, a to i plážových a podle typu hotelů i ve vaší ledničce v hotelovém pokoji. Místní bílé víno už tak chutné není, lepší je to červené. V podstatě to platí i o dalších alkoholických nápojích. Vedou míchané koktejly. Lihoviny jsou většinou místní výroby, ale alespoň v jednom z barů naleznete i lihové nápoje cizích značek (někde ovšem na peníze). Zkrátka žízní neumřete.

Volnočasové aktivity: Od jógy po vodní sporty

Animátoři, kterých je v komplexu opravdu hodně, vás zvou ke cvičení v bazénech, józe a zumbě na trávnících, zápolení v šipkách, utkáních v plážovém volejbale, pěnoví bitvě, ale také k večerním kulturním vystoupením v přilehlých amfiteátrech a dalším aktivitám. To vše máte v ceně a další lákadla, jako vodní radovánky v podobě jízd na vodních skútrech a banánech, vznášení se na padácích, tažených čluny se ovšem platí. Stojí to ale za to.

Fakultativní výlety: Jak je vybírat a na co si dát pozor

Delegát vám ovšem nabídne i fakultativní výlety. Hodně záleží na místě vašeho pobytu. Nabídka každého z místních letovisek je lákavá a široká. Dominují výlety lodí. VIP jachtami počínaje, přes plavbu miniponorkou a třeba pirátskými koráby konče. Oběd na palubě je samozřejmostí a najít lze i lodě s noční diskotékou. Nabízí se využití několika lanovek od té v Antalyi až třeba na 2365 metrů vysokou horu Tachtali nedaleko Kemeru. Děti rády zamíří do delfinária nebo do dinoparku, tatínkové se zase rádi zúčastní Jeep safari. Všichni pak jistě nepohrdnou projížďkou divokou přírodou na čtyřkolkách, mnozí zase zatouží po potápění. Nabízí se i výlet do vzdáleného Pamukkale s bělostnými terasami naplněnými termálními prameny. 

Pokračovat by se dalo dál a dál. Cena je fixní a cenová hladina poměrně vysoká. Od 20 až 100 eur za osobu. Pokud ale vyrazíte za nákupy mimo hotelový komplex, najdete místní turistické kanceláře a jejich ceny jsou mnohdy až o polovinu levnější. Navíc se dá někde i smlouvat. Dopravu od hotelu a zpět vám zajistí také.

Nákupy

Ve větších městech narazíte na nákupní střediska. Fungují stejně jako u nás, platba kartou je samozřejmostí. V kurzu je nakoupit oblečení. Zvláště pro děti se vyplatí. Výhodně je možné si pořídit výrobky z kůže, zlaté a stříbrné šperky a další zboží.

Většina turistů ovšem nakupuje v malých obchodech a stáncích rozmístěných podél hotelů na pobřeží. Pořídíte tam prakticky vše. Počínaje nezbytnými tureckými sladkostmi, přes suvenýry, plážové propriety, trička, svetry, dokonce i ložní prádlo, až třeba po léky, sandále, botasky a kabelky, kufry, ale i v nich šperky ze zlata a stříbra, ručně tkané koberce, orientální keramiku a tepané nádobí z mosazi.

Na originály zapomeňte, smlouvat se dá

Mnoho z textilu a kůže je na pohled značkové zboží, vy ale víte, že se jedná o napodobeniny a ceny triček, oblečení, a zvláště kabelek tomu odpovídají. Ty jsou uváděny v tureckých lirách. Platí se však nejčastěji v eurech nebo dolarech. Zajímavé, že u tamních prodejců je kurz eura a dolaru dost často totožný. Hlavním kouzlem tamních nákupů je ovšem umění o ceně smlouvat. Při troše šikovnosti lze srazit cenu na polovic i víc. Určitě to zkuste.

Jsme-li ovšem u nákupů a prodeje, je potom přímo povinností navštívit tamní trhy. Jen tam si budete připadat jako v dávném Orientu. Oslní vás doslova hory nejrůznějšího koření, čajů, kadidel, ovoce a zeleniny. vůně připravovaných pokrmů, haldy textilních výrobků, množství hodně barevných svítidel a mnoho dalšího.

Uteklo to a vracíme se domů

Týden či deset dnů utekly jak voda. Suvenýry, drobné dárky blízkým doma nakoupeny, mobil, či foťák zaplněný desítkami snímků, kufry zabaleny, poslední večerní procházka po pobřeží a zbývá pár hodin na lůžku, než vás probudí. Pravidelně se totiž odlétá především ráno, kolem osmé, a protože i v Antalyi platí, že se k odbavení musíte dostavit dvě hodiny předem a cesta autobusem bude také něco trvat, počítejte s tím, že vy, a hlavně vaše děti budou dospávat po cestě. Zase pojedete hotel od hotelu a plně se probudíte až na letišti, co vlastně nikdy nespí. Opět fronta na odevzdání zavazadel, zase průchod několika kontrolami. Je to jedna z posledních možností, jak se zbavit posledních prostředků, vyčleněných na dovolenou v dobře zásobeném a levnějším než třeba v Praze Free shopu.

Pak přistanete, dostanete se domů a aklimatizace na dny všední je náramně rychlá. Jen možná večer, než usnete, se na Tureckou riviéru vrátíte a třeba si řeknete, že to bylo fajn a docela rádi se tam za rok opět vrátíte. Kdo ví?

Zdroj: Dovolená; Invia; Osobní zkušenost autora článku Petr Sedláček