Louny a okolí
Rozmanitá příroda i historické památky regionu mohou návštěvníka postavit před nelehké rozhodnutí, odkud vlastně začít. Pro usnadnění začneme putování vždy v tradičním centru jednotlivých oblastí, tedy ve městech Louny, Podbořany a Žatec, a poté se vydáme do jejich okolí.[/]
Královské město Louny sice zejména ve druhé polovině 20. století utrpělo četné šrámy, ale přesto nabízí množství zajímavostí z celé své dlouhé historie a jeho centrum je městkou památkovou zónou. Každého návštěvníka ihned upoutá monumentální děkanský kostel svatého Mikuláše, prohlášený za národní kulturní památku. Dominanta a chlouba města byla svědkem všech jeho vzestupů a pádů již od 13. století, ovšem dnešní podoba pochází až z let 1520-1538, kdy po ničivém požáru celého města dochází k velkolepé pozdně gotické přestavbě. Prosvětlené síňové trojlodí s krásnou krouženou klenbou na šesti osmibokých pilířích je dílem stavební huti Benedikta Rejta, královského stavitele známého z úprav Pražského hradu nebo chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Trojdílná stanová střecha s mimořádně složitým krovem tvoří zajímavý protiklad k panoramatu nedalekých výběžků Českého Středohoří. Mohutná kostelní věž o výšce přes 60 m je pozůstatkem starší stavby ze 14. století a její ochoz nabízí jedinečné pohledy na město a okolí. Vnitřnímu prostoru dominuje mohutný barokní oltář od J. Kohla, Fr. Preisse a M. Nonnenmachera z počátku 18. století, vyplňující celý východní závěr kostela, a opuková kazatelna z roku 1540. V baroku byl gotický prostor doplněn dalšími postranními oltáři, které byly odstraněny při puristické úpravě J. Mockerem koncem 19. století, ovšem díky tomu ještě více vyniká monumentalita původního Rejtova záměru. Slavný architekt byl v kostele v roce 1538 pohřben, ale jeho náhrobek se nedochoval.[/]
V těsném sousedství kostela stojí stará městská škola, která pod novodobou fasádou skrývá renesanční štíty ze 16. století, a naproti přes ulici barokní budova děkanství, dílo v Lounech usazeného Itala Dominika Rigana z počátku 18. století. V samotném centru na Mírovém náměstí stojí barokní socha Panny Marie od J. J. Bendla z roku 1673 a pomník Jana Husa z roku 1925 od J. Kvasničky. Zatímco historické rysy mnoha domů okolo náměstí setřely novodobé úpravy, v severozápadním koutě stojí skutečný skvost městské architektury. Měšťanský dům č. p. 57 zvaný Daliborka s fasádou z počátku 17. století skrývá velkou srubovou síň z doby po požáru v roce 1517 a je dnes sídlem okresního archivu. [/]Nepřehlédnutelnou součástí náměstí je novorenesanční budova radnice z roku 1888 a empírová stavba bývalé radnice s věžičkou z let 1824-1826, mezi novodobou architekturou vyniká působivá spořitelna z roku 1928 od Fr. Libry. V Pivovarské ulici zaujme komplex budov oblastního muzea, zejména dům rodiny Sokolů z Mor z 15. století, jehož vchod zdobí mohutný pozdně gotický arkýř. V přízemí je dochována gotická síň s dvěma poli křížové klenby a konzolami zdobenými figurální plastikou. Protější dům U bílého jednorožce má rokokovou fasádu z 2. poloviny 18. století a nádvorní arkády v přízemí i v patře. Z bývalého dominikánského kláštera ve východní části Pražské ulice je dochován jediný opěrný pilíř, naopak příkladnou ukázkou „maorského“ slohu je židovská synagoga z roku 1871. Celá Pražská ulice je dnes pečlivě rekonstruovanou pěší zónou a skutečnou živou tepnou města. V Jakoubkově ulici se vypíná novodobý kostel československé církve husitské z roku 1932, v modernistickém duchu je postaven rovněž kostel českobratrský od P. Bareše z téže doby. Centrum dosud ze severní a západní strany obklopují pozdně gotické hradby, nejlépe zachována je část opevnění Žatecké brány z roku 1500. Dnešní upravená kulisová brána je zbytkem mohutného barbakánu, který chránil přímý přístup k vlastní nedochované věžové bráně. Z téže doby pocházejí dělostřelecké bašty, dominující Žižkovu náměstí.[/]
Bývalé Žatecké předměstí sice během sedmdesátých let minulého století pohltila panelová výstavba, ale přesto zde stojí tři zajímavé památky. Kostel svatého Petra v jeho západní části je totiž v jádru románskou stavbou a stojí již od 12. století na místě osady, která předcházela vzniku vlastního města. Jeho dnešní podoba je výsledkem přestavby v polovině 15. století a dalšího zásahu v 80. letech 19. století. Hřbitov okolo kostela obklopuje zeď s renesančními portály kameníka V. Strašryby z let 1577-1579. Nedaleký kostelík Čtrnácti svatých pomocníků z roku 1716 od P. I. Bayera je důkazem vděčnosti měšťanů za odvrácení ničivé morové rány v roce 1714. Přímo před městskými hradbami stojí rekonstruovaný barokní špitál, dílo stavitele Antonia Porty z konce 17. století. Rovněž bývalé Pražské předměstí padlo za oběť socialistické výstavbě, ze staré zástavby zůstal jen kostel Panny Marie z 15. století s věží z roku 1612. Její severní průčelí nese zajímavý renesanční reliéf Vzkříšení Lazara od V. Strašryby. Jedinečnou ukázkou novodobých slohů je Poděbradova ulice, v níž se střídají novogotické, novorenesanční a novobarokní domy s přechodem k secesi. Její severní část se Sokolovnou a budovami gymnázia a chlapeckých škol je dílem architekta K. Hilberta, později stavitele svatovítského chrámu v Praze. Zajímavá je tzv. Kolonie ve východní části města, sídliště pro zaměstnance železničních dílen podle plánů J. Kotěry z roku 1909, a rozsáhlé Masarykovy sady, založené starostou P. Hilbertem koncem 19. století. Za návštěvu rozhodně stojí volně přístupný vývěr minerálního pramene Luna na sídlišti Nad tratí, což je teplá radioaktivní kyselka s blahodárnými účinky na vnitřní orgány. Z technických památek stojí za pozornost především nejdelší kamenný inundační most v Čechách z počátku 19. století, jehož čtyřicet oblouků překračuje zaplavované území mezi Louny a Dobroměřicemi a statečně snáší zátěž novodobé dopravy. Na návrší jihovýchodně od města se tyčí 36 m vysoká věž starého vodojemu z roku 1936.
