Máchův kraj
Nyní si udělejme výlet krajem romantického básníka Karla Hynka Máchy a podívat se, kde tento velikán české poezie hledal inspiraci. Na turisticky zajímavá místa se rychle přesuneme autem, ale vyplatí se nám i pěší túry borovými lesy a pravý ráj se zde otevírá cyklistům, na které tu čekají mnohé cyklotrasy.
Vydejme se tedy v básníkových stopách a udělejme si výlet nejprve na samotný hrad Bezděz. Silueta této národní kulturní památky je viditelná už z velké dálky a stala se typickým panoramatem Českolipska a symbolem zdejší turistiky. Z hlavní věže hradu je skvělý výhled do dalekého okolí, o kterém si také něco povíme. Bezděz je jedním z nejvýznamnějších raně gotických hradů a nejúplněji zachovaným královským hradem v Čechách. Mezi jeho zdmi doslova jedna dějinná událost střídala druhou. Stavba hradu probíhala v letech 1264″1268, podílela se na ní cisterckoburgundská huť. V roce 1279 zde byl vězněn pozdější král Václav II. se svou matkou Kunhutou. Za jeho vlády byla postavena zdejší krásná kaple, osvětlená dvěma řadami vysokých gotických oken, obklopující celý prostor. Roku 1621 byl hrad poničen bavorským vojskem a nebyl přestavován až do počátku 17. století, kdy jej Albrecht z Valdštejna začal měnit v pevnost. Albrecht pak věnoval hrad Augustiniánům k vybudování kláštera, ale již roku 1634 hrad předal Benediktinům a Augustiniány přestěhoval do Bělé. Po smrti Valdštejna věnoval císař zříceninu emauzským benediktinům. Roku 1642 byl hrad obsazen Švédy, kteří jej o čtyři roky později opustili a vypálili. Klášter byl však obnoven. V roce 1666 sem byla přenesena kopie Panny Marie Montserratské a hrad se stal poutním místem. Roku 1778 obsadili hrad Prusové, kteří jej při odchodu opět vydrancovali. R. 1785 poslal císař Josef II. mnichy zpět do Emauz, zbytky vybavení byly roku 1786 slavnostně převedeny do Doks a hrad byl ponechán svému osudu. Byl dokonce prodán jednomu dokeskému občanovi za 50 zlatých. Ten neměl s královským hradem slitování. Vyraboval všechno dřevo a železo, které výhodně prodal. Později získali hrad zpět Valdštejnové, kteří roku 1860 dali hlavní budovu zastřešit. Zachraňovací práce zahájil Arnošt z Valdštejna roku 1910, teprve o deset let později však mohl hrabě Adolf Valdštejn dát zaklenout střechu nad kaplí, zasklít její okna a v roce 1924 zakrýt polovinu hlavní budovy břidličnou střechou, aby ji uchránil před dalším rozpadem. Dnes mohou kapli opět obdivovat turisté. Bezděz byl mnohokrát opěvován básníky a umělci. Nejvíce pravděpodobně zapůsobil právě na Karla Hynka Máchu, který hrad navštívil šestkrát. Přímým ohlasem těchto návštěv je báseň Večer na Bezdězi, napsaná v roce 1834. Nejpůsobivějším prostorem hradu je hradní kaple, vystupuje osamoceně z hmoty areálu východním směrem. K horní části hradu patří i rozsáhlý královský palác, kde byly situovány reprezentativní místnosti.
Areál hradu leží na větším z vrcholů přírodní rezervace Velký a Malý Bezděz, s nadmořskou výškou 603 m. Vrcholek Malého Bezdězu se pak tyčí ve výšce 578 m. Oblast je typická význačnou přirozenou nelesní vegetací se smíšeným listnatým lesem, bukovými doubravami a dubovými bučinami. Podloží tvoří pískovce středního turonu a slínovce svrchního turonu české křídy. Slínovce se zachovaly ve formě denudačního reliktu kolem obou Bezdězů. Ty jsou budovány dvěma třetihorními tělesy sodalitického trachytu, větší těleso Velkého Bezdězu je výrazně protaženo severovýchodním směrem. Trachyt má deskovitou a sloupcovitou odlučnost, strmé svahy obou vrchů jsou pokryty kamenitou a hlinitokamenitou sutí. Na východním úbočí Velkého Bezdězu vystupuje menší čedičové těleso otevřené lomem, na již. svahu Malého Bezdězu je v trachytu rozsáhlý opuštěný lom. Na severním úpatí Velkého Bezdězu je rozsedlinová ledová jeskyně. Na malém Bezdězu a v sedle mezi oběma vrchy se nacházejí stopy opevnění.
Jak jsme již zmiňovali, z Bezdězu je nádherný pohled do okolí. Severozápadním směrem se před námi rozkládá turisticky hojně navštěvované městečko, totiž Doksy (německy Hirschberg). Město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. snad v roce 1264. Z historických památek nemůžeme opomenout kostel sv. Bartoloměje z doby raného českého baroka (1638), byl přestavěn v polovině 18. století v pozdně barokním slohu, kdy přibyly dvě postranní kaple: sv. Barbory a Panny Marie (jižní) a sv. Kříže (severní). Kostel tak získal křížový půdorys. Věž byla zvýšena a do dnešní podoby upravena v roce 1832. Zařízení v kostele je rovněž raně barokní s rokokovými doplňky. Portálový hlavní oltář z let 1670″80 obsahuje sošku Panny Marie Montserratské (tzv. Černé Madony “ kolem roku 1635), původem z hradní kaple na Bezdězu. Jedná se o jednu ze tří existujících kopií. Za zmínku stojí také varhany z roku 1628, které sem byly přeneseny z kostela obce Kruh. Jsou to nejstarší varhany v severních Čechách a jedny z nejstarších u nás. V roce 1992 byly nákladně zrestaurovány zásluhou německých krajanů. Renesanční zámek byl do dnešní podoby upraven v 19. století. Stojí v anglickém parku vedle hospodářského dvora. Zámek má dispozici písmene U s nádvořím uprostřed. Jednotlivé trakty se navzájem liší. Střední, hlavní trakt je dvoupatrový a dominují mu opěráky na nárožích a vstupní portál ze 60. let 17. stol., který je součástí vysunutého balkonu na sloupech uprostřed průčelí. V jeho východním rohu stojí mezi trakty hranolovitá věž s cibulovou bání. Nejcennější je západní křídlo s renesančními volutovými štíty v obou průčelích. Vnitřek zámku byl v posledních desetiletích upravován. Dnes je sídlem středního odborného učiliště a není veřejnosti přístupný. Jeho sál se občas využívá ke kulturním účelům.
Na křižovatce ulic Komenského, Valdštejnské a Máchovy stojí nejstarší dům v Doksech, tzv. Hospitálek. Jedná se o roubenou stavbu se šindelovou střechou a věžičkou, která přečkala všechny zhoubné požáry. Dům nechala postavit v roce 1669 hraběnka Marie Františka, rozená z Vrtby, druhá manželka Kryštofa Ferdinanda z Heissensteinu, jako chudobinec a sirotčinec. Později sloužil jako špitál. Dům byl restaurován, v letech 1960″68 v něm byla městská knihovna a v současné době slouží turistům jako Památník K. H. Máchy. Je v něm instalována stálá expozice věnovaná životu, dílu a době tohoto vlekého romantického básníka. Ve druhé části domku je od roku 1999 stálá expozice Rybářství a rybníkářství Českolipska.
Na nádraží v Doksech mohou turisté vidět tzv. „hraběcí čekárnu„, která sloužila rodině Valdštejnů poté, co se výrazně zasloužili o to, že nová železniční trať vedla z Bakova nad Jizerou do České Lípy právě přes Doksy. (Trať byla uvedena do provozu 14. 11. 1867.) V čekárně jsou obrazy pražského malíře Hugo Ullika z r. 1869 s regionální tematikou. Klíč od čekárny si turisté mohou vyžádat u přednosty stanice.
Domy na náměstí a v přilehlých ulicích pocházejí až z 19. stol., ale spolu s radnicí představovaly donedávna krásnou ukázku empírového stavitelství. Bohužel se na nich podepsalo kulturní barbarství druhé poloviny 20. stol. Teprve v roce 2001 získala radnice nákladnou rekonstrukcí svou původní podobu.
Nově upravenému náměstí (úprava proběhla v r. 1995) nadále dominuje Mariánské sousoší z roku 1685 se sochami Panny Marie a svatých: Jana Křtitele, Jana Nepomuckého, Floriána a Antonína Paduánského.
Před Hospitálkem stojí zrestaurovaná socha sv. Prokopa z roku 1761. Je to socha, která stávala původně jižně od Dubé u Rozprechtic v polích na konci Sviňské rokle a v blízkosti níž došlo v roce 1774 k otcovraždě. Tato událost se vší pravděpodobností posloužila K. H. Máchovi jako epický motiv pro jeho báseň Máj. Kopie sochy stojí na původním místě.
Na budově základní umělecké školy v Sokolské ulici je pamětní deska Antonína Benewitze, zakladatele české komorní hudby a ředitele Pražské konzervatoře, učitele Josefa Suka. Ve městě žil posledních 25 let a na zdejším hřbitově je i pochován.
Doksy nelákají turisty pro nic za nic. Leží totiž na břehu Máchova jezera, a to je tím pravým cílem tisíců turistů ze severu Čech, ale i celé republiky a ze zahraničí. Zde, na písčitých plážích, obklopených borovými lesy, hledají turisté odpočinek i zábavu. Máchovo jezero je původně Velký rybník dokeský (Hirschbergský), založený v roce 1366 snad na podnět císaře Karla IV. v zamokřeném širokém údolí. I dříve snad zde byla menší vodní plocha. K výstavbě hráze byla využita čedičová žíla, původní výpusť byla dále k východu u hájovny Tenlesík, kde jsou zachovány ještě zbytky koryta. V ploše rybníka jsou dva ostrůvky, Kachní ostrov a Myší zámek (Myšlín) se zbytky tvrze připomínané v 15. století, romanticky upravené v 19. stol. K ní se váže pověst o hrabivém rytíři, který v době hladomoru nechtěl své zásoby obilí uvolnit lidem. Za to se mu na obilí vrhly myši. Když spotřebovaly obilí, nakonec neušetřily ani jeho, přestože utekl přes vodu na Myší zámek. Oba ostrůvky jsou významnými hnízdišti vodního ptactva a nejsou veřejnosti přístupné. Z poloostrovů vybíhajících do rybníka jsou známé především Klůček v Doksech a Jarmilina skála u Starých Splavů. U zátoky na jihovýchodním konci rybníka je Národní přírodní rezervace Swamp, rašeliniště s četnými tůňkami a unikátní flórou a faunou, ze kterého bylo popsáno několik desítek nových druhů řas a rozsivek. Území je veřejnosti nepřístupné. K průzkumu Máchova jezera byla proto založena v Doksech počátkem 20. století pražskou německou univerzitou s podporou hraběte Valdštejna hydrobiologická a rybářská výzkumná stanice, kolem roku 1920 ji převzal stát, ale po II. světové válce byla zrušena.
Podle jména Bělá pod Bezdězem bychom si mohli myslet, že městečko leží nedaleko hradu. Není tomu tak. Do Bělé je to od Bezdězu pěkných pár kilometrů jihovýchodním směrem. Bělá vždy patřila k významným rekreačním a turistickým oblastem a v posledním desetiletí klade na turistiku velký důraz. Na nejvyšším místě bělského ostrohu se vypíná zámek. Jeho půdorys má tvar nepravidelného pětiúhelníku a jeho dominantou je přes 30 m vysoká věž s osmibokou cibulovitou bání. Součástí zámku je muzeum, ve kterém je uložena celá řada historických památek připomínajících vývoj města. Památkou na samotné počátky Bělé je Česká brána. Je jednou ze čtyř původních bran, jež sloužily jako vstup do opevněného města. Památkou s pohnutou historií je kostel sv. Václava v Bezdědicích.
První zmínka o něm je už ze 14. století. Při požáru v roce 1859 byl spolu s velkou částí obce poškozen a za přispění hraběte Valdštejna a také obyvatel okolních obcí byl v letech 1867″1870 vystavěn kostel nový v dnešní podobě. V současné době se však nachází v dost špatném stavu. O jeho záchranu usiluje Sdružení Bezdědický kostel.
Porozhlédněme se také po okolí města, neláká totiž turisty nadarmo. Zajímavostí je určitě Valdštejnsko, k němuž nás dovede po 3,5 kilometrech zelená turistická značka. Na kruhové mýtině v lesích nechal hrabě Valdštejn postavit roku 1725 šest pavilonů pro odpočinek lovců při honu. Zubu času však odolaly pouze dva. Pět kilometrů na sever od Bělé leží přírodní památka Velký Radechov (392 m). V okolí čedičového vrchu jsou chráněna vzácná lesní společenstva.
Z Máchova jezera, nebo spíše rybníka, abychom byli přesní, vytéká Robečský potok. Po obou jeho březích jsou ještě dvě místa, u kterých stojí za to, se na chvilku zastavit. Pokud bychom vedli trasu našeho výletu po silnici z České Lípy do Starých Splavů, určitě našemu zraku neujde vykotlaná silueta Jestřebí. Zřícenina hradu, založeného Ronovci v roce 1295, stojí na izolované skalní věži jizerských pískovců (319 m). Hrad, který se po převážnou část svého trvání nacházel v majetku pánů z Dubé, začal od počátku 16. století chátrat a kolem roku 1560 byl již pustý. Dnešní podoba hradní skály i zříceniny hradu Jestřebí je již pouze torzem, počátkem 19. století se dvě části skalního masivu začaly od sebe oddalovat a postupně se některé jejich části zřítily (v letech 1813, 1825, 1852, 1868; řícení však pokračuje až do současnosti). Ze staršího kostela zůstala jen nynější zvonice na hřbitově, novější kostel sv. Ondřeje je rokokový z roku 1780.
Na pravém břehu Robečského potoka se nám určitě vyplatí nasměrovat náš výlet na Provodínské kameny. Tvoří je skupina neovulkanických suků, vystupujících severovýchodně od nádraží v Provodíně z plochého okolí. Nejdále na západ leží Puchavec (Neubauerberg, 341 m), východněji Michlův vrch (387 m), Lysá skála („Spící panna“, 419 m), Štrausův vrch, (376 m) a Pitrův vrch (intruzivní čedičová brekcie, 345 m). Od těchto bazických těles se složením odlišuje nejdále k jihovýchodu ležící trachytický Dlouhý vrch (k. 402 m). Někdy se k nim počítá i Kraví hora (377,7 m) na severozápadě. Jako přírodní památka „Provodínské kameny“ je chráněna Lysá skála, vyvřelé těleso sklovité čedičové horniny (plagioklasového limburgitu) s nepravidelně sloupcovou odlučností a hojnými uzavřeninami olivínovců a granátických svorů. Puchavec byl na počátku 19. století vyhlášeným nalezištěm výjimečně vyvinutých jehliček natrolitu a jiných zeolitů. Na Dlouhém vrchu byl za Josefa II. hřeben odkopán tak, aby tvořil předprseň obranné linie s navazující dělostřeleckou redutou a šancemi, jejichž zbytky se táhnou až do údolí Provodína.
Ve směru toku Robečského potoka na nás čeká Novozámecký rybník a obec Zahrádky. To už je však další oblast, kam si vyrazíme na výlet v další kapitole.
