Roztocko
Roztocko je v rámci našeho území archeologicky
nejbohatší částí. Kontinuální osídlení zde
sahá hluboko do pravěku a to dalo této krajině
většinou bezlesý, sídelní charakter. Na přelomu
1. a 2. tisíciletí našeho letopočtu zde bylo centrum
raně středověkého přemyslovského státu
a z té doby se zde zachovalo několik archeologických
i architektonických památek značného
významu.[/]
Okoř a Budeč
Okoř je proslavené místo a stojí za to ho
shlédnout. Nejlepší je vyrazit ze zajímavé vesničky
Číčovice. Zhruba 1,5 kilometru jižně od
ní můžete navštívit poměrně zajímavý kostel
Sv. Vavřince. Má románské jádro, ačkoliv byl
barokně přestavěn, uvnitř se nacházejí staré
nástěnné malby (které pravděpodobně neuvidíte,
jelikož je většinou zamčeno). Těsně za kostelíkem
se nachází skalnatý zalesněný pahrbek,
přírodní památka Číčovický Kamýk. Je tvořen
buližníkem a v lůmcích na jeho úpatí jsou naleziště
křídových fosilií (více v kapitole Geologie).[/]
Samotná Okoř je dál na východ, po proudu
Dolského potoka. Je to velmi malebná vesnička,
její osu tvoří Dolský potok, vytékající z poměrně
velkého rybníka. Hrad stojí na skalnatém
ostrohu uprostřed údolí. Postaven byl roku
1360 bohatým pražským měšťanem Františkem Rokycanským. Nejednalo se tedy o žádnou pevnost,
ale spíš efektní rezidenci. Posléze byl hrad
(zřejmě dost snadno) vypálen husity a znovu
v třicetileté válce. Následná jezuitská správa
ustala po zrušení řádu. Hrad potom značně
chátral a teprve v 20. letech minulého století
byla ruina konzervována.[/]
Okoř a její okolí je doslova malebný celek,
malovali tu Mánes, Mařák, Slavíček… V létě se
zde koná mnoho hudebních i divadelních festivalů
(např. „Okoř se šťávou“).
Malebná krajina pokračuje dál, podél Dolského
potoka, až pod Budeč, která je nejstarší
stojící stavbou u nás. Byla postavena knížetem
Spytihněvem okolo roku 895. Stojí na kopci nad
vsí Zákolany. Název znamená „ves“ (místo) za
„koly“, tj. za kolovou hradbou (tvořenou kůly).
Rotunda stojí na místě bývalého slovanského
hradiště, valy jsou stále patrné. Bývalo
to jedno z největších raně středověkých hradišť
8.“9. století.[/]
Na ploše před rotundou stával v 2. polovině
10. století malý kostelík. Dnes se z něj zachovaly
pouze základy. O Budči panuje i pověst, že
zde byl vychováván mladý kníže Václav. Bylo zde
jedno z nejvýznamnějších přemyslovských kulturních
center (spolu s Levým Hradcem tvořila
základní centra raně přemyslovského státu).
Ves Zákolany, která je z Budče dostupná po
asfaltovém chodníčku, také proslula jako rodiště
Antonína Zápotockého, jehož busta v nadživotní
velikosti dodnes stojí na návsi. Jinak jsou
Zákolany zašlou prodlouženou periferií Kladna.
Jsou však zajímavým východiskem na židovský
hřbitov v nedalekých Blevicích, nebo odtud lze
pokračovat dále Zákolanským údolím až do Kralup
nad Vltavou.[/]
Tiché údolí
Tiché údolí je jedno z nejzachovalejších
údolí v okolí Prahy a je chráněno v přírodní
rezervaci Roztocký háj“Tiché údolí. Ta je jedním
z největších chráněných území v pražském
okolí. Celé území je mozaikou převážně buližníkových
skal, doubrav, dubohabřin a potočních
niv. Poměrně rozsáhlá oblast je snadno
průchozí po několika navazujících turistických
cestách, jejichž východiska se nacházejí v Úněticích,
Suchdole a Roztokách.[/]
Poměrně silný tok Únětického potoka zde
živil několik mlýnů. Údajně zde stával první
písemně doložený mlýn na našem území, jehož
kolo nebylo svisle, ale horizontálně umístěno.
Svahy údolí jsou dnes zarostlé lesem a křovinami.
Zhruba před 100 lety byly však holé a intenzivně
spásané ovcemi. Nedaleký Suchdol,
který je již součástí hlavního města, byl ještě na
přelomu 19. a 20. století pravou „ovčí velmocí“.
Zajímavý úsek tohoto údolí začíná skalnatým
Holým vrchem u Únětic a pokračuje na jihozápad
Kozími hřbety až k Horoměřicům. Skalní scenerie
inspirovala
malíře Mikoláše
Alše. Ten tu pobýval
a tvořil v Braunerově
mlýnu v závěru
údolí.[/]
Únětice, které
navazují na Tiché
údolí, jsou jednou
z nejstarších vsí
v Čechách vůbec.
Amatérský archeolog,
lékař Čeněk
Rýzner tady odhalil
pohřebiště z doby
bronzové. Pravěká
kultura, jejíž artefakty
zde byly objeveny, se od té doby
nazývá únětická.
Na okraji blízké
vsi Horoměřice se
nachází pískovcový
menhir. Jeho stáří
je nejisté a je určité
podezření, že byl vztyčen
teprve nedávno.
Na začátku Tichého
údolí, u pramenů
únětického potoka,
stojí za zmínku trojice
vsí “ Tuchoměřice,
Statenice a Černý Vůl.
Jejich okolí se vyznačuje
značnou hustotou
archeologických nálezů únětické kultury.
Jsou spojeny nepříliš frekventovanou lokální silničkou
a turistickou trasou.[/]
Součástí Tuchoměřic, které jsou z trojice nejzápadněji,
je Kněžívka, dříve „ves pražského knížete“.
Bylo zde objeveno sedm keltských zahloubených
chat a v jedné z nich železná struska,
pocházejí z 4. až 3. století př. n. l.
Nad vsí vyčnívá přírodní památka Kněžívka,
výrazný skalní útvar obsahuje řadu prohlubní,
které vznikly v křídě účinkem mořského příboje.
Pro svůj výrazný tvar je místními lidmi nazývána
„Kobyla“.[/]
V Tuchoměřicích sídlili od 17. století jezuité,
kteří zde postavili svou rezidenci a kostel sv.
Víta, poblíž stojí pěkný barokní špýchar.
Další, prostřední vsí z trojice jsou Statenice.
Jméno pochází pravděpodobně od „vody tekoucí
mezi stativy“ “ trámy vsazenými do vody. Ve vsi
stojí zajímavý pozdně barokní zámek a opět špýchar.
Poblíž byly nalezeny pozůstatky koster lidí
kultury lineární keramiky.[/]
Nejvýchodněji položená ves s mírně hanlivým
označením Černý Vůl je dnes spíš křižovatkou
silnic a typickou směsicí příměstské, decentralizované
architektury. Historicky však předčí
předchozí, neboť zde byly nalezeny pozůstatky
únětické kultury, kultury vypíchané keramiky
i kultury mohylové.[/]
O vzniku Černého Vola mluví následující
pověst. Mezi místními lidmi se vypráví pověst
o tom, jak za vlády sv. Václava odváděli Čechové
povinnou daň Východofranské říši “ 100 volů
a 500 hřiven stříbra. Dobytek byl hnán po dávné
cestě Via Magna vedoucí z Prahy okolo Únětic
na sever do Saska. Z Prahy to bylo do Černého
Vola 1 den pěší chůze. Honci, když se již dříve
přesvědčili, že Sasové dobytek nepřepočítávají,
tak jednoho vola porazili načerno a ve zdejší
krčmě snědli. Od té doby se hostinec nazývá
U Černého Vola a od něj převzala pojmenování
i později vzniklá osada.[/]
Levý Hradec a okolí
Krajina v okolí Vltavy je doslova rozdělená
na dva světy. Vnitřek zařízlého kaňonu, odkud
není výhled na rozsáhlé nadlehlé plošiny, a terasy
za horním okrajem kaňonu, které mají
tvář rozsáhlých odlesněných plání s nevysokými
buližníkovými pahorky a remízky. Jejich kontrast
vytváří, obzvláště v okolí Levého Hradce a Řivnáče,
silné genius loci.[/]
Od nádraží Roztoky“Žalov stoupá prudká
skalnatá stráň až k hranici náhorní plošiny, na
níž se rozkládá areál bývalého hradiště Levý
Hradec. Dnes zde můžeme spatřit gotický kostel
sv. Klimenta s románskými základy a okolo
žalovský hřbitov.[/]
Levý Hradec byl v 19. století jednou z nejnavštěvovanějších
oblastí středních Čech. Napomohlo
tomu jak vzrůstající vlastenectví a romantizmus,
tak i vybudování tratě do Drážďan
roku 1847. Levý Hradec bylo na přelomu 9. a 10.
století nejvýznamnější mocenské přemyslovské
centrum. V kostele sv. Klimenta, založeném knížetem
Bořivojem, kázal podle některých legend
i věrozvěst Metoděj.[/]
Bořivoj také nechal v okolí založit několik
vinic. Většina vinic však zanikla v první polovině
20. století, přežila jen drobná vinička u Dolského
mlýna naproti Libčicům nad Vltavou. Podrobnější
informace o historii i aktuálním stavu této
lokality se můžeme dočíst na několika tabulích
přímo před sv. Klimentem, kam můžeme dorazit
po turistických trasách z Roztok nebo Žalova.
Severně od Levého Hradce je vidět křovinami
porostlý hřbet. Je to temeno Řivnáče, které
je klasickou archeologickou lokalitou. Nálezy odsud daly jméno eneolitické řivnáčské kultuře,
která zde měla pravděpodobně rituální pohřebiště.
Z temene je při dobré viditelnosti výhled
až na Bezděz nebo Kokořínsko. Celý hřbet byl
ještě na přelomu 19. a 20. století úplně holý
a intenzivně se tu pásly ovce, což dokládají jak
dobové fotografie, tak i plochy vřesovišť v prostředním
úseku hřbetu.[/]
Naproti Levému Hradci, na okraji Klecan,
stávalo hradiště „Pravý Hradec“, které plnilo
pravděpodobně signální funkci mezi Levým
Hradcem a Pražským Hradem. Z Roztok můžeme
dojet přívozem do Klecánek, hradiště se nacházelo
na pahorku poblíž ulice „Na Hradišti“.
Severozápadně od Řivnáče spatříme plochou
krajinu v okolí Turska. Zde byla údajně
roku 863 svedena bitva mezi družinou přemyslovského
knížete Neklana a vojskem luckého
knížete Vratislava. Neklan se prý do bitvy
bál jít, zůstal v opevněném Levém Hradci a poslal
místo sebe vojevůdce Čestmíra, který v boji
padl. Lučané však
byli poraženi.[/]
V okolí Turska
se nacházejí dva
význačné kopce “
Ers a Krliš. Na obou
se nacházejí mohyly
i zbytky sídlišť
různých pravěkých
kultur. Na Krliši je
snad v slovanské
mohyle pohřben
i vojevůdce Čestmír.[/]
V nedaleké Holubici
(vzdálené cca
3 km severně po silnici) rozhodně stojí za shlédnutí
románská rotunda, zasvěcená Narození
Panny Marie, postavená v 30. létech 13. století.
Je však bohužel nepřístupná a v dezolátním
stavu.
?
