Kamenná kružba z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jerlochovicích

Před několika lety mě v přítmí skladu kamenných památek Muzea Novojičínska, p. o., na Žerotínském zámku v Novém Jičíně okamžitě zaujal tvar tří zdánlivě nezajímavých kamenných architektonických a stavebních prvků. Tyto fragmenty byly nalezeny za ohradní zdí kostela Nanebevzetí Panny Marie v Žerlochovicích v Moravskoslezském kraji. Kostel je poprvé písemně zmíněn v listině pána Oldřicha z Lichtenburka, která je datována 26. února 1293. Koncem 14. nebo počátkem 15. století byl kostel přestavěn v gotickém slohu. V lednu 2023 jsem proto soubor těchto tří blíže neurčených kusů středověkých pískovcových kamenných fragmentů s pečlivě propracovanou kamenickou výzdobou podrobil důkladnějšímu uměleckohistorickému průzkumu.

Samotné přiložení dvou lomových ploch dvou menších fragmentů, které kdysi harmonicky dotvářely část snad architektury, bylo velmi podstatným krokem. Citlivý detail v podobě s křížením horní plochy byl vyloženě nedůvěryhodný. Lomové plochy dvou menších kamenných fragmentů k sobě pasovaly asi z 85 %, zbylá procenta představovala vydrolené hrany, které se z doby zániku tohoto souboru architektury již nedochovaly. Jejich autenticky restaurovaná poloha tak představuje dvě na sebe kolmá ramena a lze zde usuzovat, že se může jednat o centrální část kamenného kruhu.

Již při tzv. haptickém pozorování každého jemného detailu bylo neomylně zřejmé, že se jedná o kruhové fragmenty z většího gotického okenního celku. Horní plocha tzv. plochého pásu tohoto fragmentu byla po celé délce přibližně stejně široká, z čehož lze již na první pohled pravdivě usuzovat na zcela přesnou a profilovanou středověkou geometrii a jistou ruku kameníka. Třetím a největším dochovaným kamenným fragmentem byl na první pohled jednoduchý podélný kvádr s téměř celoobjemově dochovanou profilací, který lze podle jeho tvaru označit za středový sloup, jenž snad nesl samotnou hmotu kruhu. Nejvzdálenější protilehlé plochy tohoto fragmentu: jako lomová plocha a dotýkající se tzv. dlátovitá plocha vytvořená středověkým kameníkem, obsahují: kamenickou rýhu zvanou výklenek, která mohla sloužit jako lůžko pro kovovou tyč, která fixovala rozpětí piety kruhu a stabilitu středového sloupu kruhu.

Lomové plochy tří fragmentů nepředstavují tzv. připojovací (styčné) plochy k víceblokovému systému okenního kříže, ale byly pravděpodobně pouze dokladem přirozené nebo mechanické destrukce monolitického kamenného kříže z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jerlochovicích. Neocenitelným dokladem starší doby a signatury na těchto fragmentech je také dochované zbarvení s dochovanými zbytky malt, které snad pomůže blíže je definovat a poznat tak přibližnou historickou dobu jejich vzniku, případně jejich přibližnou dotaci.

Nedílnou součástí mé restaurátorské a kurátorské práce v muzeu je také tzv. odborný přístup k novodobým přírůstkům fondu podsbírky Muzea Novojičínska, p.o. Proto jsem neopomíjel zmíněnou uměleckohistorickou hodnotu těchto dochovaných fragmentů, ale plánoval další experimentální, ale logické dohledávání ve zmíněné lokalitě kostela v Jelochovicích. Těžko zde říci, zda se jednalo o štěstí či náhodu. Pátrání přineslo několik drobných fragmentů, které svým tvarem již na první dojem jasně připomínaly středověký architektonický a stavební prvek. V restaurátorské dílně jsem fragmenty fotograficky zdokumentoval, poté je hapticky prozkoumal a zkoumal jejich specifika. Podle kritického přístupu jsem nalezené kamenné fragmenty roztřídil a definoval jako podobné a možné/možné prvky z výše uvedeného kamenného kruhu. Citlivě jsem kombinoval zlomené a opticky sousedící protilehlé dochované plochy ve snaze vytvořit hypotetickou rekonstrukci z autentických fragmentů. Některé fragmenty vykazovaly větší opotřebení než fragmenty v autentické vertikální poloze, které byly v době svého vzniku více vystaveny zvětrávání. Tam, kde nepomohly praktické poznatky, jsem musel použít teoretické. Koneckonců každá středověká stavba a architektonická součást lidského umu se skládala z geometrie, středověké kamenné kvádry nevyjímaje – podle nich je dnes můžeme označit za formu vepsané „koruny“, která korunovala tento architektonický prvek oddělující dům Boží od vnějšího světa.
Z hypotetického uspořádání fragmentů do ideálního obrazce bylo zřejmé, že se jedná o monolitickou kompozici z jediného kamenného bloku přibližně okrajových rozměrů na šířku: 120 cm u základny rozponu paty kruhu, 100 cm na výšku, přičemž tuto výšku lze definovat jako základnu paty kruhu s vrcholem hrotu kruhu. Monolitická tloušťka pískovcového bloku je přibližně do 19 cm.

PhDr. Dalibor Prix, CSc.

Geometricky lze tento krucifix na základě dochovaných prvků v naší provenienci snáze označit jako vrcholně či pozdně gotický ze 14. až 15. století. Patří k nim zejména profilace sloupu, charakterizovaná rýhováním na přední straně a polodrážkou pro vložení zasklení na vnější straně, a dále celková kresba vrcholu kružby. Ve skutečnosti mělo dvoudílné okno obě podlouhlé části rozdělené nahoře sloupkem, zakončeným tzv. jeptiškami. Nad nimi byl kruh s vloženým křížem. Takto rozdělené čtvrtkruhy byly nakonec vyplněny trojúhelníky se špičatými laloky. Ozdobná sestava nesla symbolické poselství: tvořilo ji znamení kříže, tj. nástroje Kristova utrpení, a zároveň znamení Božího příslibu věčné spásy lidstva skrze víru platnou v celém vesmíru (vložení kříže do kruhu). Trojúhelníky zase svým počtem naznačovaly, že víra v nedělitelnou Nejsvětější Trojici má platnost ve všech čtyřech světových stranách, přičemž součet dvanácti vrcholů trojúhelníků symbolicky představoval apoštoly soustředěné kolem latentně přítomného Boha Syna představovaného středovým křížem. Vzor vrcholu jerlochovského kříže byl ve středověku velmi vzácný, celkově však odpovídal období prohlubující se víry, kterou od poslední třetiny 14. století ve střední Evropě podporoval zejména augustiniánský kanonický řád. V sousedním Fulneku působila od roku 1389 zásluhou pana Beneše z Kravař a Krumlova kongregace augustiniánů. Od pana Beneše obdrželi augustiniáni kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku, k němuž se zřejmě od roku 1380 vázalo patronátní právo kostela Panny Marie v Jerlochovicích.
Budoucí hypotetická rekonstrukce tohoto středověkého kamenného kříže bude v blízké budoucnosti prezentována v Muzeu Novojičínska p.o. jako jeden z mnoha sbírkových předmětů tohoto muzea.

Zdroj textu: https://www.muzeumnj.cz/clanky/kamenna-kruzba-z-kostola-nanebovzatia-panny-marie-v-jerlochoviciach