Dnes je 6.6. a svátek má Norbert
Velké Dářko, mnohdy přezdívané jako moře Vysočiny je oblíbeným cílem výletů, ale také sportovních akcí. Kolem se rozkládají nejrozsáhlejší a nejhlubší rašeliniště Českomoravské vrchoviny a spolu s blatkovým borem (borovice blatka roste výhradně na rašeliništích ve střední Evropě) v tomto regionu tvoří evropsky významnou lokalitu. Tento největší rybník Českomoravské vrchoviny s rozlohou 206 ha najdete asi 10 km severně od Žďáru nad Sázavou. Svůj název získal zřejmě podle zaniklé osady Darov, na jejímž místě se nachází.
Směr udává Dařbucha
Na výlet se můžeme vydat přímo od rozcestníku Dařbucha. Je to betonová socha, jejíž dominantou je obrovský nos a vytvořil ji umělec Michal Olšiak, jehož sochy najdeme zejména na Žďársku na několika místech. Rozcestník stojí na hrázi mezi rybníky Velké Dářko a Nový rybník, kde je možné se v sezoně rovněž občerstvit. Legenda tvrdí, že Dařbucha vznikl díky začarovanému stromu. Ten byl totiž proměněn v kámen s lidskou podobou a má za úkol hlídat zbloudilé pocestné, aby nespadli do rybníků a hlavně vždycky našli správný směr.
Od Dařbuchy k Padrtinám
Od rozcestníku se vydáme po hrázi po modré TZ. V každém ročním období zde můžeme pozorovat rejdění sportovců všeho druhu. Kromě klasiky v podobě běžců, cyklistů a plavců, lze přímo na vodě vidět pokusy o windsurfing, jachting, kiting nebo paddleboarding. Pokud je zima dostatečně drsná a vytvoří se bezpečná vrstva ledu, pak se zde vyřádí kromě bruslařů i lyžaři, kteří plochu využijí, když je holomráz a sněhu příliš není.
Na konci hráze míjíme loděnici a pokračujeme k rozcestníku Padrtiny odkud pokračujeme dále po modré značce a pomalu se blížíme již k typickým pěšinkám v rámci NPR Velké Dářko. Kyselému a zamokřenému prostředí s nízkým počtem živin se přizpůsobilo mnoho organismů a již v roce 1933 zde bylo vyhlášeno chráněné území.
Flora Dářských rašelinišť
Souběžně s modrou TZ vede dále naučná stezka s tabulemi upozorňujícími na zajímavosti lokality. Přechodová rašeliniště jsou místem, kde se v tůních vyvíjejí larvy vážky jasnoskvrnné. Nevápenitá mechová slatiniště jsou typická vzácným chráněným druhem tolije bahenní. Bezkolencová louka, jako další součást dotvářející rašeliniště, je pojmenována podle druhu trávy bezkolence modrého. Jedná se o mrazuvzdornou trávu, která vypadá, jakoby neměla žádná kolénka. To proto, že jsou na jejích stéblech nahloučená u země, takže nejsou na první pohled vidět. Rašelinný les se může pyšnit v rámci chudého bylinného patra například sedmikvítkem evropským. Cestou potkáme také suchopýr, klikvu nebo kyhanku.
Zvířátka na trase aneb chráněná fauna
V blatkovém boru žije množství vzácných druhů bezobratlých organismů. Na info tabuli si můžeme prohlédnout krasce borového, jehož larvy se vyvíjejí v lýku, ale dřevo nijak nepoškozují. Pro většinu je asi neznámý pytho plochý žijící skrytě pod kůrou odumírajících borovic. Mezi krasavce určitě lze zařadit střevlíka lesklého anebo nejnápadnějšího ze stovky druhů pavouků zde žijících – lovčíka vodního. Zapomenout nelze ani na mravence rašelinného, ten je nápadný poměrně dlouhými chloupky zejména na zadečku a typické je, že nevytváří nadzemní kupy, ale hnízdí přímo v bultech rašeliníku. Bulta je v podstatě navrstvená vyvýšenina na sebe narostlých druhů trav nebo právě, jako zde, rašeliníku.
Přes dřevěné lávky dále březovou alejí
Nejmokřejší část překonáme po dřevěném chodníčku. Za ním pokračujeme pomalu ven z lesního porostu a dostáváme se do údajně téměř stoleté březové aleje. Zanedlouho již odbočujeme luční cestičkou k mostku. Odtud lze projít ještě na okraj navazující NPR Radostínské rašeliniště. K mostku se vrátíme a hned u něj odbočíme doprava (z hlediska původního směru naší procházky) a Velké Dářko obejdeme intuitivně po pěšinkách, které zde jsou vyšlapané v každou roční dobu. Některá místa jsou nepatrně exponovanější, ale vloží tak do procházky i trochu dobrodružna.
Gelové koule mohou trochu šokovat
Trochu šok může být i pohled na invazivní druh mechovek, bochnatky americké, jejich kolonie je možné vidět přímo ve vodě nebo vyplavené na břehu. Vypadají jako gelové koule, v každé takové kouli žije i několik milionů těchto mikroskopických organismů. I když na dotek nejsou úplně příjemné, dotek neškodí jim ani člověku. Jejich výskyt navíc ukazuje na velice dobrou čistotu vody.
10 km krásné krajiny a zajímavých pohledů
Celková délka trasy je kolem 10 km, záleží, jak moc budete zkoumat některá zákoutí. Jde o rovinatou procházku, při které opravdu nebude nouze o zajímavé informace i pohledy na nevšední společenstva rašelinišť. Výlet tady si rozhodně užijete v každé roční době.
Zdroje: Žďárské vrchy: https://zdarskevrchy.cz/cz/turisticke-cile/60-darbucha—rozcestnik, Sedletín: https://www.sedletin.cz/turistika-v-okoli?id=64948&action=detail, Idnes: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/bochnatky-americke-velke-darko-rybnik-zdarsko.A250901_868333_jihlava-zpravy_evs, Wikipedia.org, osobní zkušenosti autorky článku – Jana Klinecká
