Jakub Schikaneder – nové objevy děl malíře tajemných nálad

(Brno, do 15. 7.) Do soboty 15. 7. mají Brňané a návštěvníci Brna poslední možnost navštívit v Místodržitelském paláci Moravské galerie výstavu jednoho z nejvýznamnějších našich malířů. Jakub Schikaneder (1855–1924) se řadí k umělcům, jejichž tvorba se setkává s příznivým ohlasem návštěvnické veřejnosti i ve 21. století. S jeho jménem jsou spojeny především scenérie plné nostalgické atmosféry zimního večera v uličkách staré Prahy, tiché chvíle návratů, padajících vloček a mdlého světla pouličních luceren. Melancholické žánrové výjevy a magie světla prchavých denních okamžiků jsou pro dnešního člověka neobyčejně přitažlivé, možná ještě víc než pro umělcovy současníky.
Výstavy v Moravské galerii v Brně doplňuje obraz Schikanederova díla o podstatné objevy, ke kterým došlo po velké retrospektivní výstavě, pořádané v roce 1998 ve Valdštejnské jízdárně Národní galerií v Praze. Jde například o portrét umělcovy ženy Emilie, s níž se oženil v červnu 1884. Dochovaná rodinná fotografie umožnila model nově objeveného díla identifikovat.

Se sociálně zaměřenou tvorbou souvisí lavírovaná kresba Chudoba, scéna matky s dítětem v náručí v nuzném interiéru. Téma smrti dítěte a smrti vůbec, zakotvené v tragické zkušenosti se ztrátou novorozeného syna, se stalo podstatnou součástí Schikanederova díla i v pozdějších letech. Dalším objevem je rozměrný obraz Kontemplace, až do roku 2000 známý ze zmínek v dobové literatuře, a pastelová studie k němu, obě práce z poloviny 90. let 19. století. V téže době vzniklo zobrazení vyhublého muže hrajícího na housle v temném prostoru kobky, k němuž se sklání nezemská bytost ve slitovném gestu, a její silueta se rýsuje proti měsíci. Nově objevené dílo představuje charakteristickou postavu té části umělcovy tvorby, která odkrývá lhostejný postoj společnosti k umělcům umírajícím v bídě na jejím okraji. K dalším nově nalezeným obrazům patří několik pohledů do interiéru i pražských motivů Vltavy, Karlova mostu či zasněžené, snad malostranské uličky.

Výstavní kolekci tvoří na sedm desítek obrazů; každý sedmý z nich patří k těm, jež se po letech znovu vynořily ze stínu zapomnění a objevily se před očima veřejnosti. Ve spojení s malbami známými tyto práce pomáhají dotvořit a o nové fasety doplnit obraz o autorovi, o jeho uměleckém zrání a lidském osudu, o jeho pohledu na svět vnitřní i vnější.