Dobříšsko a Novoknínsko
Dobříš a její okolí je pro svou snadnou dostupnost z Prahy (asi 35 km) častým cílem návštěvníků. Prohlídka zdejšího zámku uspokojí milovníky historických památek, zatímco příznivci přírody se mohou toulat po blízkých brdských Hřebenech. Město Nový Knín, v jehož okolí žili lidé již v mladší době kamenné, je dnes obecně známé několikasetletou těžbou zlata a je také dobře dostupné i z naší metropole pražskou integrovanou dopravou. Trasu lze absolvovat jak pěšky, tak autem či na kole.
Dobříšsko
Výlet začneme na náměstí v Dobříši, kde je zároveň autobusové nádraží a v jeho blízkosti nově zrekonstruovaný tkz. Kopáčkův dům z první poloviny 18. století, fara a empírová radnice s věžičkou z roku 1821. Na opačné straně náměstí najdeme novorománskou budovu synagogy z let 1903-1904, dnes kulturního střediska.
Dobříš
Zlatá (Solná) stezka procházela Dobříší už v 10. století. Díky své výhodné poloze uprostřed lesů se Dobříš brzy stala předmětem zájmu českých králů, když tu nechal roku 1252 Václav I. postavit hrad Vargač, chráněný rybníkem, valem a příkopem. Hrad se stal sídlem královského lovčího. Až roku 1630 prodal město Ferdinand II. Brunovi z Mansfeldu. Tato rodina, která se později po svém vymření po meči nazývala Colloredo-Mansfeldové, tu v roce 1666 vybudovala barokní zámek, v letech 1745-1775 přestavěný podle francouzských vzorů. K zámku přiléhá francouzská zahrada s oranžerií a anglický park. Za druhé světové války měl ve vyvlastněném zámku své sídlo říšský protektor, po válce byl zámek zkonfiskován státem a byl v něm zřízen Domov spisovatelů. Po roce 1989 rod Colloredo-Mansfeld zámek zrestituoval a jeho část nechal upravit pro kulturní potřeby města.
Naproti zámku uvidíme kostel Nejsvětější Trojice z let 1791-1797, který se dočkal novobarokní přestavby podle návrhu A. Wiehla v roce 1907. V jeho sousedství stojí pěkný barokní hospodářský dvůr z poloviny 18. století a zhruba 500 m severovýchodně od zámku křbitovní kostel sv. Kříže, vybudovaný kolem roku 1600 a od roku 1803 sloužící jako knížecí hrobka.
Okolí Dobříše
Na náměstí najdeme také rozcestník turistických cest, jimiž je okolí Dobříše protkáno. Pro pěší nebo cyklistický výlet doporučujeme trasu po žluté nebo zelené, respektive zelené značce, které nás dovedou na atraktivní místa v Hřebenech, která jsou ovšem na rozdíl od jižněji položených vlastních Brd mnohem „civilizovanější“ a turistů tu potkáme poměrně dost.
Žlutá značka vede na západ cestou brdských partyzánů (ve všech turistických mapách vede ještě jedna žlutá značka, navazující na zelenou, přes vrch Hradec, ale cesta ve skutečnosti byla zrušena kvůli elektrickému vedení). V lese tu najdeme Památník padlým. Velmi emotivní místo se šestnácti dřevěnými křížky tu připomíná boje oddílu Smrt fašismu s nepřítelem. Po této značce můžeme přejít celý hřeben a vyjít na druhé straně Brd v Hostomicích.
Tato značka na hřebeni křižuje červeně značenou, dost frekventovanou hřebenovou cestu s přírodní rezervací Kuchyňka, která byla vyhlášena už v roce 1933. V okolí vrcholu (635 m) s křížem se nacházejí přirozené listnaté porosty (na hřebenu rostou bučiny, na svazích spíš suťové lesy). Rozličný a bohatý je také bylinný podrost. Zajímavé jsou i skalní sruby na prudkém jihovýchodním svahu. Trasy se tu dají různě obměňovat a objevováním přírodních krás tu lze strávit několik dní. Cesty nejsou příliš fyzicky náročné. Severozápadní zelená a modrá značka kolem myslivny Brodec nabízí buď přechod hřebene přes Stožec, kde můžeme také odbočit směrem k Mníšku pod Brdy, nebo okruh přes vrch Kazatelna (530m), z něhož se můžeme vrátit přes krásné zákoutí kolem hájovny Knížecí studánky a Oboru Aglaia, v jejíž blízkosti najdeme zbytek kruhového tvrziště, pocházejícího pravděpodobně z časů vlády prvních Přemyslovců. Při návratu do města míjíme židovský hřbitov, jehož nejstarší náhrobky pocházejí z poloviny 17. století.
Cesta z dobříšského náměstí východním směrem po žluté a následně modré značce, která vede krajem silnice, nás dovede do Staré Huti. Od roku 1650 tu opravdu bývala huť na zpracování železné rudy a s touto etapou života obce je spojen i opodál stojící Památník Karla Čapka. Empírový obytný dům totiž nechal postavit majitel panství právě pro úředníky zdejších železáren. Roku 1935 jej koupil Josef Palivec a věnoval jej k užívání svým příbuzným, spisovateli Karlu Čapkovi a jeho manželce, herečce a spisovatelce Olze Scheinpflugové, kteří tu strávili pár šťasných let až do roku 1938. Současná expozice věnovaná jejich životu a dílu je otevřena celoročně. Pokud nás krásná příroda zláká k delší procházce, můžeme odtud pokračovat přes Kozí Hory, v jejichž okolí se dříve dolovalo zlato, až do Nového Knína.
Novoknínsko
Tuto část výletu zahájíme na pěkném náměstí městské památkové zóny v Novém Kníně, kde je také autobusová zastávka přímo před kostelem sv. Mikuláše.
Nový Knín
Původně románská stavba pocházející z konce 12. století byla barokně přestavěna v letech 1773-1774. První zmínka o Knínu pochází již z roku 1186, kdy tu byl na přemyslovském dvorci uzavřen tkz. Knínský mír, jímž byla Morava znovu připojena jako nedílná část k Čechám. O smlouvě tu tehdy jednali český kníže Bedřich a moravský markrabě Konrád Ota. S rozvojem těžby zlata sem přicházeli převážně němečtí horníci a město vzkvétalo. Za husitských bouří město přepadl 6. listopadu 1419 Petr ze Šternberka s královskými oddíly. Přes čtyři tisíce mužů se tehdy rozložily nedaleko Knína. Bitevní vřava byla značná, ale táborité nakonec zvítězili. Podle jiných pramenů se zdejší lidé zúčastnili přepadení poutníků na vzdáleném Holém vrchu, a proto roku 1424 Jan Žižka se svým vojskem mnoho lidí povraždil, zabavil jim majetek, město vypálil a doly zavalil. Roku 1479 se už opět uvádí Nový Knín jako známé zlatohorní město, jež takto povýšil Vlad?slav II. Další privilegia udělil městu král Jiří z Poděbrad, který stvrdil všechna jeho dosavadní práva. V 16. století už bylo město natolik významné, že tu sídlil mincmistrovský úřad. V druhém horním rohu prudce se svažujícího náměstí dodnes stojí původně renezanční budova bývalé mincovny z poloviny 16. století s empírovým průčelím z roku 1801, v níž dnes můžeme shlédnout Muzeum těžby a zpracování zlata na Novoknínsku.
Roku 1639 město zaplavilo švédské vojsko, přinášející všeobecnou zkázu. Měst bylo opět vypáleno, obyvatelstvo z velké části povražděno. Po skončení třicetileté války začala velmi pozvolná obnova života ve městě, jenže už roku 1680 jej postihl mor. Město se začalo vzpamatovávat až začátkem 18. století. Během obležení Prahy v červnu 1757 se velká část nepřátelského vojska nacházela také v Novém Kníně, podle chuti plenila zdejší hospodářství a většinu nákladů nesla obec, jejíž radnice ze 17. století se nachází v dolejším rohu náměstí proti mincovně a svou vnitřní dispozicí dodnes připomíná, jak tehdy město úřadovalo – bylo tu totiž i vězení. Roku 1776 tu byla dokonce založena jediná tehdejší včelařská škola v Čechách. Málokdo si dnes uvědomuje, jak krutý dopad měly na naše země napoleonské války a následný státní bankrot roku 1811. I v Kníně přinesly tyto události mnohaletou stagnaci rozvoje hospodářství. Postupně přestávala vynášet i těžba zlata, v podstatě ukončená roku 1866, přestože zde výzkumné a těžební práce probíhaly až do 2. poloviny 20. století. Na náměstí před mincovnou se nachází empírová kašna z roku 1837 a socha Neposkvrněné P. Marie z 18. století. Dochovalo se i několik barokních domů (čp. 9, 40, 47, 66, 70, 97).
Okolí Nového Knína
Severozápadním směrem od náměstí dojdeme po silnici do někdejší samostatné vsi Starý Knín. Stojí tu původně farní kostel sv. Františka Serafínského z poloviny 14. století. Najdeme v něm i barokní náhrobek jednoho z majitelů zdejšího statku, známého cestovatele do Cařihradu Václava Vratislava z Mitrovic (+1635). Někdejší zámek tohoto šlechtického rodu je dnes farou a tvrz byla přestavěna na špýchar křižovníků, kteří měli statek později v držení.
Asi 5 km jihozápadně od Nového Knína leží obec Prostřední Lhota, do níž se lze dostat po silnici přes Libčice, kde býval zlatý důl. Odtud se pěší trasa odklání po modré turistické značce až do Prostřední Lhoty, kde navštívíme Muzeum křížovnický špýchar. Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou získal ves s hospodářským dvorem roku 1669 a monumentální barokní obdélníková budova špýcharu se zaoblenými nárožími, s pásovou římsou a nevelkými obdélníkovými okny – větracími otvory, pocházející z roku 1770, v sobě dnes ukrývá čtyři podlaží moderní a zajímavé expozice ze života venkovského obyvatelstva středního Povltaví. Najdeme tu kromě selských vozů, hospodářského náčiní a nářadí, vybavení venkovské hospody a chalupy a mnoha dalších potřeb domácké a řemeslné výroby také výstavu silničních motocyklů, exkurz do dějin křížovníků ve středních Čechách, fotografie vzácné květeny, výsledky nejnovějšího archeologického výzkumu oppida v Hrazanech, expozici k těžbě zlata u Čeliny, aktuální výstavu některého současného výtvarníka. Celkem nenápadná stavba v sobě ukrývá spoustu zajímavých věcí, z nichž si jistě vybere každý návštěvník.
Od špýcharu se po modré značce můžeme vydat příjemnou, zhruba půlhodinovou procházkou k rozcestí Pod Veselým kopcem a odud po žluté až k rozhledně na stejnojmenném vrchu. Rozhledna nad Mokrskem (součást radiotelekomunikačního zařízení) stojí od roku 1999 a je vysoká 42 m. Po 137 schodech vyjdeme na vyhlídkovou plošinu ve výšce 25,5 m. Rozhled je opravdu úžasný, kromě nejbližšího okolí s vltavskými zákrutami lze přehlédnout kraj, z něhož na jihu ční věž na brdském vrchu Praha a na opačném konci vysílač na Cukráku poblíž naší metropole Prahy. Pokud nám zbude čas, můžeme se zde napojit na naučnou stezku přírodní rezervací s ekosystémem teplých skalnatých svahů Vymyšlenská pěšina.
Asi dvouapůlkilometrovou zajížďkou z Prostřední Lhoty se dostaneme do obce Čelina. Zdejší klasicistní zámek z roku 1831 přešel zpětl do rukou posledních majitelů, kteří mu vracejí jeho původní krásu. Zámecký park je přístupný veřejnosti a můžeme v něm navštívit unikátní barokní osmibokou kapli, připisovanou J. Santinimu. Její inventář se bohužel nedochoval.
