Dnes je 5.6. a svátek má Dobroslav
O edukačním programu pro školy, který v rodném domě probíhá již třetím rokem. Rodný domek Františka Palackého, autentický prostor, z něhož vzešel největší duch českého národa 19. století, myslitel, historik, spisovatel, politik, organizátor společenského a kulturního života tehdejší společnosti. Často opakovaný výčet jeho činností se může zdát fádní, ale čím více nahlížíme do jeho činorodého života, tím více jsme ohromeni a obdivujeme především jeho organizovanost, vytrvalost a zodpovědnost. Všechny tyto typické rysy osobnosti si František vypěstoval právě tady, v rodných Hodslavicích. Genius loci tohoto místa nás přivedl na myšlenku přiblížit dětství a dospívání malého Františka v rodině vesnického evangelického učitele. V době od konce jara do poloviny podzimu je kromě běžných prohlídek v nabídce i edukační program pro školy, ve kterém žákům přibližujeme prostředí, jež Františka ovlivnilo v jeho pozdějším myšlenkovém ukotvení.
Rodný domek v edukačním programu žákům vypráví o Františkově původu, dětství a pozdějším životě prostřednictvím jeho otce a mladších sourozenců. Přivítá je učitel zdejší evangelické školy, Františkův tatínek, pan Jiří Palacký, sestra Rozina a bratr Jan. Vzpomínky a události z Františkova života, které popisuje ve svém vlastním životopise, jsme vložili do úst právě jim, aby nám vyprávěli o Františkovi v jeho rodném prostředí, kde oni vyrostli až do dospělosti, zatímco František byl takřka od svých devíti let mimo domov.
Otci Jiřímu Palackému propůjčil svůj hlas evangelický farář v Hodslavicích Lubomír Červenka, který je současně jeden z průvodců v rodném domku. Jiří Palacký by měl jistě radost, že duch evangelické tradice, jehož celý život neúnavně pěstoval a šířil, pokračuje a je přítomen i v souvislostech Františkova života, který je návštěvníkům zprostředkován pomocí průvodcovského slova. Návštěvníci si prohlédnou nejen rodný domek, ale i dřevěný kostel sv. Ondřeje, u kterého jsou pochováni Františkovi rodiče, a evangelický kostel. Jiří Palacký se bezprostředně po vyhlášení tolerančního patentu podílel na nově vznikajícím evangelickém sboru a škole. Spolu s kovářem Ignácem Hubeňákem přivedli v roce 1782 z Myjavy prvního tolerančního kazatele Jana Michalce a spolu s ním i Martina Pána, který se stal prvním rektorem evangelické školy.
Rodina Palackých se už za panování Marie Terezie hlásila k luterskému vyznání víry. „Už tehdy byly u Palackých konány nábožné schůzky z okolí celého a ovšem v úkrytě, obyčejně v noci; někdy i ve hloubi lesů domorackých, když některý jesuita neb špehoun byl na blízku, byly rozestavovány stráže na potřebných místech, aby prozrazeni nebyli. Zpívali, modlili se a četli knihy starobratrské, jež mívali zakopané v hustinách lesů.“
Na úvod programu Jiří Palacký děti přivítá ve svém domě a představí se jim: „Jsa tehdy jinochem třináctiletým, vybral jsem si za své povolání službu v nové církvi, jež se v Hodslavicích sestupovala, a právě se již strojil na cestu do Uher, aby tam na školách evangelických nabyl potřebného k tomu vzdělání, když najednou došel od vrchnosti rozkaz, abych se ujal v hodslavské církvi úřadu učitele. A proto jenom kratince navštěvoval školy v Novém Jičíně a ve Hranicích a r. 1784 stal jsem se učitelem, čili jak obecně užíváno, rektorem školy hodslavické. V masopustě r. 1790 jsem se oženil s Annou, dcerou sedláka Josefa Křižana z Hodslavic a vystavěl si svým vlastním nákladem pro školu nové stavení a syn František byl první z mých dítek, který se v této nové hodslavické škole narodil.“
Jiří Palacký během několika měsíců získal potřebnou aprobaci, aby vyučoval několik desítek dětí různého věku ve svém vlastním domě. Mezi všemi žáky vynikal jeho teprve pětiletý syn. Věděl tehdy Jiří Palacký, jak pracovat s mimořádně nadanými žáky? Asi ano, záhy poznal, že si František do paměti vštípil vše, co se zde vesnické dítě mohlo naučit, a odvedl ho jako devítiletého chlapce do vsi Kunvaldu za Novým Jičínem, aby se tam zdokonalil v německém jazyce. Tím dětství Františka Palackého v rodných Hodslavicích v podstatě končí. Výjimkou jsou samozřejmě férie, jak se kdysi poněmčeně říkalo prázdninám, na které František jezdil nebo spíše chodil domů.
Otec Jiří, sestra Rozina a bratr Jan se střídají ve vzpomínkách na Františkovo dospívání. Františkovým sourozencům propůjčily svůj hlas děti z dramatického kroužku, které se věnují divadlu. Ke každému údobí Františkova života máme připravenou názornou zvukovou ukázku. Začínáme srovnáním interiéru kostelů a rozdíly ve vnějších náboženských projevech víry katolické a evangelické, abychom pochopili, jaké myšlení utvářelo Františkovy životní hodnoty. Zkoumáme dobové předměty v rodném domku, které dokumentují tehdejší život na vesnici, a popisujeme předměty, díky kterým si můžeme představit a porovnat, jak trávil František svůj čas v dětství a jak prožíváme volný čas my. O Františkovi se traduje, že už v pěti letech přečetl celou Bibli a uvedl i svá oblíbená místa v této Knize knih. Zkoušíme s dětmi hledat v Bibli příběhy o Josefovi a jeho bratrech, Mojžíši či králi Davidovi. Žasneme také nad tím, že Františkova studia na evangelických školách v Trenčíně a Prešpurku nedostačovala jeho zvídavému duchu a jako samouk si osvojil několik cizích jazyků. Když se později ucházel o místo kustoda ve Dvorské knihovně ve Vídni, dokládal svou způsobilost k této práci tím, že více či méně důkladně studoval šestnáct antických a novoevropských jazyků. Přeložili jsme citát, který vystihuje jeho životní poslání, do všech jazyků, které ovládal, a přiřazujeme k jazyku správnou vlajku země, v níž se tímto jazykem hovoří.
ŽIVOT MŮJ A DUCH MŮJ POSVĚCEN BUDIŽ VLASTI, A JEN VLASTI A NÁRODU BUDIŽ DÝCHÁNÍ MÉ
Jeho profesní život začal zpracováváním archivů u hraběte Šternberka, kterému vypracoval rodokmen. O totéž se pokoušíme s dětmi – každé si vytvoří svůj tří až čtyřgenerační rodokmen. František Palacký po celý svůj život cestoval po archivech, kde využíval svých mimořádných jazykových dovedností a překládal historické prameny. V jeho době se v českých zemích psalo kurentem. Děti v dalším úkolu překládají kurentem psané zajímavosti o Františkovi a zjistí, že nebyl žádným „suchopárným“ historikem, ale uměl být i zábavným společníkem. Hrál na piano, na harfu, velice dobře a rád tancoval a byl také dobrým společníkem v hraní karet. Posledním úkolem je dokumentovat vše, co děti viděly a slyšely, a na základě informací sestavit reportáž o tom, co se dozvěděly o Františku Palackém v Hodslavicích a jak vnímají jeho životní poslání ony. Tato pro nás zpětná vazba má dětem nastínit, jak pečlivým pozorovatelem a interpretem musel Palacký při svém bádání po evropských knihovnách a archivech být. Celoživotní dílo Františka Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě si ukážeme v mnoha vydáních a vysvětlíme si, že jeho přízvisko Otec národa odvozujeme i díky tomuto monumentálnímu dílu.
Smyslem programu je představit celou osobnost Otce národa, jeho genialitu, houževnatost, vytrvalost, vyrovnanost a v neposlední řadě jeho „božnost“ s přesahem do dnešních dnů. Kéž by byl vzorem pro všechny ve své pravdivosti, ne v lesku a třpytu věcí povrchních.
Více informací naleznete na:
https://www.rodnydumpalackeho.cz/
https://www.muzeumnovojicinska.cz/
Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61564475297471
Instagram: https://www.instagram.com/palackeho_rodnydum/
Autor textu: Eva Sulovská
