Dnes je 18.7. a svátek má Drahomíra
KRÁLOVICE
Dříve vesnice, dnes pražská městská čtvrť a katastrální území na potoce Rokytka na východojihovýchním okraji hlavního města 2,5 kilometru východoseverovýchodně od Uhříněvsi. Byly postaveny zčásti na území slovanského hradiště. Královice se poprvé připomínají v roce 1207, nejdřív je vlastnil panovník a odtud i název. Obec se v roce 1974 stala součástí Prahy. Oproti jiným městským částem a obcím v okolí si zachovaly původní venkovský ráz s malým vlivem nové zástavby. Proto bylo jejich jádro v roce 1991 vyhlášeno za vesnickou památkovou zónu. V Královicích stojí několik statků s pěknými štíty ve stylu lidového baroka. Významnou stavbou meziválečného období je budova obecné školy, dokončená po roce 1921, po roce 1989 kompletně zrekonstruovaná. K drobným památkám patří novogotická pískovcová zvonička se sochou Panny Marie v zasklené nice z roku 1887 před domem čp. 10 nad rozcestím Kuťatská a K Uhříněvsi. Před hostincem je kříž s pozlaceným Kristem z roku 1857. Památku 20 královických mužů, kteří se nevrátili z války, připomíná žulový památník s vytesanými jmény. U Rokytky pod tvrzí je fotbalové hřiště. Věžovitá gotická tvrz, k níž se přichází po červené turistické značce, vyrostla na ostrohu nad údolím potoka Rokytky nejpozději během 14. století a v druhé polovině 16. století získala renesanční sgrafitovou výzdobu. Tak jí nechali upravit Pechancové z Královic, kteří si jí zvolili za své sídlo. Poté, co objekt přestal sloužit obytným účelům, pomáhal při provozu hospodářského dvora u čp. 19, v jehož areálu se nachází. Tvrz je základním motivem znaku obce. Základem sídla je 20 metrů vysoká třípatrová věžovitá stavba čtvercového půdorysu o rozměrech 10,5 krát 10,5 metru. Třetí patro podpírají kamenné krakorce a nahoře je zakončuje nízká dlátovitá střecha. Pechancové nechali dostavět i severní přístavek, vřetenovité schodiště, nové klenby, na jižní straně jsou tři prevety za sebou. Ze středověku se zachovalo okenní ostění v úrovni prvního patra. Objekt zčásti svírá kruhové hradební opevnění, je dominantou kraje. Po roce 1945 zůstala téměř bez údržby. Královické panské sídlo je jednou z mála věžovitých tvrzí u nás, které se dochovaly téměř v původní podobě. Dnes je zpustlá, zdevastovaná a nepřístupná.
Na území se nalézá koupaliště Markéta s letním provozem. Královice jsou tak na území přírodního parku o rozloze 105 hektaru, vyhlášený v roce 1990, při východní hranici pražského území. Má úzký a protáhlý tvar, daný mělkým údolím Rokytky, zaříznutým do bezlesé zemědělské krajiny Říčanské plošin. Jedná se většinou o kulturní krajinu podél potoka s loukami, břehovými porosty a ostrůvky křovin na menších stráních, v jižní části se rozkládá jediný větší lesní komplex-přírodní rezervace Mýto, tvořené především porosty dubohabřin, ptačincové olšiny a habrové javořiny s neobhospodářovanými loučkami v přirozených menadrech Rokytky. Na území parku roste hájová květena se zajímavou faunou bezobratlých. Z ekologického hlediska představuje území parku typický tzv. stream koridor. Tedy údolí s vodním tokem umožňujícím rozšíření různých rostlin a živočichů, které se v okolí jinak nevyskytují. V tomto případě jde o druhy šířící se z vlhčí, chladnější pahorkatiny najihu směrem do nižší, odlesněné oblasti dále na severu.
Při okraji se zachovalo slovanské hradiště Šance s dvojím opevněním Přemyslovců, dnes jde jen valy. Mohutné hradiště je ze tří stran obtékané Rokytkou, necelý jeden kilometr severně od Královic při východní hranici města, asi 16 km VJV od historického centra a 2,5 km severně od Uhříněvsi. Jde o známou archeologickou rezervaci. Založil ho kmen Čechů ve střední době hradištní, poměrně velkou dnešní plochu o rozloze 7,5 hektaru dodnes chrání dva výrazné příčné valy, z nichž se lépe zachoval vnější, dlouhž 340 metrů. Hradiště se využívalo do středověku, kdy se postavil hrad. Podle tradice tu roku 1296 porodila královna Guta, manželka krále Václava II. dceru Markétu. Na paměť této události postavili kostel sv. Markéty, který vyrostl ke konci 13. století. Je to jednolodní stavba se čtvercovým presbytářem a masivní hranolovou věží, přestavěné renesančně v druhé polovině 16. století. Gotická stavba vznikla na románských základech, získal i několik renesančních prvků a v letech 1739-40 prošla barokní přestavbou podle plánů T. V. Budila. Přibylo i rokokové zařízení, druhotně je osazen gotický sanktuář z let 1406-08. Nejvýraznějším prvkem filiálního kostela je renesanční věž ze druhé poloviny 16. století, ukázka spišské renesance, u nás velmi ojedinělé, součástí je atika se štítky. Umístění mimo obec přineslo přenesení vybavení. Vstup do hřbitovního areálu umožňuje barokní brána, je na něm několik hodnotných náhrobků z 19. století.
NEDVĚZÍ
Dřáve Nedvězí u Říčan vzniklo na počátku 14. století. Jedná se o jedno z nejmenších katastrálních území v Praze, na potoku Rokytka v Říčanské plošině na VJV hranici hlavního města, asi 3,5 km od Uhříněvsi. Název je odvozen od obecného názvu medvěd. V roce 1923 došlo k založení zdejšího muzea zaměřeného na etnografii, sbírky jsou dnes v Říčanech, protože tam byly přesunuty v roce 1955. Šlo o velkou raritu, svým zaměřením přesahovalo rámec obce, ve sbírkách etnografického charakteru převažovaly zemědělské prvky ze širokého okolí. Mezi nejvýznamnejší objekty patří zdejší školní budova a žulový pomník obětem 1. světové války z roku 1919. Chráněnou památkou je objekt zdejší trafostanice. Na katastru rostou dva památné duby letní, první na travnaté ploše za plotem zemědělské usedlosti na konci Pánkovy ulice. Je starý 160 lrt, vysoký 23 metrů, s kmenem o obvodu 357 centimetrů, druhý je na severním okraji zástavby vpravo od silnice na Křenice, je starý asi 150 roků, vysoký 18 metrů a jeho kmen má obvod 335 centimetrů. Aktivnímu sportování slouží tenisový areál Fénix se šesti antukovými kurty, které využívá zdejší klub. Žil zde mistr světa ve fotbale Ivo Viktor. Přírodní rezervace Mýto-Nedvězí chrání meandrující tok Rokytky, údolní louky a botanickou pozoruhodnost, kterou je les Mýto. Přírodní památka byla vyhlášena v roku 1988 na ploše 17,5 hektaru. Na výletě projdeme převážně habrovými doubravami a v údolí najdeme plno lučních květin a trav. Na jaře zde rostou sasanky hajní a pryskyřníkovitá, dymnivka dutá a orsej jarní. Teplomilné druhy jako hvozdík kartouzek, pavinec horský a chrpa latnatá vytlačila chatová zástavba z okolních luk a pastvin na okraje bývalých lomů. Objevili tu křivatec český, jarmanka větší, kokořík vonný a další. Jsou tu vlhkomilné druhy měkkýšů, střevlíkovitých brouků a nosatců, žije zde i početná populace raka říčního. Pestrý je počet ptáků jako strakapoud, žluva, ledňáček, rejsek vodní, ondatra pižmová a hrabošík podzemní. V místech, kde potok obklopuje les uvidíme často pít vodu srny. Dál teče loukami a volnou krajinou do Královic.
HÁJEK
Bývalá ves, dnes místní část a katastrální území na potoce Rokytka mezi Uhříněvsí a Kolodějemi na východním okraji Prahy. V roce 1969 se stala součástí města Uhříněves a s ním byla v roce 1974 připojena k Praze. V posledních letech tu intenzivně probíhá výstava rodinných domů. Na návsi stojí dřevěná vidlicovitá zvonička. Bývalá usedlost Pod Markétou má klenutou vjezdovou bránu.
NETLUKY
Původně se nazývaly Pnětluky. Bývalá ves, dnes osada v Uhříněvsi s hospodářským dvorem při silnici do Kolodějí, poprvé připomínaná v roce 1508 jako součást panství Dubeč. Ves byla v roce 1639 vypálená Švédy a postupně zanikla. Zřejmě na jejím místě byl později vybudován poplužní dvůr s osadou. Současný rozlehlý areál zemědělských staveb je farmou Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. Na návrší Jankov severně od Netluk nalezli zdejší nádeníci v roce 1865 poklad, hrnec s většími i menšími zlatými mincemi, bylo jich několik tisíc. Hlavně s keltskými duhovkami.
