Pražská vysočina
Babickým a mukařovským hvozdem: Mukařov – Babice – Březí – hradiště Březí – Babický les – Škvorec – Přišimasy – Tuklaty
[/]
Dopravme se do studeného a kyselého Mukařova autobusem z Depa Hostivař. Výlet do babického lesa není sice nijak náročný, zato však, pokud zde budeme ve správný čas, velmi impresivní.[/]
Z ošklivé mukařovské návsi vede cesta okolo socrealistické školy přímo k žulovému kostelíku Nanebevzetí Panny Marie, postavenému na konci 19. století. V okolí kostela je viditelný výrazný kontrast. Ovčí farma mezi ruinami traktorů, naproti umně vyvedené letní byty nebo typové vilky, dodržující dnes již vlastně historický ráz podnikatelského baroka.[/]
Ze severozápadního cípu Mukařova pokračujme neznačenou cestou okolo potoka Výmoly. Nachází se tu soustava lesních rybníčků a solitérní žulové balvany. Podle historických pramenů zde muselo být v historii skalních hříbků, viklanů nebo žulových solitérů nepředstavitelně více, krajina byla evidentně o mnoho pestřejší. Jako první – nejdostupnější – však byly rozlámány a použity jako stavební kámen.[/]
Až dojdeme lesní úvozovou cestou do Babice, spatříme na obzoru první špičky babického lesa. Předtím však procházíme táhlou chatařskou osadou, posléze centrem vsi, která se postupně mění na skrumáž luxusních rezidencí s místy vymazanou kulturní identitou – ze starého mlýna vzniká monumentální kombinát na bydlení, skoro větší jak samotná ves. Po silnici až do Březí procházíme okrajem babického lesa. Na jeho kamenitých svazích jsou k vidění kyselé doubravy s místy nádhernými borovicemi.[/]
Při vchodu do Březí je napravo ve svahu malý, zatopený lom s několika bonsajovitými borovicemi. Tady se těžila žula poté, co kameníci dolámali většinu solitérních balvanů na povrchu a museli „jít do hloubky“. Dle historickým pramenů bylo totiž říčansko velmi kamenitým krajem do té doby, než byla většina žulových balvanů rozmlácena a použita na stavby.[/]
V Březí můžeme vystoupat ke zdaleka viditelnému kostelu sv. Bartoloměje. Okolo stojí velké lípy, výhled je až někam k velkým a nevzhledným továrním halám na okraji Říčan.[/]
Teď se můžeme vypravit ke zbytkům pravěkého hradiště na ostrohu Výmoly. Je vzdáleno asi 1 km po hraně svahu nad údolím, severním směrem – doporučuji použít dobrou mapu.
V dubovém lese se zvedají poměrně mohutné dvojité valy, hradiště má kruhový tvar. Vzniklo pravděpodobně v souvislosti s prehistorickou těžbou kovů, která má v tomto kraji společně s uhlířstvím a kamenictvím, velmi dlouhou historii.
Když se vydáme neznačenou cestou z hradiště na východ, dojdeme na červenou značku procházející Babickým lesem směrem na Třebohostice a Škvorec. Nejzajímavější částí je údolí Třebohostického potoka s mohutnými smrky a žulovými balvany.[/]
Na polích nad Třebohosticemi je nádherný výhled na Úvaly, Klánovický les a dál k Neratovicům. Sestupný tvar krajiny je dán koncem obrovského masivu žulového plutonu pokračujícího na jih až do jižních Čech, který dole, u Škvorce, přechází v plochou českou křídovou tabuli.[/]
„Nejsevernější žulu“ středních Čech můžeme vidět na nedalekém Klepci u Přišimas, zde ovšem máme příležitost podívat se do opuštěného lůmku „Na plachtě“, který se nachází cca 300 m východně od poloviny cesty z okraje Babického lesa do Třebohostic. Je zdálky viditelný jako plochý vrcholek porostlý břízami a je chráněnou přírodní památkou, protože na jeho celoročně vlhkém dně vzniklo po ukončení těžby významné stanoviště obojživelníků, hlavně vzácné žáby kuňky žlutobřiché.[/]
Po cca dvou kilometrech dojdeme do Škvorce. Ten je, i přes nepovedené novostavby na okraji, bez nadsázky jednou z nejhezčích středočeských vesnic. Najdete tu dva kostely, dva zámky (starší, vzniklý na místě hradu, je v dezolátním stavu, mladší je rekonstruovaný a nepřístupný) a výbornou hospodu na návsi.[/]
Pak už zbývá jenom zamířit na autobusovou zastávku, nebo se vydat na vlak pěšky po žluté a červené značce do nedalekých Úval. Kdo zvolí druhou variantu, může si prohlédnout barokní sochu svatého Donáta, umístěnou na poli u cesty mezi Škvorcem a Úvaly a pokud tu bude na sklonku léta, i najíst výborného ovoce – hrušek, švestek a mirabelek, rostoucích až k úvalskému Hostínu.
