Lidová architektura Lužických hor

Kouzlo už tak rozmanité krajiny Lužických hor a Ještědského hřbetu neodmyslitelně dotvářejí roubené chalupy nejrůznějších typů a velikostí. Naštěstí se jich navzdory smutným okolnostem, které tak poznamenaly většinu tohoto kraje po 2. světové válce, podařilo zachránit a zachovat poměrně dost.
Nejstarší dochované stavby lidového stavitelství pocházejí z konce 18. století, ty nejmladší potom z období 1. světové války.[/]
Hlavním stavebním materiálem bylo vždy dřevo spolu s dostupným kamením, v Lužických horách tedy hlavně pískovcem, v okolí Ještědu pak s fylity a křemenci. [/]
Původním typem severočeského domu oblasti Lužických hor a části Ještědského hřbetu s převažujícím německým osídlením je roubený dům s podstávkou (původně vnější nosný prvek pro patro, později převažovala estetická funkce podstávky), malými dělenými okny a sedlovou střechou krytou nejprve štípaným dřevěným šindelem, později břidličnými taškami. Patro bývá roubené nebo hrázděné. Štíty domů byly původně dřevěné, později často vykládané různobarevnou břidlicí i do složitých ornamentů. Velké soubory domů lidové architektury najdeme např. v Kamenickém Šenově, Horní a Dolní Světlé, Krompachu, Heřmanicích, Mařenicích, Naději, Polevsku či Petrovicích. [/]
Na území s českým obyvatelstvem, na Českodubsku, převažovaly přízemní, celoroubené stavby. Za všechny příklady dochovaných památek lidové architektury v Podještědí jmenujme Křižany či Světlou pod Ještědem a okolí.
Naprosto výjimečná je v tomto ohledu obec Kryštofovo údolí, kde se nejen zachoval jeden z největších souborů roubených chalup, ale také se zde mísí styl severní (lužické) i jižní oblasti.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama