Legenda o Čertově Stěně
Bylo to v dobách panování krále Přemysla Otakara II., když při vltavském brodu, který nesl název Vyšší, založil v roce 1259 Vok z Rožmberka cisterciácký klášter. Klášter byl nejen demonstrací moci nově vznikajícího rodu, ale také díkůvzdáním za záchranu života ve vlnách rozbouřené Vltavy. O Vokově záchraně i o stavbě kláštera se vypravuje následující příběh:[/]
Jednoho dne si pan Vok vyjel ze svého hradu Rožmberka na projížďku. Nad krajinou se však v tom čase náhle rozpoutala hrozná bouře. Oblohou se křižovaly blesky, duněly hromy a lily se proudy vod. Přívalový déšť zvedl hladinu řeky Vltavy. Pan Vok s údivem zastavil u rozbouřené řeky. Po brodu, který užíval, nebylo náhle ani památky. Vok přesto pobídl koně a vehnal jej do bouřících vod. Proud vody však oba začal unášet hlouběji a hlouběji do vln. Jezdec, kterého běsnící proud začal strhávat z koně do vln, obrátil své prosby k Bohu. Slíbil, bude-li vyslyšen, že na místě postaví klášter. Legenda vypravuje, že tu náhle rozestoupili se mraky a Vok uviděl v duhové záři Anděla, který mu kynul k místu, kde se proud vody zvolnil. Vok šťastně dorazil k druhému říčnímu břehu a děkoval za zachránění. [/]
Jak Rožmberk slíbil, tak také splnil. Nedaleko zrádného brodu dal ke cti Panny Marie postavit ranně gotický kostel a při kostele vybudoval klášter. Do kláštera povolal z Horního Rakouska cisterciácké mnichy.[/]
Legenda dále vypravuje, že zbožné dílo Vokovo vzbudilo hněv pána pekel. Ďábel se rozhodl dílo zničit. V noci svolal pekelné druhy a rozkázal jim, zatarasit řeku mohutnou hrází, tak, aby se voda z břehů vylila a údolí i s kostelem a klášterem pohřbila ve svých vlnách. Čerti se o půlnoci dali do práce a svalovali ohromné balvany se skály do řeky. Vládce pekel dílu přihlížel v místech, které se dodnes nazývá čertovou kazatelnou. Čerti pracovali usilovně, tu však náhle odbyly hodiny na věži blízkého kláštera jednu hodinu po půlnoci. Hodina duchů minula. Pekelná svoloč zanechala práce a za strašlivého rámusu zajela do pekla. Po stavbě hráze zbyla jen kupa kamenní, kterému se dodnes říká Čertova Stěna. Pohádkový příběh ztvárnila Eliška Krásnohorská v libretu poslední Smetanovy opery Čertova Stěna.
