Regionální muzeum v Kolíně připravilo svoji poslední letošní výstavu

6. 12. 2010

Otakar Štorch-Marien a Kolín – Tvůrčí duch a jeho město

Datum konání: 12.12. od 14:00hod- Vernisáž-hl. výstavní sál Regionálního muzea v Kolíně

Výstava přibližuje zajímavou osobnost prvorepublikového kulturního života – nakladatele, spisovatele a galeristu Otakara Štorcha-Mariena (1897-1974), jenž prožil mládí v Kolíně a poté vybudoval moderní nakladatelství Aventinum. Upozorňuje na kolínské souvislosti Štorchova života, jeho rodinu, Kolínský klub mladých a na jeho přátele Jaromíra Funkeho, Zdenka Rykra, Rudolfa Mazucha a další. Současně bude představen i rozmach Aventina, ale i jeho pád. „Myslím, že návštěvníci budou překvapeni širokým záběrem Otakara Štorcha-Mariena, který neúnavně naplňoval ideály obdivu k literatuře a umění v dobách úspěchu i nepřízně“, vysvětluje autor výstavy RSDr. Ladislav Jouza. K vidění budou i výtvarná díla význačných prvorepublikových umělců, např. Jana Zrzavého, Josefa Šímy, Josefa Čapka, Adolfa Hoffmeistera a dalších, kteří byli v úzkém kontaktu se Štorchem-Marienem.
Produkci nakladatelství Aventinum přiblíží plakáty, návrhy knižních obálek a knihy samotné. Představeny budou i Štorchovy nakladatelské a tvůrčí návraty do města v Polabí, ke kterému si udržoval citový vztah po celý život.
„Výstava začíná v předvánočním čase, a tak návštěvníkům nabízíme možnost zakoupit na výstavě vánoční dárek v podobě světlotisků ilustrací Jana Zrzavého a Josefa Šímy“, dodává Ladislav Jouza.

Výstava vznikla za finanční podpory Města Kolína a ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví, a především s velkou pomocí Ing. Otakara Štorcha, syna Otakara Štorcha-Mariena.

Otakar Štorch – Marien (* 16. září 1897 ve Vodňanech, † 12. března 1974 v Praze).

Nakladatel, galerista, básník, prozaik, filmový kritik a kulturní publicista.

Dvaadvacetiletý student pražské filozofické fakulty a začínající literát Otakar Štorch – Marien zahájil nakladatelskou činnost roku 1919 zprvu pod ochrannými křídly Růženy Svobodové a F. X. Šaldy vydáním knížek jejich generačních druhů.
Směr dalšímu vývoji nakladatelství, jehož název AVENTINUM odkazoval k českému renesančnímu tiskaři Jiřímu Melantrichovi z Aventina a jeho prostřednictvím až k jednomu z římských pahorků, dalo především Štorchovo setkání s bratry Čapky na podzim roku 1919, které znamenalo pro Aventinum víc než získání mladých úspěšných autorů. Karel Čapek zapojil do služeb nakladatelství i své ediční nápady a mezinárodní kontakty a Josef vtiskl svým výtvarným rukopisem charakteristickou tvář obálkám i grafické úpravě podstatné části aventinské produkce prvního období.
S bratry Čapky přišli do nakladatelství i jejich sestra Helena Čapková a přátelé Olga Scheinpflugová, Edmond Konrád a František Langer. Ambiciózním programem, zahrnujícím soudobou původní i překladovou beletrii s projekty sebraných spisů řady moderních autorů (Jiří Karásek ze Lvovic, Antonín Sova, Otakar Theer, bratři Čapkové, J. S. Machar, K. J. Šlejhar aj.), ale také literaturu naučnou, navazovalo Aventinum v nových podmínkách na tradici velkých českých nakladatelských firem 19. století a aspirovalo na vedoucí postavení v českém nakladatelském podnikání.
Otevření Aventinské mansardy – výstavní síně spojené s prodejnou grafiky, bibliofilií i uměleckých publikací a s čítárnou uměleckých časopisů – v novém působišti firmy v Purkyňově ulici završilo roku 1927 strmý vzestup Aventina, které jako by zosobňovalo zdánlivě trvalý a nenarušitelný hospodářský, kulturní a společenský rozmach mladého demokratického státu v srdci Evropy.
Ve stálé výtvarné spolupráci vystřídal Josefa Čapka František Muzika, který vtiskl osobitý charakter vnější podobě nakladatelství jednotným pojetím všech výtvarných prvků jak při úpravě knih a časopisů, tak v návrzích plakátů, pozvánek, dopisních papírů či prospektů. Nakladatelství zahájilo vydávání mnohasvazkových děl (Kniha tisíce a jedné noci, Rostlinopis, Zeměpis světa), v jediném dni vydalo patnáctisvazkový komplet spisů Gustava Flauberta. Výtvarným časopisem Musaion hodlalo proniknout na mezinárodní scénu.
Nakladatelská péče o českou divadelní kulturu byla ve Štorchově případě přímo jedinečná. Především vydával v poměrně hojné míře texty divadelních her, hlavně českých. Ve dvacátých letech vyšla v Aventinu dramata bratří Čapků, Otokara Fischera, Edmonda Konráda, Františka Langra, F. X. Šaldy a dalších.
Vysokou dokumentační a historickou hodnotu mají čtyři sborníky Nové české divadlo. První svazek pokrývá časové rozpětí od převratu 1918 do roku 1926, poslední končí rokem 1932. Všechny čtyři, vždy uvozenou barevnou reprodukcí scénografického návrhu V. Hofmana, přinášejí obsáhlé hodnotící stati a retrospektivní úvahy (Fr. Götz, K. H. Hilar, , J. Kodíček, M. Rutte,aj.), tvůrčí bilance a zkušenost divadelníků (K. Čapek, V. Hofman, K. Langer, S. Lom aj.). Cenné jsou také monografické studie věnované vesměs hereckým osobnostem jako Vojan, Hűbnerová, Dostalová, Kvapil, aj. Vedle Nového českého divadla bylo největším divadelním činem nakladatele Štorcha – Mariena vydání Světových dějin divadla od V. K. Blahníka.
Finanční obtíže, které zachvátily Aventinum roku 1931 jak vinou propukající hospodářské krize, tak jako důsledek nakladatelových soukromých problémů, pohřbily ctižádostivé sny o kulturní expanzi nakladatelství do evropských metropolí. Bratři Čapkové převedli své spisy do konkurenčního nakladatelství Fr. Borový, na podzim roku 1931 byla uzavřena Aventinská mansarda a nakladatelství po několikaleté agonii, provázené skandály a chaotickým výprodejem knih za částky, představující nepatrné zlomky původní ceny, propadlo konkurzu.
Po letech houževnatého úsilí o návrat do oboru obnovil Štorch – Marien v prosinci roku 1945 své nakladatelství, program poválečného Aventina však předčasně ukončila likvidace soukromého nakladatelského podnikání v březnu 1949. I ve strnulé atmosféře padesátých let dokázal Štorch – Marien (tentokrát jako knihkupec) vybudovat z malého krámku v Platýzu na Národní třídě oázu knižní kultury a moderního výtvarného umění. Osobnosti i události kulturního a společenského života prvé poloviny 20. stol. zachytil ve vzpomínkách Paměti nakladatele Aventina (Sladko je žít, Ohňostroj, Tma a co bylo potom).

Ing. Otakar Štorch, CSc.
Syn nakladatele Otakara Štorcha-Mariena. Narodil se 14. 1. 1923 v Praze. Vystudoval gymnázium v Kolíně, kde v roce 1942 maturoval. Ihned byl totálně nasazen, pracoval jako dělník v Kolínské Petrolejce, kde zažil několik leteckých bombardování. V kolínské továrně byl nasazen až do konce války. V roce 1945 začal studovat na ČVUT, na strojní fakultě. Po úspěšném ukončení studia v roce 1949 začal pracovat ve Výzkumném ústavu vzduchotechniky. Založil obor Průmyslové odlučovací zařízení (v obl. hutnictví, elektráren a cementáren). Patří mezi zakladatele tohoto oboru v Čechách, ustanovil pojmosloví a vydal odbornou publikaci „Průmyslová odlučovací zařízení“, která se stala zásadní literaturou nově budovaného vysokoškolského oboru. Další publikační činností byla odborná publikace Aerosoly; Čištění průmyslových plynů a exhalací odlučovači, které vytvořil s kol. autorů. Po roce 1989 název Aventinum propůjčil části nakladatelství Artia.

Zdroj: Výstava Aventinum 1919-1949 Příběh nakladatele Štorcha-Mariena
(Galerie Klementinum 18. září – 8. listopadu 2009)

Více informací naleznete zde!