Koloděje, Újezd nad Lesy, Běchovice

KOLODĚJE
Nejstarší zpráva o vsi pochází z roku 1281. Koloděje vznikly při významné moravské cestě z Prahy na východ, kterou nechal vybudovat král Václav I. po roce 1230. Jméno pochází od kolářů, kteří se usadili poblíž brodu Rokytky a živili se opravami vozů. Významným objektem je velký architektonicky hodnotný zámek, stojící na okraji anglického parku. přecházejícího v oboru. Ve středověku se zde postavila tvrz a malý gotický hrad opevněný hradbami, příkopem a okrouhlou věží, vytesána do ostrohu nad říčkou. Býval tu obytný palác a kaple. Střídalo se tu mnoho vlastníků jako bratr Karla IV. Jan Jindřich ( dostal tak „pohodlnou příležitost prodlévat v jeho blízkosti, aby byl účasten vládních porad i dvorských slavností v Praze“ ) nebo mincmistr Martin Rotlev a především Lichtenštejnové. Postupně se měnil v zámek. Zásadní přestavbu v baroku provedl v letech 1706-20 stavitel Kryštof Minedi podle Domenica Martinelliho. Současná honosná trojkřídlá stavba má tvar podkovy, uzavírající čestný dvůr. Později se upravil klasicisticky, hlavní vstupní portál je od Ignáce Michala Platzera. Čestný dvůr je doplněn o patrové hospodářské budovy, uzavírá ho zeď s mřížovými vraty. Uprostřed stojí kašna v podobě šesticípé hvězdy s plastikou dvou vzájemně propletených ryb. Příkop středověkého opevnění překrývá dnešní terasa před hlavním vchodem. Interiéry se vyzdobily barokními malbami Brandlovými a Škrétovými, takže mají vysokou hodnotu. Současně se upravila i zámecká obora. Výměra 60 hektarů taky ukrývá protékající potok se dvěma rybníky s ostrůvky a můstky na břeh a táhne se až k Hájku. Po požáru byl mezi zámek lety 1912-14 přestavěn do dnešní podoby. Krátce byl letním sídlem prezidenta republiky T. G. Masaryka, polnosti se rozparcelovaly, patřil třeba i řediteli rovárny Walter Antonínu Kumerovi. Po roce 1945 se přidělil do užívání Ministerstva národní bezpečnosti, takže se zde vyslýchalo a pak kanceláři předsednictva vlády po roce 1989. Od nového majitele Vítězslava Kumpery ho v roce 2008 koupil miliardář Tomáš Chrenek. Poblíž zámku v Podzámecké ulici se nachází Jízdárna Koloděje s chovem parkurových koní, která nabízí vyjížďky do okolí. V ulici K Běchovicím je Jezdecký klub Koloděje, blízko je i fotbalové hřiště. Jádro Kolodějí si dodnes uchovalo venkovský charakter. Období barokní výstavby obce připomínají dosud patrné půdorysy budov, jejich vjezdy a dochované sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriana. Návštěvníka Kolodějí upoutá i kamenný most přes Rokytku a farní kostel Povýšení sv. Kříže, postaveného v letech 1806-07 v klasicistním slohu. Nad průčelím má trojúhelníkový štít. Na valbové střeše je čtyřboká hranolová zvonička se stěnami prolomenými čtyřmi okny s půlkruhovým zakončením. Kryje jí prohnutá jehlancovitá střecha s makovicí. Ve zvonici je zavěšen zvon z roku 1486, který sem byl přenesen z Újezda nad Lesy. Roku 1797 byly postaveny dřevěné chalupy v dolní části obce zv. Kuťat. Rozvoj pokračoval i později.
ÚJEZD NAD LESY
Dnes má obec 9 800 obyvatel. Nachází se směrem na jih od Vidrholce, tedy Klánovického lesa. Ten nabízí velké množství sportovních a rekreačních aktivit. Za prvé se jedná o peší turistiku a cykloturistiku, je tu naučná stezka, stejně jako rovnoběžná síť cest v lese, která láká k rychlému pohybu. Taky se zde nalézá známý houbařský ráj. V neposlední řadě je zde velice čistý vzduch a krásně rostlé stromy a byliny, které můžou sloužit k amatárskému probádávání s dětmi. Roku 1350 stával v Újezdě nad Lesy ( název znamená, že byl na konci panství ) kostel sv. Bartoloměje, za husitů náležel Zikmundovi. Nejstarší stopy po osídlení patří však do období neolitu a eneolitu 5000-2000 před Kristem. K hlavnímu městu ho připojili roku 1974, kdy měl více než tři tisíce obyvatel. Ze zemědělských usedlostí stojí pouze čp. 11, tam je taky kamenný křížek a pilířová zvonička. Dnes jde o ryze obytnou čtvrť, místy jsou i honosné vily v zahradách, na severním okraji bezprostředně navazující na les. Chráněnou památkou je vila čp. 59 ve Starokolínské ulici. Bylo tu vybudováno panelové sídliště Rohožník. V centru na křižovatce ulic Starokolínská a Staroújezdská dokončili na místě zbořené sokolovny Polyfunkční dům se společenským sálem, knihovnou, restaurací a kavárnou. V části prostor je zřízeno Újezdské muzeum, které pořádá krátkodobé výstavy. V areálu Masarykovy školy je malý divadelní sál, v Čentické ulici se nachází mutlifunkční sportovní areál. V Polesné ulici najdeme umělé lezecké stěny. V polovině září probíhá Újezdské posvícení. Původně v obci sídlili od roku 1783 německé rodiny, kostel se definitivně zrušil v roku 1806 a jeho zařízení včetně zvonů a obrazu sv. Bartoloměje bylo přeneseno do Kolodějí. Z původní středověké vsi se nezachovalo nic. Připojena byla osada Nová Sibřina, v roce 1921 taky osada Blatov. Ta leží mezi Starokolínskou ulicí a železniční tratí Praha-Kolín mezi třemi rybníky, Chobot, Slavětín a Nohavička. Původně byla starší než Újezd, poprvé se zmiňuje roku 1229 jako místo na blátivých, podmáčených úsecích na Blatovském potoce. Obyvatelé byli dřevorubci, lokalitu tvoří rodinné domy a výstavba pokračuje. Centrem měla být náves, která však nebyla nikdy vybudována, na jejím místě stojí kaplička a křížek.
BĚCHOVICE
Jsou dnes známy především populárním běžeckým silničním závodem, jedním z nejstarších v Evropě. Dnes jde o mistrovství České republiky v silničním běhu. Závod běžců Běchovice-Praha na 10 kilometrů se koná bez přerušení od roku 1897. Den, kdy se odehrál první ročník ( 27. 5. ) je považován za datum založení organizované atletiky u nás. Zajímavá trať je populární, má obávané převýšení hrdlořezského kopce, diváci mají ohromný zájem a funguje dobrá organizace. Ženy startují oficiálně od roku 1974. Pro nejmladší běžce je určen závod Mladé Běchovice. V parku se nachází zajímavý památník běhu Běchovice-Praha. Název obce je odvozen od slova bílý, Bělec, jinak Běch. Poprvé se písemně objevuje v roku 1228. Tvrz zanikla za husitských válek. Při stavbě železniční trati z Olomouce do Prahy tu v roku 1843 došlo k první stávce železničních dělníků na našem území. Windischgrätzovo vojsko tady přepadlo národní gardu v roce 1848. K nejvýznamnějším stavebním památkám patří dům čp. 1, někdejší zájezdní hostinec, a poštovní stanice Na Staré poště. Patří k památkám lidové architektury. Barokní objekt s mansardovou střechou obdélníkového půdorysu byl po roce 1800 klasicistně přestavěn s plochým rizalitem v ose hlavního průčelí. Hospodářské budovy okolo čtvercového dvora s dvěma branami si barokní ráz zachovaly, do klenutého průjezdu vede portál se stlačeným obloukem. Za železniční tratí při kraji lese severně od Běchovic nalezneme rozsáhlý areál výzkumných ústavů. Sportovní centrum v obci má nově rekonstruovanou víceúčelovou halu, která se využívá k provozování rekreačních sportů. Najdeme tu i menší skatepark Na Korunce, venkovní hřiště s umělým povrchem, čtyři antukové kurty, veřejnou in-line dráhu a trávník třetí generace pro malou kopanou. Celá lokalita přírodní památky Lítožnice se nachází na Říčanském potoce mezi Běchovicemi, Dubčem a Kolodějemi. Tvoří jí soustava tří rybníků a zalesněný přilehlý západní svah. Předmětem ochrany je především mokřadní vegetace a vodní zvířena. Název vznikl podle zaniklé středověké osady, která zde stála od 13. do 16. století. Lesní porost je nesourodý s převahou dubohařin. Mezi rostlinami se vyskytuje barvínek menší a sasanka hajní. Průtočné rybníky byly postaveny v 50. letech 20. století a jsou lemovány rákosím, místy roste kosatec žlutý. Velmi hodnotná je zdejší fauna bezobratlých a obojživelníků. V rákosí hnízdí moták pochop a rákosníci.