Pražský hrad – největší hradní komplex na světě
Pražský hrad
Naše nejvýznamnější památka. A taky největší hradní komplex na světě! Věděli jste to? Opravdu, Pražský hrad je unikát, odkud střídavě vládla česká knížata, králové, místodržící i prezidenti. Ikona Prahy a zároveň místo, které nejčastěji znají cizinci. Jakýkoliv turista si může na Pražském hradě najít zábavu podle vlastního gusta.
Můžete obdivovat historické památky, nebo zajít do kostela. Ale taky si užít koncert a divadlo. Kluci budou obdivovat výměnu stráží, dámy si užijí uměleckých výstav a pánové mohou u piva vyhlížet prezidenta republiky. Asi byste se však zasmáli, že archeologové Hrad spojují s pahorkem Žiži z Kosmovy kroniky. Pochází ze slova „žhnouti“ a tak se uvažuje o existenci pohanského kultovního místa. Moderní historici ale raději spojili se základem „seděti“, podle korunovačního trůnu. Pojďme si však projít nejzajímavější místa Pražského hradu pro nás, turisty!
Matyášova brána
Do areálu Pražského hradu můžeme vstoupit ze západu, od Hradčanského náměstí. Matyášova brána tvoří vstup z I. na II. hradní nádvoří. Postavil ji na počátku 17. století italský architekt Filippi a původně stála samostatně jako triumfální antický oblouk, jímž se vcházelo do sídla králů. I proto se tu odehrávají výměny stráží a přehlídky. Nazvána byla po císaři Matyáši II. Označuje se za nejranější barokní dílo v Čechách. Pokud se chcete blýsknout před rodinou, přeluštili jsem za vás latinský nápis na ní: „Pan Matyáš zvolený římský císař vždy vznešený /i/ uherský /a/ český král atd. postavil r. 1614“.
Reprezentační prostory
Směrem do centra Pražského hradu procházíme kolem Nového královského paláce. Rezidence panovníků byla vystavěna pro Maxmiliána II. a Rudolfa II. Celý komplex byl upraven v rámci tereziánské přestavby ve stylu barokního klasicismu stavitelem Pacassim. Sály a salonky dnes slouží reprezentačním potřebám prezidenta republiky. Vy se tam dostanete jen při příležitosti státních svátků. V Jižním křídle je Trůnní sál určený pro významné státní návštěvy, jmenování vlády a profesorů. Ve Středním křídle je Široká chodba, bývalá Kunstkomora, v níž Rudolf II. ukládal umělecké sbírky zbraní, nádobí, porcelánu i kuriozit. Ty byly uloupeny r. 1648 Švédy a nikdy nevráceny. V Severním křídle je Španělský sál. Vybudovali ho na přání Rudolfa II. pro uložení sbírky soch nad stájemi ušlechtilých španělských koní. Státní recepce zde bývají kvůli velkoleposti. Na délku má 43 m, šířku 21 m a výšku 12 m! Na něj navazuje Rudolfova galerie.
Obrazárna Pražského hradu
Ještě nedávno se na Pražském hradě odehrávaly zločiny! Obrazárnu Pražského hradu, která navazuje na předešlé sály, vykradli hned po sametové revoluci. Když byl odcizen obraz Lucase Cranacha Zamilovaný stařec, díla se přestěhovala do depozitářů. Jen několik unikátů pochází z Rudolfovy sbírky. Jde o Veronesův portrét Jakoba Königa, Heintzův Poslední soud nebo Dürerova Růžencová slavnost. Nejcennější byl později soubor obrazů Ferdinanda III. od autorů jménem Vezellio Tizian, Jacopo Tintoretto, Domenico Fetti, Quido Reni a Peter Paul Rubens. Od nich je dodnes v Obrazárně zachováno aspoň jedno dílo. Po vzniku republiky sbírku obohatily nákupy děl barokního malířství a českého umění 19. století. A to od malířů Jan Kupeckého, Petra Brandla, Norberta Grunda, Josefa Mánese, Jana Preislera nebo Antonína Slavíčka. Sbírka nyní obsahuje čtyři tisíce položek a rozšiřuje se. Nová expozice z r. 1998 však vystavuje jen 107 nejzásadnějších obrazů a tři sochy.
Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Katedrála, ke které přijdeme potom, nás určitě ohromí. Vždyť stavba chrámu trvala téměř 600 let! Je přímo duchovním symbolem českého státu. Kníže Václav získal darem od císaře Jindřicha Ptáčníka vzácnou relikvii – kost z paže sv. Víta, kterou uložil v právě budované rotundě. Sv. Vojtěch byl velkým misionářem. Na místě baziliky Karel IV. založil přímo korunovační kostel. Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu, po něm přišel Petr Parléř, stavbu ale bohužel nedokončili. Až roku 1873 byl položen základ k novostavbě podle projektu Josefa Mockera a celou katedrálu dokončil Kamil Hilbert. Celý chrám byl slavnostně vysvěcen při Svatováclavském miléniu 12. 5. 1929.
Nad portálem je růžicové okno o průměru 10 metrů, vytvořené na téma Stvoření světa. V jižním průčelí chrámu můžeme obdivovat slavnostní vchod, Zlatou bránu. Je ozdobena unikátní gotickou mozaikou na téma Posledního soudu, kterou vytvořili v letech 1370-71 mozaikáři z milionu (!) skleněných kostiček a kamínků. Na této straně stojí i chrámová vyhlídková věž, do které se dostanete po 287 schodech s největším pražským zvonem Zikmundem. Visí zde, pokud nespadne, jako před povodněmi roku 2002. Hlavní loď katedrály sklenuli síťovou klenbou Petra Parléře, použitou poprvé v Evropě! Pod královským mauzoleem byla vybudována hrobka českých králů. Leží tu například Karel IV., nebo Jíří z Poděbrad. Nejvzácnějším prostorem chrámu je však čtvercová Svatováclavská kaple, v jejímž středu je hrob sv. Václava. Dveře v koutě vedou ke schodišti do Korunní komory, kam se ukládají korunovační klenoty. V chrámu je uložen i Svatovítský chrámový poklad.
Věž Mihulka a Klášter sv. Jiří
Mezi restaurací Vikárkou a Mladotovým domem projdeme dvorkem, z něhož je přístup k severnímu opevnění. Tomu dominuje věž Mihulka, kam se rádi vydají tátové, i děti. Za Rudolfa II. zde byla totiž pravá alchymistická laboratoř! Dnes je zde expozice středověkého uměleckého řemesla, astrologie a alchymie na dvoře Rudolfa II. Roku 2004 tu byla otevřena stálá expozice Vojenského historického ústavu, která mapuje historii vojenství v ČR. Poblíž je nejstarší český klášter benediktinek u sv. Jiří. Roku 973 ho založil kníže Boleslav II. a jeho sestra abatyše Mlada. Původní stavby kláštera patří k nejvýznamnějším románským architekturám ve střední Evropě. V letech 1964-75 byl adaptován pro expozice Národní galerie.
Zlatá ulička, Daliborka a Nejvyšší purkrabství
Asi v polovině Jiřské ulice, tedy směrem domů je vlevo odbočka do Zlaté uličky. Do oblouků obranné zdi Pražského hradu byly přistavěny malé domečky. V domě č. 22 měl pracovnu Franz Kafka. Dnes jsou zde originální obchůdky a galerie. Na západní straně stojí válcovitá Bílá věž, jejíž dolní část sloužila jako mučírna a vězení. Tady taky věznili alchymistu Edwarda Kelleye. Na konci uličky stojí Daliborka. V podlaze stavby je kruhový otvor do hladomorny, kam byli vězňové spouštěni pomocí kladky. První vězněm ve věži byl legendární Dalibor z Kozojed. Podle pověsti se naučil hrát na housle, aby si vydělal na živobytí. Kousek odtud stojí budova Nejvyššího purkrabství. Tam sídlil nejvyšší úředník, který zastupoval krále v jeho nepřítomnosti. Kdysi se tam i popravovalo, a právě na nádvoří zbavili života Dalibora. V 60. letech 20. století se objekt upravil na Dům československých dětí, hlavně pionýrů. Ty už tolik netrápili. V současnosti je zde umístěno Muzeum hraček. Od roku 1994 se v areálu purkrabství ale hlavně konají Letní shakespearovské slavnosti, tedy inscenace her Williama Shakespeara. Jde o velký fenomén letního Pražského hradu.
Vladislavský sál a Jižní Zahrady Pražského hradu
Vladislavský sál od 16. století sloužil královské reprezentaci. Zde se odehrávaly korunovační slavnosti, hostiny, rytířské turnaje a trhy s luxusním zbožím. Dnes se zde konají volby prezidenta a slavnosti, spojené s významnými dny ČR. Se sálem sousedí Sněmovna a kostel Všech svatých. Z pavlače při jižní stěně se otvírá krásný výhled na Prahu. Ze sálu se ale vychází po Jezdeckých schodech, vystavěných pro příjezd rytířů k turnajům přímo na koních. Zahrady Pražského hradu. Vstup do zahrad pod sálem je možný z vyhlídky na Opyši, nebo třeba Býčím schodištěm. Pak dojdeme do Zahrady Na Valech. Z oken Starého královského paláce do ní byli v r. 1618 vyhozeni katoličtí místodržící Bořita z Martinic a Slavata z Chlumu, čímž začala Třicetiletá válka. Schodištěm navazuje Hartigovská zahrada. Pod altánem Rajské zahrady zřídil architekt Josip Plečnik vyhlídkovou terasu. Napravo od schodiště je nejstarší dřevina hradních zahrad, stálezený tis červený. Měří 245 cm na obvodu a stáří se odhaduje na 400 let! Nenechte si ho ujít.
Královská zahrada a Jelení příkop
Poté se musíme zase vrátit nahoru, nebo vyjet tramvají. Hlavní vchod do zahrady je totiž z ulice U Prašného mostu proti Jízdárně Pražského hradu. Ta byla adaptována na výstavní prostory a pořádají se zde ty nejzajímavější expozice. V zahradě samotné se pěstovaly první tulipány v Evropě, které byly darem tureckého sultána. Až odsud se rozšířily do Holandska! Rostou zde i vzácné dřeviny. Míčovna v zahradě je skvost renesance. Na jejím konci se rozkládá Letohrádek královny Anny, tedy Belveder. Ten s chutí využíval Rudolf II.. V patře zřídil astronomickou pozorovatelnu, kde pracovali světoznámí Tycho de Brahe a Johanes Kepler. Před ním stojí originální Zpívající fontána. Do Jeleního příkopu můžeme sestoupit z ulice U Brusnice. Kdysi se zde lovila vysoká zvěř. Za první republiky tam byl medvědinec pro medvědy, které dostal T. G. Masaryk od legionářů z Ruska. Dnes tu je louka, umělá jeskyně s kašnou a pískovcová socha Ponocného. Směrem dolů tudy dojdete přímo až do centra Prahy. Ale to už je jiná procházka!
Oficiální stránky Pražského hradu: www.hrad.cz
