Labská přehrada
Regulace Labe začíná více než tři kilometry nad Špindlerovým Mlýnem. Bílé Labe je hrazeno ještě výš, o přítocích (Čertova strouha) nemluvě. Řeku ukázňují kilometry stupňů a pobřežních zdí. Vše více než sto let slouží jedinému cíli: ochránit lidi před následky ničivého živlu, jakým je velká voda. Katastrofální škody koncem 19. století, v Krkonoších zejména v roce 1897, byly zlou zkušeností. V letech 1910–1916 pak byl systém dokončen stavbou přehrady Labská (Krausovy Boudy), která zabezpečuje povodí o ploše 60,4 km2.[/]
Přehradu projektovalo technické oddělení c. k. místodržitelství a postavila vídeňská firma Redlich & Berger. Náklady dosáhly výšky 3,5 milionu rakouských korun. Hráz, vysoká 34,5 metru nad terénem, je samotížná (gravitační), oblouková, Intzeho typu. Vodu zadržuje vahou vlastního zdiva, která působí na podloží. Do skály v bocích údolí je hráz pouze zavázána a utěsněna. Voda za normálního průtoku opouští přehradní nádrž tzv. základovou výpustí v patě hráze. V potrubí o průměru 1100 mm a kapacitě až 10 m3/s je zřízena odbočka ke čtyřem turbínám typu Banki. Každá může dodávat do sítě podle okolností 30–120 kW elektřiny.[/]
Portálem nad potrubím výpusti se vchází do hráze, kterou po celé délce, od břehu k břehu, prochází revizní štola, kde se měří stabilita hráze a odkud se odvádí prosakující voda. Té je po rekonstrukci z let 1966–86 minimum. Předtím ovšem byly průsaky zhoršeny nešetrnou těžbou uranu na obou březích Labe v 50. letech. Štoly na pravém břehu se zastavily pouhých 24 metrů od hráze.[/]
V levém břehu je vyražen tzv. obtokový tunel podkovovitého průřezu o rozměru 7 × 7 metrů. Skála je natolik pevná, že kromě krátkého úseku u portálu není tunel obezděn. Výpusti v obtokovém tunelu mají kapacitu 76–89 m3/s (podle dosažené výšky hladiny). Do tunelu však ústí ještě šachtový přeliv, jehož začátek vidíme nad hladinou poblíž domu hrázného. Při povodňových průtocích tudy může protékat dalších téměř 80 metrů krychlových za sekundu.[/]
Další desítky kubíků za sekundu mohou protékat čtyřmi korunovými přelivy u pravého břehu. Pod nimi se energie vody, než dopadne do vývařiště, tříští o skalní a zděné stupně. Při povodni v roce 2002 dosáhl průtok Labe 220 m3/s. Zásobní prostor, čili běžný objem vody v přehradě, činí 0,817 milionu m3, kdežto celkový objem nádrže (při maximální úrovni hladiny více než metr nad bezpečnostními přelivy) představuje 3,292 mil m3.[/]
Průměrný dlouhodobý roční průtok je 2,14 m3/s, kdežto průtok při stoleté vodě činí 175 m3/s.[/]
Romantický dům hrázného, připomínající svou věží spíše hrádek, dnes slouží spíše reprezentaci. Technická zařízení přehrady jsou sledována a řízena z novostavby v sousedství. Tzv. panny – litinové sloupky s koly, jejichž pomocí se ovládají uzávěry na potrubí, jsou již nefunkční, práci s otevíráním a zavíráním šoupat převzaly elektromotory.[/]
Přehrada byla pojmenována po císaři Františku Josefovi I. Uprostřed vzdušního líce hráze byl do kruhu zakomponován kamenný monogram FJ I. Do zábradlí byl zabudován další symbol, rakouská říšská orlice. Obě připomínky císařství byly po vyhlášení československé republiky odstraněny: orlice byla zabetonována v roce 1920. O šest let později kameníci předělali iniciály FJ I na RČ, Republika československá.[/]
Přehrada je pohodlně přístupná od silnice Vrchlabí – Špindlerův Mlýn; hned vedle hráze lze zaparkovat. Za silničním mostem přes zátoku Honzovy strouhy je autobusová zastávka. Přes přehradu vede modře značená turistická cesta z Vítkovic a po levém břehu zeleně značená cesta ze Špindlerova Mlýna do Strážného.[/]
Chcete-li si prohlédnout hráz zdola, z řečiště, použijte cestu odbočující ze silnice u Sachrových Bud okolo brusírny dřeva, dnes chladírny a též malé vodní elektrárny, v trase staré silnice z 19. století. Podhrází a technická zařízení jsou nepřístupné.
