Parky Vítkov a Parukářka (Vrch sv. Kříže)

VÍTKOV
Víkendové výlety na Praze 3 začneme na vrchu, odkud se naskýtá krásný výhled na hlavní město. Park na vrchu Vítkově má rozlohu 14,93 ha. Nápadný vrch ve výšce 270 m. n. m. leží za východním okrajem centra Prahy. Má tvar úzkého protáhlého hřbetu. V horních partiích je lesopark a park, jinak po bocích hory je spíš divoký les. Pod Vítkovem prochází tunel pro pěší, který spojuje Tachovské náměstí na Žižkově s Thámovou ulicí v Karlíně a umožňuje nám nejkratší spojení obou čtvrtí. Vybudován byl v r. 1953, je dlouhý 303 m a zdolává převýšení směrem k Žižkovu 29 m. Na svazích této viditelné vyvýšeniny nechal už Karel IV. vysadit rozsáhlé vinice. Jedním z konšelů byl Vítek z Hory a protože místo vlastnili pražští měšťané a hlavně on, vrch dostal pojmenování po tom nejvlivnějším. Vinná réva se zde sklízela dlouho, ale pak už to nebylo rentabilní. V l. 1860-79 došlo tedy postupně k zalesňování Vítkova, protože tato městská čtvrť byla hodně směstnaná a nový urbanismus žádal duševní hygienu obyvatel malých uliček a bytů. V 90. letech 19. stol. navrhl František Thomayer na západní rovině vrchu městský park. Výstavba národního památníku na vrcholu Vítkova v r. 1929 přinesla změny v dispozici tohoto parku. V ose budovy vede po širokém hřebenu parková třída, kolem které jsou vysázeny skupiny keřů. Veškeré jeho úpravy se dokončily v r. 1938. Významným kulturním stánkem je tu především Armádní muzeum, umístěné v historických budovách Památníku národního osvobození Vojenského historického ústavu armády České republiky v ulici U Památníku. Jeho expozice se věnují dějinám 1., 2., 3. ( protikomunistického ) odboje, historii československé armády v l. 1918-1939 a perzekuci jejích příslušníků, v první řadě letců a demokratických důstojníků po únoru 1948. Vedle všech možných zbraní jsou tu vystavené vojenské stejnokroje, prapory, řády, vyznamenání a taky překvapivé památky na československé prezidenty, kteří zde měli několik let mauzoleum. Konají se tu příležitostné výstavy a někdy taky netypické kulturní a společenské akce v mramorových sálech, které působí docela tajemně. Ve svahu vrchu Vítkova při ulici U Památníku je architektonicky zajímavá budova čp. 1600, postavená v l. 1927-29 ve stylu individualistického konstruktivismu jako součást areálu Národního památníku. Autorem projektu se stali architekti Jan Zázvorka a Jan Gillar. Po r. 1945 se obnovila činnost vojenského muzea, které je taky umístěné na místě jednoho z nejslavnějších střetů české historie. Dne 14. července 1420 se na Vítkově odehrála významná bitva mezi husity a křižáky, která byla pro další vývoj husitských válek zásadní. Husité s Janem Žižkou překonali obrovskou přesilu a tím povzbudili rozvoj svého hnutí. Bitvu dnes připomíná pamětní deska v kameni šestibokého vyhlídkového altánu. V r. 1868 tu vylomili jeden ze základních kamenů Národního divadla. Na terase před západním průčelím budovy stojí jezdecká socha vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Spolek pro zbudování pomníku slavného husitského hejtmana založili už r. 1882, na Žižkovu sochu samotnou si však lidé díky debatám odpovědných a finančním nárokům počkali sedmdesát let. Konalo se totiž několik soutěží. Klasicky pojatá skica Bohumila Kafky vyhrála konkurz v r. 1931, když autor začal pracovat na konečné podobě pomníku. Modelem se stal nordický ryzák Theseus z tlumačovského hřebčína. V r. 1941 autor dokončil základní model, avšak realizace se sochař živý nedočkal. Gestapo chtělo budoucí sochu zničit, proto model dali Kafkovi přátelé rozřezat na několik kusů a každý z nich ukryli na jiném místě Prahy. Po válce se jej podařilo sestavit znovu a odlít podle něj sochu. Odhalena byla v r. 1950, ve výroční den bitvy na Vítkově 14. července, v l. 2010-11 jí kvůli špatnému stavu zrestaurovali moderní umělci. Monumentální bronzový jezdecký pomník je včetně podstavce vysoký 22 m a váží 16,5 tuny. Žižkova hlava má váhu 105 kilogramů, meč 110 kg a ocas koně více než 400 kg. Pomník se skládá ze 120 částí a 5 000 nýtů. Patří k vůbec největším jezdeckým sochám na světě. Žižkův kůň má mnoho společného s trojským koněm, dá se do něj vstoupit dvířky umístěnými ve stehně. Socha je umístěna na vysokém podstavci, obloženém žulou. Na pietním místě s kolumbáriem jsou pod pomníkem uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a od r. 1949 i z bitvy od Dukly. Hrob kryje žulová deska s nápisem Sláva hrdinům padlým za vlast, nad hrobem vytesali autoři velký státní znak. Konají se tady často slavnostní státní akty spojené s pokládáním věnců. V r. 2006 tu představitelé republiky uložili ostatky generála Aloise Eliáše a jeho manželky, hrdinů protinacistického odboje. Hlavní přístupovou cestu k Památníku od Ohrady lemují javory stříbrné, na svazích kopce rostou trnovník akát, javor mléč, pajasan žláznatý, jírovec maďal, lípa malolistá, dub cer, morušovník bílý, borovice vejmutovka zimolez nebo tavolníky. Od r. 2006 probíhá postupná obnova. Na vrcholové plošině ve východní části kopce se nachází fotbalové hřiště, kde se dnes organizují spíš večerní zábavy s hudbou a tenisové a volejbalové kurty pro sportující veřejnost. Velice oblíbené jsou zdejší prolézačky pro děti, kde si můžou pořádně užívat. Cesta je víc než vhodná pro cykloturisty, kteří se odtud mohou vydat východním směrem po cyklostezce č. 1 k Hrdlořezům a Kyjím, takže výlet může být nečekaně sportovní.
PARUKÁŘKA ( VRCH SV. KŘÍŽE )
V nedělní den se můžeme vydat do blízkého parku. Oba odděluje jen dva bloky ulic, pořád budete na Žižkově a přesto v pěkné přírodě. Táhlé návrší mezi Olšanskou a Jeseniovou ul. dostalo název Parukářka už v historii. Krásný park se ale jmenuje i vrch sv. Kříže. Místo se přezdívá po viniční a zemědělské usedlosti Parukářka, která se až do r. 1804 jmenovala Hejtmanovská. Potom jí koupil Josef Hrabánek, profesí parukář, po kterém získala název. V r. 1825 však usedlost koupili francouzští podnikatelé jménem Sellier a Bellot a ze střelného prachu zde začali vyrábět střelné zápalky pro vojenské, později i lovecké náboje. Továrnu Kapslovna tvořil areál s domky, které byly z důvodu bezpečnosti vzájemně odděleny silnou zdí. Roční produkce dosahovala 60 mil. zápalek, určených pro domácí rakouský trh, ale i na export do USA, Anglie, německých zemí, Brazílie a východní Indie. Kvůli bezpečnosti byly přistavěny izolované domky na přípravu třaskavé směsi. Zatímco v počáteční době továrna stála v neobydleném území za hradbami hlavního města, o sto let později se domy Žižkova dostaly do bezprostřední blízkosti, což znemožnilo vývoj. Tovární objekty se zdemolovaly a návrší se přeměnilo na rozlehlou parkovou plochu pro obyvatele přelidněného Žižkova. Pořádají se tu pikniky pro rodiny, v zimě se na příkrých, i když krátkých svazích sáňkuje. Najdeme tu řadu laviček, nová dětská hřiště s originálními prvky jako dřevěný domek na pružinách, vláček, klouzačky, kolotoč, hrazdy, pružinové houpačky, lanová pyramida a lanovka, kde se dá hrát opravdu dlouho. Blízko se pro dospělé nalézá svérázná hospoda se skvělým výhledem na Prahu. Podobný výhled se naskýtá z jiných míst vrchu. Z temene je netypický pohled na pražské centrum od Vinohrad přes Petřín a Hradčany, ale i na památník a Žižkovu sochu na Vítkově. Po asfaltovém chodníku na hřebeni, která je rozdělena na část pro pěší a pro cykloturisty, vede kilometr dlouhá naučná stezka se třemi informačními panely, která byla věnovaná žižkovské patriotce Jiřině Polanecké a RNDr. Věře Toběrné, které se zasloužily o zřízení. Tajemné podzemí Parukářky bylo v době studené války v l. 1950-55 provrtáno podzemními prostorami, které byly připravené sloužit jako protiatomové kryty pro 2 500 osob. Systém podzemních štol je napojený na Ochranný systém metra, má 5 vstupů z různých stran kopce a dvě větrací věže. Vybavený je zdrojem elektrického proudu a vodní nádrží, v současnosti ale slouží praktickému účelu jako sklady. Jeden z protiatomových bunkrů přitom po sametové revoluci našel zvláštní funkci, upravili ho na zábavně relaxační centrum bunkr Parukářka, kde se konají rockové, punkové a další koncerty. Okolo parku je rázovitá čtvrť plná hospod a restaurací, kde můžete taky strávit hodně času k relaxaci.