Okolí Prahy západ – Živočišstvo
Rostlinstvo
Západní okolí Prahy se vyznačuje značnou pestrostí vegetačních typů i vysokým druhovým bohatstvím rostlin. To je dáno zejména vysokou geomorfologickou, klimatickou a geologickou diverzitou této oblasti “ vegetace zde tvoří velmi jemnozrnnou mozaiku.[/] Na jejím utváření se podílí několik navzájem propojených jevů, souhrnně nazývaných „fenomény“. Nejvýraznější je zde tzv. „říční fenomén““ v údolích Vltavy, Sázavy a Berounky dochází k tzv. klimatickému zvratu, tj. hromadění studeného vzduchu a vlhkosti na dně údolí. To přispívá ke vzniku podhorských typů vegetace “ stinných suťových lesů, kyselých doubrav a bučin. Často se jedná o nepřístupné prudké svahy, porostlé starými exempláři buků, javorů klenů a habrů. Nejzachovalejší vegetaci tohoto typu můžete nalézt v údolí Vltavy mezi Zbraslaví a Slapskou přehradou, na dolním toku Sázavy před soutokem s Vltavou a na meandrech Berounky okolo Kazína. Tyto svahy jsou také prakticky jediná místa s malým nebo prakticky žádným přímým vlivem člověka. Na zbytku území dnes nenajdete doslova ani metr čtvereční, který by člověk nějak výrazně nepozměnil. Zbytek lesů na tomto území byl přeměněn na monokultury smrku, trnovníku akátu (původem ze Severní Ameriky, pěstován jako nektarodárná rostlina), borovice lesní, dubu červeného (také Severní Amerika), modřínu a borovice černé.[/] Botanicky nejbohatší oblastí je jihozápad. Zasahuje sem tzv. „krasový fenomén“ Českého krasu. Najdeme tu vegetaci vázanou na vápencové podloží, na odlesněných místech (většinou v důsledku historické pastvy) se nachází druhově velmi bohaté stepi “ roste zde například kavyl Ivanův, hlaváček jarní, hvězdice chlumní, sveřep vzpřímený a další tzv. „xerofytní“ (tzn. suchobytné) rostliny, dobře adaptované na značné sucho a teplo v létě a prudký holomráz v zimě. V lesích občas najdeme dub pýřitý, rozšířený hlavně v mediteránní oblasti Evropy. Pěknou mozaikou těchto typů vegetace je například Radotínské údolí.[/] Hřbet na západ od Zbraslavi, tzn. Hřebeny, je velmi jemným náznakem dalšího, „horského fenoménu“ (tzn. oreofytika). Není ani tak moc vysoký, zato extrémně kyselý a druhově chudý, horský dojem je umocněn rozsáhlou výsadbou smrku a modřínu. Dominantní zde najdeme trávu metličku křivolakou, třtinu křovištní a keříky borůvky obecné.[/] V severní, zemědělské části oblasti jsou botanicky nejzajímavější především svahy Vltavy u Levého Hradce a Sedlce. Najdeme zde skalní stepi s žlutě kvetoucí tařicí skalní a pelyňkem ladním. Drobná vřesoviště indikují plochy bývalých ovčích pastvin (temeno Řivnáče, okolí Alšovy vyhlídky v Tichém údolí). Brzy na jaře zde kvete drobný křivatec český, který je českým endemitem (tj. vyskytuje se jen v Čechách). Posledním výrazným vegetačním fenoménem typickým pro okolí Prahy je vysoký podíl rostlinných druhů, zavlečených z cizích zemí, popř. jiného kontinentu, tzv. neofytů. Tyto rostliny se sem dostávají ze zahrad, s dováženým osivem nebo jsou úmyslně vysazovány.[/] Spatříte-li louku zarostlou až dva metry vysokými zlatožlutými rostlinami, vězte, že se jedná o severoamerický zlatobýl kanadský. Na březích potoků lze často spatřit vysoká, dutá stébla „bambusu“ “ jde o rdesnovitou rostlinu křídlatku japonskou, popřípadě sachalinskou nebo českou. Pocházejí z Asie. Podíl cizích druhů rostlin může na některých místech výrazně převyšovat podíl druhů „domácích“.[/] V posledku zde můžeme zmínit některé botanické zajímavosti našeho území, které stojí za povšimnutí. Na prvním místě je to slavný kandík psí zub na severním úpatí Medníku. Je to zajímavá, fialově kvetoucí rostlina s velkými, tmavě zelenými kropenatými listy. Její nejbližší stanoviště jsou až ve Slovenském krasu, existují i nepříliš jasné údaje o tom, že byla na Medník vysazena. Zajímavé ovšem je, že na stejném stanovišti roste rovněž další, výrazně „karpatská“ rostlina “ ostřice chlupatá. Ta není oproti kandíku nijak dekorativní a tak jí sem asi těžko někdo vysadil. Otázka „původnosti“ kandíku na Medníku je tedy dodnes nedořešena.[/] Zajímá vás, co na našem území kvete nejdříve“ Nejčasněji kvete známý keř líska obecná. Při teplé zimě se z jejích jehněd práší pyl už třeba v lednu. Za ní následuje omamně vonící lýkovec jedovatý, který můžeme spatřit všude v bukových nebo suťových lesích hlavně v údolí řek a v lesích Českého krasu.[/] A na závěr, nejvzácnější rostlinou na našem území je modře kvetoucí, nádherná hluchavkovitá rostlina včelník rakouský. Roste mimo jiné v Karlickém údolí. Jeho populace nesmírně trpí vyslovenou genocidou způsobenou skalničkáři.[/]
Živočišstvo
Fenomény určující skladbu vegetace, popsané v předchozí kapitole, jsou určující i pro složení fauny našeho území. To vlastně souvisí s tím, že pro živočichy je vegetace často určujícím faktorem prostředí. Tak například bezlesé, výhřevné enklávy s teplomilnou vegetací na svazích Berounky a Vltavy jsou zde jediným stanovištěm naší největší ještěrky, ještěrky zelené.[/] U koruny Slapské přehrady dokonce donedávna existovala malá populace výrazně teplomilného štíra kýlnatého (jediný zaznamenaný výskyt u nás), ta byla však nedávno zničena při stavbě domu. Naopak dna a severně exponované, vlhké a suťovité břehy těchto řek obývá často ve značném množství mlok skvrnitý.[/] Poměrně výrazný je také „podhorský“ fenomén Hřebenů. Díky značné rozloze neosídlených lesů zde hnízdí například čáp černý nebo výr velký. Vyskytují se zde i některé horské druhy mravenců a mandelinek. Místy rozsáhlé kamenné suti zde hostí chladnomilné druhy pavouků. Značná rozloha kulturních smrkových lesů sem nalákala některé severní, tundrové druhy ptáků, například králíčka ohnivého. Pro přilehlou krasovou oblast je typické extrémní druhové bohatství motýlů a hmyzu vůbec. Poměrně častý je zde například roháč obecný (to je způsobeno značnou rozlohou teplomilných doubrav). Jelikož se jedná o převážně lesní krajinu, můžeme tu spatřit i jezevce lesního (využívajícího při stavbě svých nor krasové pukliny), stáda introdukovaných muflonů nebo velmi početné „rudly“ prasete divokého. V jeskyních (hlavně v Českém krasu) sídlí několik druhů netopýrů a vrápenců.[/] Stepní a lesostepní lokality jsou útočištěm tzv. „stepních reliktů“ “ jedná se především o druhy hmyzu, pavouků a měkkýšů, které jsou vázány na suchou, bezlesou krajinu především na vápenci a spraši. Přetrvávají tu pravděpodobně od poslední doby ledové na lokalitách, které nezarostly lesem v důsledku nepřetržitého působení lidí. Můžeme jmenovat například nádherného pavouka stepníka rudého nebo stepní druhy měkkýšů.[/] Na severozápadě oblasti, která je zemědělsky intenzivně obhospodařovaná, můžete potkat hlavně živočichy vázané na intenzivně narušovanou, otevřenou krajinu.[/] Oblast Vltavy a Berounky tvoří výraznou biogeografickou hranici. Je rozhraním rozšíření dvou druhů ježka “ západního a východního, vrány černé a vrány šedé, východní hranici výskytu zde má také západoevropská ropucha krátkonohá. Můžeme zde rovněž pozorovat zajímavý „domestikační“ fenomén, kdy se původně extrémně plachá, lesní zvířata (srny, prase divoké, zajíci, lišky, straky) stávají stálými obyvateli bezlesých polních a lučních enkláv, popřípadě se vypravují přímo až do zón příměstských vilových a idustriálních čtvrtí. Naprosto tak ztrácejí svoji původní ostražitost. ?
