Na Seawave z GUMOTEXU kolem Framury, třídenní trek podél ligurského pobřeží

19. 6. 2021

Na pobřeží Levantské riviéry, v Janovském zálivu, leží početné památky světového dědictví UNESCO, z nichž mnohé se nejlépe obdivují přímo z moře, z kajaku poháněného vlastními silami. Trasu jsme započali v Porto Venere obeplutím tří přilehlých ostrovů, pokračovali jsme kolem „Cinque Terre“, pěti malebných starobylých rybářských vesnic, a zakončili ji v Sestri Levante, městečku jižně od Janova. S kajakem v batohu nebyl problém se autobusem dostat na začátek trasy a v cíli zase nasednout na cestu domů.

První den jsme dopluli z Porto Venere do Riomaggiore, následující den jsme pádlovali k Framuře, kde jsme přespali na pláži, a třetí den jsme dokončili trasu doplutím do „Zátoky ticha“ u Sestri Levante.
Celková trasa měla zhruba 60 km, v průměru jsme se drželi kolem 20 km denně klidným tempem, včetně přestávek na občerstvení, průzkumu pláží a jeskyní a prohlídky rybářských vesniček.

Den 1:

Se člunem na zádech jsme se propletli uličkami Janova a odtud jsme postupně metrem, vlakem a autobusem dorazili do krásného městečka Porto Venere, které od roku 1997 spolu s ostrovy Palmaria, Tino, Tinetto a Cinque Terre patří do světového dědictví UNESCO.

Po nafouknutí kajaku a jeho naložení jsme cestu zahájili obeplutím tří ostrovů u přístavu. Při obeplouvání ostrova Tinetto se kocháme impozantními skalními stěnami a Muzzeneovým mysem, které z tohoto pohledu splývají v jednu nekonečnou vápencovou bariéru.

Jakmile jsme navštívili mořské jeskyně Palmaria a Tino, vrátili jsme se k Porto Venere a obdivovali starověký kostel San Pietro z moře. Odtud jsme se vydali směrem k Cinque Terre. Pozdě odpoledne jsme dorazili k první z věží, Riomaggiore, kde jsme přenocovali.

Den 2:

Po vyplutí jsme se pomalu přesunuli k dalším starobylým přímořským vesnicím “Cinque Terre”.

Přijeli jsme do Manaroly a krátce nato do nedaleké Corniglia.

Pokračovali jsme v cestě návštěvou mořských jeskyní, které se otevírají v parku Cinque Terre … Foto 8: Mořské jeskyně mezi Cornigliou a Vernazzou…

A dorazili jsme do Vernazzy, kde jsme se zastavili na oběd mezi barevnými rybářskými čluny.

Konečně jsme dorazili do obce Monterosso al Mare a pokračovali v pádlování na Framuru, pluli jsme Levantem a Bonassolou a užívali si o něco méně známou, ale stejně tak velkolepou pobřežní oblast.

Když se den chýlil ke konci, dorazili jsme do městečka Framura. Protože byl kemp zavřený, uložili jsme se na jedné z mnoha izolovaných pláží poblíž staré železnice a kochali se báječným západem slunce.

Den 3:

Probuzeni prvním úsvitem jsme chvíli pozorovali, jak místní obyvatelé loví podél pobřeží ze svých tradičních dřevěných loděk. Pomalu jsme se pak vydali směrem na Janov.

Navštívili jsme další mořské jeskyně a dostali jsme se k Riva Trigoso, odtud začíná slavná jednoproudá silnice vedoucí do Moneglie; silnice využívá dlouhé a úzké tunely ze staré pobřežní železnice.

Z Rivy jsme minuli mys Punta Manara a dostali jsme se k Sestri Levante, kde naše cesta skončila několika fotografickými záběry v Zátoce ticha.