Poděbradsko

Historie Poděbradska sahá do pravěku, daleko před počátky českého státu. Tehdejší lesnatou krajinou protkanou hustou sítí říčních ramen procházela dálková obchodní cesta, směřující z Prahy do východních Čech a dále do Slezska a Polska. Dnes nás sem přiláká romantické okolí malebných lázní, vyjížďky po Labi parní dopravou, možnost projížděk na kole či kolečkových bruslích po zdejších rovinatých stezkách, které můžeme spojit s objevováním mnohých zdejších památek a zajímavostí.[/]

Poděbrady

V písemných materiálech se název Poděbrady objevuje zhruba od poloviny 12. století. Král Přemysl Otakar II. v letech 1262–1268 zbudoval v místě staršího opevněného sídla na strategickém místě nad Labem kamenný vodní hrad. Poděbrady se měnily v poddanské městečko, které však bylo často předmětem zájmu českých panovníků. To způsobovala mimo jiné i přitažlivost lovu ve zdejších lužních lesích, násobená malou vzdáleností od Prahy. Časem vešlo sídlo ve známost prostřednictvím Jiřího z Poděbrad, který byl r. 1458 zvolen českým králem. Tento vynikající diplomat (označovaný někdy jako husitský král) se jako první evropský politik pokusil založit mírovou unii evropských panovníků. Právě on povýšil Poděbrady na město.[/]
Historickým mezníkem v životě města byl r. 1905. Tehdy navštívil knížete německý statkář von Bülow. Tento známý proutkař označil na vnitřním nádvoří místo silného pramene, jenž zde byl pak skutečně v hloubce 96,7 m navrtán. Objev minerální uhličité vody způsobil, že již v roce 1908 zde byla zahájena první lázeňská sezóna.[/]
Objevy minerálních uhličitých pramenů daly podnět k založení lázní, známé u nás i v zahraničí svou specializací na léčbu srdečních a cévních onemocnění. Ze třicátých let minulého století pochází stále známý slogan „Na srdce jsou Poděbrady“.[/]
Stejně jako věhlas zdejších lázní, patří k Poděbradům neodmyslitelně i silueta poděbradského zámku. Je proto smutnou realitou, že v současnosti jsou veřejnosti přístupné prakticky jen památkově upravená středověká kaple a s ní sousedící tzv. rodná síň krále Jiřího. Pokud tedy nepočítáme zámeckou hospůdku a Infocentrum, sídlící na prvním nádvoří. Ale okolí zámku včetně obou nádvoří přístupné je a tak si zámek jistě obejdeme ze všech stran.[/]
Na jižní straně, u Labe, je patrný bývalý vodní příkop a pokud se budeme dívat pozorně, ve zdech uvidíme „dělové koule“, o jejichž původu však koluje mnoho seriózních, i méně seriózních domněnek. Toto křídlo bylo zvýšeno v 15. století a později barokně přestavěno, ale nejzajímavější je, že se zde podle záznamů v roce 1682 narodil sám Jiří z Poděbrad. [/]
Západně od zámku povedou naše kroky kolem kostela Povýšení svatého Kříže, pocházejícího ze 14. století. Nyní se kostel rekonstruuje, ale již brzy budeme moci obdivovat trojlodní stavbu s pozdněgotickou klenbou, barokní kapli či renesanční křtitelnici.[/]
O něco severněji je budova dnešního Polabského muzea, o jehož vznik se zasloužil místní lékárník Jan Hellich. Tento významný badatel v oboru archeologie, přírodních věd a historie, odkázal své rozsáhlé sbírky muzejnímu spolku. Dnešní expozice nás seznámí s pravěkem, středověkými dějinami i přírodou Poděbradska. Menší část expozice je věnována historii lázeňství v Poděbradech.[/]
Od muzea nás severovýchodním směrem povede nejstarší poděbradská ulička – ulice Na Dláždění. Dům č. 67 je označován jako Špitál a byl postaven již v roce 1444. První manželka krále Jiřího, Kunhuta ze Šternberka, tu z nadace vydržovala špitál a ještě v 17. století zde žily chudé stařeny, které měly za povinnost denně se modlit za zdraví habsburského rodu. Dnešní podoba budovy pochází z 1. pol. 18. století. Dům slouží potřebám muzea.[/]
Před zámkem na náměstí se tyčí socha Jiřího na koni z roku 1891, zhotovena z tepaných měděných plátů. I ta v současnosti prochází rekonstrukcí. O něco dále je morový sloup s pěticí světců z roku 1714.[/]
Od náměstí směrem na sever a severozápad se za zástavbou rozprostírají lázeňské parky. Najdeme v nich množství soch, voliéry, dvě kolonády a plno dendrologických skvostů. Podél Labe jsou oběma směry vybudované vycházkové stezky, vhodné i pro kola či kolečkové brusle. Jižně od města můžeme navštívit koupaliště Jezero s písčitou pláží a mnohými službami.[/]

Libice nad Cidlinou

Známé Slavníkovské hradiště tu vzniklo na rozhraní osmého a devátého století. V polovině desátého století se stalo centrem knížectví, jež pod vládou Slavníkovců sjednotilo severovýchodní a jižní Čechy. Za sjednocovacího procesu raně feudálního státu Přemyslovců bylo Slavníkovské knížectví roku 995 krvavě vyhlazeno Přemyslovci a Vršovci. Ale Boží mlýny tu ukázaly svoji moc. Správu Libice po vyvraždění Slavníkovců získali Vršovci, kteří se ale brzy stali rovněž nepohodlní a proto – pro podezření ze zrady – byli roku 1108 rovněž na Libici vyvražděni.[/]
Dnes tu vidíme vyznačené základy bývalého paláce, kostela i vstupní brány. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima. Pod hradištěm, směrem k Libici (při přístupové cestě k akropoli), si prohlédneme památník s deskovými mozaikami, které zobrazují vybrané nálezy, ale také stručně shrnují historii slavníkovského hradiště v několika světových jazycích.[/]
Pro nejzvědavější milovníky historie je přímo v Libici v budově místního úřadu k vidění malá expozice, která dá nahlédnout do počátků slovanského osídlení zdejšího kraje, popisuje tragédii Slavníkovců na tomto hradisku a přiblíží i dějiny obce v období středověku i novověku. Jsou zde vystaveny i výsledky archeologických výzkumů. (náhrobní stély slavníkovských kněžen, šperky, zbraně, ozdoby, denáry z 10. století, bohoslužebné a psací náčiní i model slavníkovského hradiště)[/]

Žehuň

Žehuň má své kořeny již ve dvanáctém století a její pojmenování souvisí s vyžíháním lesa původními osadníky. Již roku 1492 byl u obce založen rybník a nyní je největším zachovalým rybníkem z rozsáhlé rybniční soustavy na Poděbradsku. A srovnají-li se současné české rybníky podle velikosti zatopených ploch, je Žehuňský rybník na osmém místě v ČR a podle délky – 5,5km – je třetí nejdelší v ČR. Ale ne jen pro svou velikost je tento rybník zajímavý a hodný návštěvy. Jeho území je jednou z nejznámějších ornitologických rezervací u nás, hnízdí tu a při tahu se shromažďuje, celá řada vodních ptáků. Uvidíme tu nejen volavky, poláky a kachny, ale i čírky, čejky, sluky, potápky, bukače, lysky či moudivláčky. Na přilehlých loukách kvetou stulíky, lilie a žluté kosatce a rostou tu vlhkomilné druhy, jako orobinec, puškvorec nebo ostřice. [/]
Na hrázi u Žehuně roste stařičký dub letní, který má v obvodu kmene přes 5 metrů a vysoký je asi 25 metrů. Pochází pravděpodobně z původní výsadby stromů při výstavbě rybníka a je starý tedy přibližně 600 let.[/]
Koupat se tu můžeme u jižního břehu (u Žehuně) a u severního břehu. Je tu písčité dno. Mimo území rezervace je rybník vhodný na windsurfing.