Ďáblice, Dolní Chabry, Čimice, Bohnice, Na Zámkách

ĎÁBLICE
Původně se jmenovali Davlice. Dochovaly se stopy působení lidí ze starší doby kamenné. Další nálezy se vztahují k osídlení ve starším paleolitu a časném eneolitu. Existence vsi je doložena v roce 1253, připomínkou majitelů je křížovnický motiv ve znaku. Ve staré části obce stojí původně barokní zámek čp. 30. Patrový objekt je vystavěný do tvaru písmene L. Dochoval se v původní podobě a nedávno byl opraven. Má bohatě členěné průčelí, z něhož vystupuje osový rizalit, završený trojúhelníkovým štítem. Zdobí jej sochy andělů a sv. Václava. Zámek kryje mansardová střecha doplněná o polygonální věžičku. Někdejší zámeckou kapli zdobí freska sv. Václava, rizalit zde má řezbářskou výzdobu, fresky na klenbách z 18. století s obrazem od Ignáce Raaba. Součástí komplexu jsou také hospodářské stavby, konírna, sýpka, brána a podzemní prostory. Lidové stavitelství zastupují především barokní a klasicistní usedlosti či chalupy čp. 1, 2, 3, 8, 15, 21 a 23. Barokní socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1767. Zajímavý je kubistický hřbitov od architekta Vlastislava Hofmana. Ďáblická hvězdárna byla vybudovaná kroužkem nadšenců, má západní a východní kopuli, přednáškový sál a knihovnu, konají se tady besedy a filmové večery. Na vrcholu skalky poblíž je vynikající výhledové místo, z něhož se dá přehlédnout téměř polovina Čech. Za ideálních podmínek i pohraniční hory, Krušné, Jizerské a Krkonoše, poblíž se v létě vyskytují i kruhy v obilí, jedny z mála nacházené na našem území.
DOLNÍ CHABRY
Dolní Chabry se nacházejí při severním okraji Prahy. Poprvé se připomínají roku 1093. Našlo se zde několik kamenných nástrojů ze starší doby kamenné, jejichž stáří se odhduje na 1,5 milionu let. Dnešní lidé zde prokazatelně žili v době bronzové, kdy tu budovali osady a věnovali se zemědělství. Nejvýznamnější památkou je kostel Stětí sv. Jana Křtitele na Bíleneckém náměstí, který patří mezi nejhodnotnější mezi středověkými sakrálními stavbami v Čechách. Románská svatyně stojí na mírném návrší, pochází již z druhé poloviny 12. století, kdy se jednalo na svou dobu o nevídaně rozhlehlou náboženskou stavbu ( asi 100 m2 ). Za husitských válek kostel vyhořel a ke značnému poškození došlo i za Třicetileté války. V 18. století získala jednolodní obdélná stavba s půlkruhovou apsidou obdélnou sakristii na severní straně a předsíňku při jižní straně. V roce 1975 byly pod podlahou odkryty pozůstatky stavby ještě starší, konkrétně zbytek zdiva podkovovité apsidy, která pochází z 10. století. Loď má plochý strop, ale podle polopilířů na stěnách se patrně počítalo s dvěma poli křížové klenby. Apsidu zvýrazňuje triumfální oblouk se stupňovitou profilací. Konchu nad apsidou zdobí románská malba Krista v mandorle, pocházející z poslední čtvrtiny 12. století a první čtvrtiny 13. století, z velké části přemalovaná P. Maixnerem. Další malby románského stáří jsou na stěnách lodi. Z barokního mobiliáře vyniká hlavní oltář z 18. století s obrazem Nejsvětější Trojice a sochami Zachariáše a Arona. Boční oltář nese obraz Umírajícího sv. Františka Xaverského a Panny Marie z 18. století. Zděná zvonice má dřevěné patro. Z venkovských staveb vydržel Knorrův statek čp. 15 z roku 1771, který se vyznačuje typicky vykrajovanými štíty, třemi vstupními branami arkádami do dvora. Za 2. světové války byl nepříliš citlivě opraven. V památkově významném stavu se zachovaly i některé další z původních dvou desítek usedlostí v blízkosti kostela. Okraje obce tvoří hezká příroda, zvláště chráněné krajinné území Drahanská rokle a několik vodních děl, z nichž nejstarší je Gruntovní rybník o rozloze 42 arů.
ČIMICE
Mezi archeologickými nálezy v Čimicích se nejvíce cení vzácný ženský hrob s četnými milodary z období pozdního eneolitu. V oblasti se nacházelo několik osad ve starší době bronzové i v době působení prvních Slovanů na našem území. Čimické údolí na 10,8 ha vzniklo jako přírodní památka v roku 1968. Na jižně orientovaných břidličnatých stráních a v luční údolní nivě jsou xerotermní trávníky s chráněnými druhy flóry a fauny se zajímavou mykologickou lokalitou, na níž se vyskytuje např. čirůvka fialová. Horniny kralupsko-zbraslavské skupiny proterozoika jsou pokryté štěrkopískovými terasami Vltavy. Severní stráň údolí byla druhotně zalesněna smíšenými stromy. Jižní svah porůstají zbytky ovocných sadů, výsadby akátů a dubů, ostřice, koniklec, křivatec a modravec. Hnízdí zde několik druhů ptáků: šoupálek krátkoprstý, žluva hajní, linduška lesní a budníčci. Teplomilný hmyz je zastoupen dřepčíky a nosatci, drobní savci rejscem a kunou.
Obec Březiněves se poprvé připomíná v roce 1140. Mezi zdejšími stavbami lze spatřit několik hezkých lidových staveb.
BOHNICE
Ves vznikla v první polovině 12. století v sousedství pravěkého hradiště. Ve středověku zde stála tvrz. Obec a kostel se připomínají roku 1158. Dodnes se zachovala půvabná náves a množství starých a památkově chráněných objektů. Kostel sv. Petra a Pavla pochází z poloviny 12. století. Pražský biskup Daniel vydal autentiku o pravosti ostatků, písemnost je nejstarší v Archivu hlavního města Prahy. V roce 1805 dostala svatyně klasicistní podobu a ke konci 20. století se přistoupilo k rekonstrukci objektu. Uvnitř se nachází hodnotná cínová křtitelnice z roku 1735, zhotovená J. Fundou, a oltářní obraz J. Berglera z roku 1807. Zařízení je novodobé. Jednopatrová fara čp. 4 stojí v blízkosti a vyrostla v barokním slohu v roce 1738. Selské stavby zastupuje statek Vraných čp. 1, jehož hlavní trakt nese pozdně barokní prvky, například zvlněné štíty. Objekt si zachoval původní barokní výzdobu díky opravám, jedná se o jednu z nejkrásnějších ukázek lidové architektury na území hlavního města. Ve staré části obce stojí na okraji areálu psychiatrické léčebny pozdně barokní zámeček z 18. století, který prodělal vnější změny na začátku 19. století a v roce 1913. Jednopatrový obdélný objekt zakončuje mansardová střecha s věžičkou.
Komplex psychiatrické léčebny vyrostl v letech 1906-11 podle plánů V. Roštlapila a V. Hellera, kteří do své koncepce zapojili dvě existující klasicistní budovy z první poloviny 19. století čp. 12 a 14. V areálu, tvořeném hlavně zelení, kde se dá krásně využít možnost procházky, stejně jako cestou na koňskou farmu apod. Stojí zde taky pozdně secesní kostel z let 1912-14 podle návrhu V. Roštlapila. O štukovou výzdobu se postaral C. Klouček. Bohnická léčebna je největším ústavem svého druhu u nás. Odehrává se zde taky mnoho kulturních akcí v prostorách divadla, i festival Mezi ploty. Moderní architekturu reprezentují Domy důchodců z let 1973-75 při Čimické ulici od Vlado Miluniče.
Bohnické údolí je přírodní památka na ploše 4,59 ha z roku 1982. V dolní části údolí Bohnického potoka jsou skalnaté svahy s teplomilnými společenstvy skalních stepí a vzácnými druhy křovin. Skupiny dubů a ovocných stromů zde vystřídaly dřívější vinice. Místa nezarostlá křovinami jsou vyplněna významnými druhy rostlin, jako je koniklec luční, plamének přímý a tařice skalní. Na sutích roste třemdava bílá a kakost krvavý. Ojediněle se tu vyskytuje mlok skvrnitý a čolek obecný.
NA ZÁMKÁCH
Nad údolím Vltavy si vysoko položené sídliště vystavěli již lidé ve středním neolitu. Žilo se zde i v časném eneolitu a starší době bronzové. V těsné blízkosti se usídlili první Slované, z jejichž dob se dochovalo několik hrobů. Bohnické sídliště bylo tehdy nejdůležitějším na celém území dnešní Prahy. Zámecká rokle při ústí Drahanského potoka s okolím je vyhlášena jako Přírodní památka Zámky. Velikou hodnotu mají zdejší vyvřeliny, rostliny jako koniklec luční český, radyk prutnatý, slézovec duryňský, šalvěj hajní, chrpa chlumní. Setkat se zde lze s mnoha druhy živočichů jako ježek západní, králík divoký a myšice lesní.