Letňany, Čakovice, Miškovice, Třeboradice

LETŇANY
První zmínka je z roku 1360. Vlastnil je taky Albrecht z Valdštejna a Černínové. Roku 1850 se staly samostatnou obcí. Začal se tu intenzivně rozvíjet průmysl, nejznámější byly letecké opravny Letov nebo Avia na výrobu osobních a později nákladních automobilů. Továrna na letadla  vznikla krátce po 1. světové válce a roku 1926 se přeměnila ve státní podnik. Vyráběl se zde mj. první československý sériově vyráběný typ Š-1. Později vznikly i továrny na automobily Aero a Praga a Vojenský letecký ústav. Zvonice i kaplička ze staré návsi jsou nyní zobrazeny i na znaku obce. Z historické zástavby zbyl kromě vilek a rodinných domků pouze park a klasicistní kaple sv. Kříže z roku 1865, jediná architektonická památka v obci. Pro novodobé dějiny obce má mimořádný význam rok 1999, kdy se v prostoru mezi Tupolevovou a Veselskou ulicí na západním okraji zástavby dokončila stavba Obchodního centra, tedy první etapa. Je největší v celé České republice. Součástí komplexu je multikino s 12 kinosály. Sportcentrum Letňany se nachází v sousedství, jde o víceúčelové centrum s tenisovou halou. Letňany nabízí od roku 2001 novou hokejovou halu SC Letňany podle projektu Františka a V. Kučerových. V hale jsou dvě ledové plochy kanadského a evropského rozměru. Aquacentrum Lagoon Letňany nabízí vnitřní bazén s pětadvaceti metry a osmdesátimetrový tobogán do vířivky a brouzdaliště. V roku 2003 zahájilo provoz Centrum aktivního životního stylu Blue Orange při areálu Avie v Tupolevově ulici pro aktivní trávení času. Velký nákupní a sportovní komplex a výstavní areál láká mnoho návštěvníků pro obchody a trhy s různým zbožím a informacemi. Pražský veletržní areál byl na jižním okraji obce otevřen v září roku 1988 a hostí výstavní i prodejní akce různého druhu. Mezi lety 1974-83 vyrostlo sídliště, kterému muselo ustoupit mnoho historických budov obce. Při okraji bývalého areálu Letov vzniklo roku 1925 letiště Praha Letňany. Po továrně ho využíval i Výzkumný a zkušební letecký ústav, letecké továrny Aero i ČKD a také sportovní letci. V 70. letech došlo ke změně směru vzletové a přistávací dráhy a k jejímu zkrácení. V současné době slouží jako veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště. Jistotu má od roku 2007, kdy znovu poskytuje veškeré služby letového provozu, které umožňují vzlety a přistání letadel, tankování paliva, údržbu a hangárování, službu pro pilotní výcviky, vyhlídkové i záchranářské lety. Významný je Aeroklub Letňany. V rámci rozsáhlé revitalizace prostoru vznikají nová místa pro aktivní trávení volného času obyvatel. V roce 2010 zahájila provoz Galerie Letiště Letňany a nové centrum pro nácvik golfových úderů. Jsou jediným letištěm v Praze, kam vede metro. Areál je významnou oázou zeleně. Velká část letištní plochy je zahrnuta do národní přírodní památky Letiště Letňany, vyhlášené v roce 2005 na rozloze 75,17 hektaru. Chrání zdejší biotop a zejména populaci kriticky ohroženého sysla obecného, jednu z nejpočetnějších v České republice, žijící na travnaté letištní ploše.
ČAKOVICE
Dříve známy jako Cahavice. Zmínky pocházejí z roku 1088. O čakovické tvrzi se roku 1686 zmiňovali jako o kamenné budově s věží. Její přestavbou v letech 1773 až 1785 za Antonie z Klebersbergu, vznikl dominantní čakovický zámek, dnešní podobu nabyl přestavbou v druhé polovině 19. století. Upraven byl především klasicistně, později ještě několikrát obnoven a v nedávné době kompletně rekonstruován. Dnes zde sídlí umělecká škola a reprezentační prostory čtvrti. Jde o patrový obdélný objekt se dvěma krátkými bočními křídly a středním rizalitem na nádvorní straně. Dochovaly se hospodářské budovy, původně součást bývalého dvora. Okolo celého komplexu se dnes rozkládá park, vyhledávaný pro své krásné stromy a klidný typ. Plní funkci biokoridoru a v zimě patří k ideálním prostorům pro bruslení a sáňkování. Cukrovar zřídil roku 1850 Vídeňan Allexander Schöller, zdejší cukrovar patřil po dlouhou dobu k největším v Čechách vůbec, ale dnes už nepracuje. Kostel sv. Remigia stál už v gotické době, v husitské době přestal být farním. Roku 1735 ho barokně přestavěli, k další přestavbě do pseudorománské podoby došlo v letech 1878 až 1881 podle plánů stavitele Karla Scheinera. Křestní kaple byla přistavěna roku 1905 podle návrhu Kamila Hilberta. Autorem mozaiky nad vchodem je malíř Karel Ladislav Klusáček, autorem oltářních obrazů Vilém Kandler a křížové cesty Adolf Weidlich. Boží hrob vytvořil v chrámu sochař Čeněk Vosmík. Před kostelem stojí socha sv. Floriána a socha sv. Jana Nepomuckého. V parku při Cukrovarské ulici je pomník Mistra Jana Husa od Jana Straky z roku 1930, stojící postava se lvem u nohou. Hranolový podstavec zdobí reliéfy vojáků. V Avii Čakovice najdeme veřejné koupaliště se dvěma letními bazény o rozměrech 50 krát 25 metrů s toboganem. Víceúčelové sportovní hřiště z roku 2004 je určené především pro míčové hry na umělém trávníku s horolezeckou stěnou. Nová sportovní hala je i vedle základní školy dr. Edvarda Beneše z roku 2008. Mezi významné akce čtvrti patří Čakovický festival sborového zpěvu v květnu, Čakovické slavnosti v první polovině června. U kruhového jezírka v zámeckém parku se odehrává na přelomu května a června tradiční promenádní koncert.
MIŠKOVICE
Patří k Čakovicím. Leží při Červenomlýnském potoce na severním okraji Prahy, připojeny byly v roce 1968. Tvrz tu zanikla za třicetileté války. Byly důležitým centrem zemědělského panství barona Alexandra Schoellera. Z bývalého dvora byl upraven „zámeček“, na návsi je bizarní sloupová zvonička s oplechovanou kuželovitou stříškou. Na severním okraji vsi je taky malebný rybník s topoly na hrázi, na jehož břehu jsou zajímavá boží muka. K výraznému zásahu do vzhledu došlo v 70. letech 20. století, kdy se zbořila většina historických usedlostí a centrum obce se zastavělo panelovými objekty.
TŘEBORADICE
Jsou nejsevernějším místem celé Prahy. Prý byly založené krátce po vzniku bájné Prahy Slaviborem. Na západní straně bývalé návsi je tzv. Slaviborův dvůr. Měl patřit pšovskému knížeti, jemuž se tu narodila dcera Ludmila, babička sv. Václava. Ve druhé polovině 18. století náležející říšské hraběnce O´Kelleyové. Za její éry bývala obytná budova nazývána zámečkem a ležela v krásném parku. Dnes ze dvora zůstaly jen dva objekty. Vedle vchodu do nádvoří sedmiosá budova s nepatrným asymetrickým rizalitem a se čtyřmi opěrnými pilíři na protější stěně. Průchozí chodba a dvě místnosti mají klenuté stropy, další tři ploché. Cenným objektem v nádvoří je sýpka-hranolovité stavení o třech patrech s trámovými stropy. Na obou budovách jsou stopy barevných ozdob. Před vchodem do dvora stojí socha sv. Václava z první čtvrtiny 18. století. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně snad románský, pak gotický a posléze barokní, je připomínán již za knížete Oldřicha před rokem 1017. Nejstarší dochovaný písemný záznam je z roku 1352. Kostel je jednoduchá stavba na obdélníkovém půdorysu. Po barokní přestavbě ve třetí čtvrtině 18. století má délku 26 metrů a šířku 10 metrů. Oltářní obraz z okruhu malíře Ignáce Raaba pochází z roku 1770. Na postranních oltářích najdeme obrazy znázorňující sv. Vojtěcha a přijímání sv. Václava od R. Müllera. Před průčelím je přistavěna patrová předsíň s trojhranným štítem, nad presbytářem je sanktusní věžička s lucernou. Vedle kostela stojí samostatnáhranolovitá barokní zvonice s dvojitou zvoncovitou střechou s makovicí na vrcholu. Pochází ze 17. století, přestavěli jí v 18. století. Část kamenného zdiva a portálek s lomeným obloukem dokládají, že stojí na místě předchůdce. Antonín Dvořák zde hrával na varhany, protože se tu narodili jeho děd a praděd.