Hostivař

Přírodní památka Meandry Botiče, vyhlášená v roce 1968 se táhne od hráze přehrady v Hostivaři až po Záběhlice. Na březích potoka se vyskytují mokřadní rostliny ( blatouch bahenní, dymnivka dutá, dymnivka bobová ) a mnoho specifických druhů živočichů. Při průzkumu bylo zaregistrováno 86 druhů střevlíkovitých brouků, 56 mandelinkovitých a 107 nosatcových druhů brouků, 144 nočních motýlů, 31 denních motýlů, 27 druhů ryb ( pstruh obecný, cejnek malý, ježdík žlutý, okoun říční ), 47 hnízdících ptáků a množství obojživelníků ( kuňka obecná, ropucha zelená, ropucha obecná ).
NS Povodím Botiče je 13 kilometrů dlouhá naučná stezka. Začíná u Toulcova dvora v Kubatově ulici a směřuje k Botiči, Hostivařské přehradě, do Petrovic, do Milíčovského lesa. Na 14 zastávkách se návštěvník seznamuje s historií lokality a s jejím geologickým, paleontologickým, zoologickým a botanickým charakterem. Naučná stezka obsahuje zastávky Toulcův dvůr, PP Meandry Botiče, Hostivařská přehrada, Pod Kozincem, Petrovice, Nový most, Dobrá voda, Soutok, Údolí Pitkovického potoka, PP Pitkovická stráň, Skládka Tingl, PP Milíčovský les a PP Milíčovské rybníky.
Na ostrohu Šance, ze tří stran obtékané Botičem, dnes nad hrází Hostivařské přehrady, je významná archeologická památka-hradiště Hostivař. Vzniklo v mladší fázi starší doby železné ( halštatská kultura ) v 6.-5. stol. před Kristem. Od 8. do poloviny 10. stol. je znovu osídlili křesťané. Má rozlohu téměř 7 hektarů a kromě rozsáhlé centrální plochy je vytváří ještě západní a severní předhradí. Po obvodu opevněného areálu se na přístupné východní straně dochoval dosud patrný val, vysoký až 1,5 metru. Některé části naznačují, že hradiště zaniklo požárem, tzv. Spečené valy. Návštěvníkům slouží dvě informační tabule a altán s modelem hradiště. Zde sídlil Hostivar, které cizince „varoval“.
Z Hostivaře pocházel někdejší předseda vlády a agrární politik Antonín Švehla, je tu pochván František Xaver Šalda. Se čtvrtí je spojena herečka Jiřina Bohdalová a astrofyzik a autor populárně naučné literatury Jiří Grygar.
Hostivařská přehrada byla vybudována v letech 1959-63 přehrazením koryta Botiče. Je snadno dostupná městskou dorpavou. Rozloha nádrže dosahuje v letním období asi 35 hektarů ( při maximální hladině 43,8 ha ). Využívá se pro rekreaci, koupání a vodní sporty, v okolí jsou cesty upravené pro pěší turistiku, in-line brusle a cykloturistiku, taky procházky se psy. Součástí areálu je půjčovna lodiček, kapacita je 10 tisíc návštěvníků. Dnes je upravená na moderní sportovně-relaxační areál. Na jižním břehu jsou dvě pláže, písčitá a travnatá se vším vybavením, tobogan a dětský skákací hrad, nudistická pláž, dětské hřiště, dva profesionální kurty na beach volejbal, tenisový kurt s betonovým povrchem, hřiště na nohejbal, streetballové koše, ruské kuželky.
Hostivař se rozkládá na bývalé významné obchodní stezce. Připomíná se již v Kosmově kronice roku 1068 jako dvorec Gostivar, u něhož tábořila vojska knížat Konráda a Oty. Zástavba se začala rozvíjet poté, co v roce 1132 získal pozemky klášter na Sázavě. V roce 1364 se uvádí hostivařská tvrz. Jan Koutský z Kostelce dokázal v roce 1541 skoupit zdejší statky a sjednotit je v jeden celek. Přestavěl taky dnešní Toulcův dvůr. V roce 1557 koupil Hostivař nejvyšší purkrabí Vilém z Rožmberka. Během Třicetileté války zdejší panství hodně utrpělo a vzmáhalo se jen hodně pomalu. V roce 1922 připojili obec k Praze. Několik zachovalých původních venkovských stavení je od roku 1993 chráněno v rámci městské památkové zóny. Jedná se zejména o mlýn čp. 16, který vznikl v 17. století a v roce 1829 ho výrazně upravili. Na straně dvora vidíme původní barokní portál. Přibiližně ze stejného období pochází taky jednopatrový objekt mlýna čp. 44. Součástí zajímavého komplexu barokního statku čp. 46 je sýpka z 18. století. Statek čp. 47 obsahuje hodnotnou klasicistní obytnou budovu z 19. století a původní hospodářské objekty. Hřbitov obsahuje několik sochařských děl a dřevěnou zvonici na podezdívce z 18. století. Poblíž stojí budova fary s pozdně klasicistní fasádou z poloviny 19. století. Kostel Stětí sv. Jana Křtitele vyrostl nad břehem Botiče v Hostivaři v dosud nezjištěné době. Některé jeho architektonické prvky ( např. okénko ) ale s jistotou pocházejí z románského období. Ve 14. století proběhla gotická přestavba kostela a přibližně na přelomu 18. a 19. stol. byl objekt klasicistně upraven. Severní stěna obsahuje profilovaný prolomený lomený portál s dodatečně umístěnou renesanční náhrobní deskou.
Hostivařskou tvrz Toulcův dvůr naposledy vlastnil František Toulec, po němž získalo místo pojmenování. Od 60. let spravoval dvůr Státní statek Praha, který tu zřídil velkovýrobnu krmných směsí. Bývalé stodoly začaly sloužit průmyslové výrobě. V květnu 1992 připadl objekt městu Praze, která areál proměnila v ekologicko-výchovné centrum. Jeho správu má na starosti zájmové sdružení Toulcův dvůr, které v lednu 1996 uzavřelo s představiteli města smlouvu na užívání komplexu po padesát let. Dvůr tak patří ke Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. V komplexu stojí klub Mateřídouška, ve kterém se rodiče s dětmi učí o ochraně přírody a zdravějším životním stylu, dále přírodní mateřská školka, učebny, ubytovna, prodejna biopotravin a ekologicky šetrných výrobků, ukázkový biodům ( užívající moderních tepelných izolací a alternativních zdrojů energie ) a prostory s expozicí, která představí historii oblasti a přiblíží problémy životního prostředí v Praze. Gotický špýchar ve svém zdivu obsahuje zbytky středověké tvrze ze 14. století. Zdejší lovecký zámeček vznikl v klasicistním stylu a spolu se stodolami, barokními stájemi a sýpkou svírá rozsáhlý dvůr nepravidelného půdorysu. Celý areál dosahuje rozlohy 8 ha, zahrnuje kromě vlastních budov ( tvrze a hospodářského zázemí ) také několik přírodních lokalit ( skalní výchoz, louku, javorový les, lužní les, mokřad ) a několik obhospodářovávaných ploch ( školku lesních dřevin, ekozahradu, sad, pole ). Ve zdejším hospodářském dvoře se chovají huculští koně, ovce, kozy a další domácí zvířata. Areálem prochází 1,2 kilometru dlouhá naučná stezka s 15 zastávkami s názvem Stezka k živé budoucnosti. Informační panely mají názvy Stará Hostivař, Od vzniku života ke stepím, Toulcův dvůr, Naše hospodářství, Areál ekocentra, Lesy, Hospodaření s vodou, Lužní les, Mokřad, Pole, Pastviny, Sady, louky a rybníky, Přírodní park Hostivař-Záběhlice, Sídlištní zeleň a úspornější způsob života.
V ulici u továren se rozkládá komplex s velikou věží, který představuje pozůstatek někdejšího parního mlýna a strojních pekáren bratří Fingerů. Vyrostl v letech 1919-21 podle projektu architekta Bohumila Hübschmanna. Představuje zajímavou ukázku českého meziválečného industriálního stavitelství. Mlýn svému účelu sloužil do 2. světové války a poté se stal součástí filmových ateliérů. V nich se začalo pracovat v 30. letech, kdy sloužily obuvnické firmě Baťa pro natáčení krátkých reklamních snímků. Zdejší prostory poté využívali Němci k vytváření filmů plnících záměry fašistické propagandy. Od roku 1945 objekty spravovalo Filmové studio Barrandov, poté zde fungoval jaderný a fyzikálně-chemický průzkum. Část zdejších prostor dnes funguje pro společnost Barrandov studios, jako filmové ateliéry ( Mazaný Filip ) a místo natáčení televizních seriálů jako Ulice.
Hostivařský lesopark oživuje prostředí stejně jako přírodní park Hostivař-Záběhlice. Našly se zde pozůstatky hradiště staré knovízské kultury z rozhraní doby bronzové a železné. V 9. století sídlo využili druhotně Slované.