Mužský a okolní skalní města a městečka

Nejzápadnější část Českého ráje tvoří oblast pískovcových skalních měst nedaleko Mnichova Hradiště. Uprostřed téměř kruhového pásma okrajových skal, v centru obrovské pískovcové plošiny, která vznikla před milióny lety zpevněním písečných usazenin na dně druhohorního moře, se vypíná čedičový vrch Mužský, jenž pochází podobně jako Trosky, Vyskeř či Zebín z třetihorní vulkanické činnosti. Ačkoli byl tento vrch podstatně snížen lámáním kamene, přesto je se svojí nadmořskou výškou 463 metrů nejvyšším bodem jihozápadní části Českého ráje a je z něho nádherný výhled na všechny strany do dalekého kraje. V roce 1866, v období prusko-rakouské války, bylo v těchto místech rozloženo rakouské dělostřelectvo, na což upozorňuje zde umístěný památný pískovcový jehlan, jež je postaven přímo nad bývalým lomem. Malebnost zátiší vrcholku dokreslují jabloňové sady, jimiž je Mužský obklopen. Pokud sejdeme z vrcholu do stejnojmenné vsi, která se rozkládá na jižním úpatí této čedičové vyvřeliny, ocitneme se na návsi obklopené nádhernými roubenými stavbami ve stínu památných lip.Tato osada byla v roce 1995 prohlášena přírodní rezervací lidové architektury.[/]
Pískovcové podloží čedičového vrchu tvoří kolem Mužského rozsáhlé návrší, ve střední části využité pro orbu, v okrajových oblastech bylo však výmolnou a výtvarnou činností vody, větru a vzduchu a tu a tam i zásahem lidské ruky prorváno a vzniklo tak nespočetné množství skalních útvarů, osamocených či v menších skupinách, jinde však seskupená v rozsáhlá skalní města. Tato pískovcová plošina je rozdělena těmito průrvami na pět částí a těmi jsou Hrada, Mužský-skály, Příhrazské skály, skály u Valečova a skály u Drhlen.[/]
Jak potvrzují archeologické nálezy, okolí Mužského bylo osídleno již od pravěku. Menší jeskyně a útulky pod převislými skalami lákaly pravěké lidi k pobytu a byly jimi později rozšiřovány a zdokonalovány v celou soustavu skalních osad. Malebné průčelí Mužského při pohledu od řeky Jizery a města Mnichova hradiště tvoří skalní bašty jednoho z největších a nejpevnějších hradišť v celých Čechách, zvaného od nepaměti Hrada. Je to rozsáhlé návrší výborně chráněné na severu i na západě skalními srázy. Na jižní straně odděluje je od sousedního skalního hradiště Klamorny hluboké údolí, stoupající k východu k místu, kde stojí budovy Píčova statku, jediného lidského obydlí na dnešních Hradech. Na východě, hned v sousedství Píčovy usedlosti, je hradiště ukončeno příčným údolím „pod Hrady“ (Brkenová), z něhož byl dříve jediný přístup na Hrada tzv. Ženskými vraty, totiž průjezdem mezi dvěma skalami proti sobě stojícími a později uměle ještě přisekanými.[/]
Širší veřejnosti je však známější část pískovcové oblasti pod Mužským zvaná Drábské světničky, původně nejzazší výběžek pískovcových Hradů nejdále k severozápadu. Od Hradů je nyní oddělen hlubokou úžlabinou, v nové době ještě uměle vylámanou a rozšířenou. V podstatě se jedná o tři velké skály s nižší pískovcovou plochou uprostřed a dvě menší skály, oddělené od sebe užšími skalními štěrbinami a průrvami. V nich je vydlabána a vytesána rozsáhlá skalní osada, přes třicet větších i menších skalních světniček. Některé z nich byly do skály vytesány cele a opatřeny dodnes zachovanými vchody a okny, jiné jsou dnes zachované jen zčásti, neboť kraje skály a tenké stropy se později zřítily, respektive byly původně doplněny ještě dřevěnou stavbou. Největší z nich je svatyně, skalní kaple, s kamennou lavicí vytesanou při stěně ve skále s oltářem na třech schůdcích. Svatyně podle svého uspořádání zřejmě sloužila katolickému ritu, její poslední úprava může být pozdního původu, neboť ještě v 17. století převládala dočasná móda svatyň ve skalách. Nedaleko této skalní osady se nachází skalní útvary Drábský sloup, Hláska, Kočka, ve druhé polovině 13. století byl v této oblasti založen skalní hrádek, který byl obýván až do 15. století. Dnešní podoba hrádku pochází z doby kolem roku 1430, kdy byl upraven a rozšířen husity.[/]
Na východ od Hradů je lesnatá oblast nazývaná Chodová, v níž mezi borovičnatým porostem prorážejí z podloží na povrch skalní skupiny. Dále k východu přechází v další hradiště zvané Staré Hrady, tvořené táhlým skalním ostrohem, vymezené skalními průrvami. Ve svahu ostrožny, vybíhající na jižní straně proti Starým Hradům, se nachází skalní jeskyně, jež nese název sluj Krtola. Jižně od ní, přes sedlo Hrázka, se ve vyšší skalní poloze nalézá další ostrožna s názvem Na Hynštech, kde jsou vytesány dvě navzájem spojené světničky obdélníkového tvaru, před nimiž se nachází studna. Běžně se tyto světničky nazývají českobratrskou modlitebnou, neboť prý se tu scházívali v době pronásledování Čeští bratři.Opodál na jiné ostrožně ve skalní skupině Smrkovec leží balvan s vyhloubenou miskou na povrchu, který je obecně nazýván obětním kamenem, který je však pokládán za romantický výtvor 19. století. [/]
Oblast na východ od Hynšty se nazývá Kobylí hlavou a zde již hraničí Žehrovský les. Dále k východu na okraji tohoto lesu nedaleko Žehrova a Skokova se dostaneme až k loveckému zámečku Belvínu (též Belle-vue či Velbín, dnes myslivna). Ve skalách zvaných Vlčí doly za myslivnou jsou tzv.maštale, dosud blíže neprozkoumaná tesaná sklepení.[/]
Na opačné, stinné straně pískovcové plošiny pod Mužským se rozprostírají Příhrazské skály. Nacházejí se zde skály rozmanitých tvarů, které se přimykají ke kolmo spadajícím okrajovým srázům. Patří mezi ně, mimo mnoha jiných, Příhrazské věže, Garotta, Pražská jehla, Barberina, Turnovská věž či Kobyla. Poslední z nich je nejen zvláštností Příhrazských skal, ale i horolezeckou jedinečností. Kobyla má tvar vzepjaté koňské hlavy, přičemž všechny její stěny jsou hladké a převislé. V minulosti byla považována za neslezitelnou. V roce 1937 však byla zdolána německými sportovci a o dva roky později byla na ní vytyčena nová cesta, zvaná Česká, technicky ještě poněkud náročnější.[/]
Oblastí pískovcových skalních měst v okolí Mužského prochází úsek Zlaté stezky Českého ráje, která sem směřujíce od hradu Kost vstupuje za obcí Srbsko a pokračuje ke skalnímu masivu Sokolka. Tento masiv, jenž je asi 500 metrů dlouhý a 200 metrů široký, má bohatě členěné skalní stěny vysoké až 40 metrů, které jsou tvořeny třemi barevně odlišnými vrstvami pískovce – šedý v horní a střední části, žlutý v dolní části a načervenalý s příměsí železa na úpatí. Odsud stezka míří do Příhrazských skal, kde nás čeká poněkud náročná cesta po dřevěných a posléze i kamenných a železných schodech, ovšem naše námaha bude naprosto vyvážena euforií, která nás zaplaví pří skvostných výhledech z okraje skalního masivu, kudy tato stezka, nazývaná též stezkou Budcovou, v těchto místech prochází. Cestou k nejznámější vyhlídce zvané Krásná vyhlídka mineme míjíme již výše zmíněné hradiště Stará Hrada, odkud se nám rovněž otevírá výhled do kraje. Když se do sytosti pokocháme rozhledem z Krásné vyhlídky, můžeme pokračovat po Zlaté stezce Českého ráje dále na Drábské světničky a odtud dále k zřícenině hradu Valečov. [/]
Hrad Valečov je prvně připomínán roku 1324. Jedná se o typický skalní hrad, jenž byl vystavěn na okraji pískovcové plošiny pod vrchem Mužský. Na nejvyšší skále stál hradní palác, zčásti zděný, zčásti roubený. Příkop vytesaný ve skále jej odděloval od ostatních skalisek. Za husitských válek náležel tento hrad osobním přátelům Jana Žižky, a sice bratrům Bernardovi a Bartošovi z Valečova. Tehdy v přilehlé části západně od hradu bylo patrně v tesaných světničkách zimní tábořiště přívrženců husitství. Roku 1439 byl hrad vypálen Jindřichem z Vartenberka. Za Jiřího Berky z Dubé byl roku 1512 vystavěn palác, jehož zřícenina se dochovala dodnes. Po roce 1652 byl hrad definitivně opuštěn a poté zpustl. Z Valečova pokračuje stezka do obce Zásadka, kde opouští hranice Chráněné krajinné oblasti Český ráj a zamíří do Mnichova Hradiště. Jižní části této oblasti Českého ráje pak dominuje skalní město u Drhlen, v jehož blízkosti se rozkládá Komárovský rybník s oblíbeným rekreačním střediskem Branžež.