Ctěnice, Vinoř, Satalice, Kbely

CTĚNICE
O osadě byla písemná zmínka už v roku 1273. Od vesnice směrem od Vinoře, centra obce, s níž se dostaly do Prahy r. 1974 se dostaneme k „zámeckému“ rybníčku a přímo k zámku. Původně se jednalo o gotickou tvrz z druhé pol. 14. stol. Přibližně dnešní podobu získala tvrz přestavbou na renesanční zámek kolem r. 1550, kdy ji vlastnil rod Hrzánů z Harasova. Z té doby pochází arkádové nádvoří a hospodářské budovy. Ve stylu barokního klasicizmu ji na přelomu 18. a 19. století přestavěl rod Windischgrätzů. Snížili vstupní věž o jedno patro a zakončili jí tříhranným štítem pod cibulovitou střechou s lucernou a makovicí. Přimyká se k masivní zámecké budově, patrové stavbě s valbovou střechou. K hlavnímu vjezdu vede přes příkop, napájený vodou z rybníka, jedním obloukem ho přechází klenutý most. V r. 1995 ho získala Pražská informační služba, která areál rekonstruovala a umístila sem expozici „Za císaře pána…“, zaměřenou na působení posledních Habsburků v českých zemích. Obnovy se dočkala i zahrada. V přilehlém objektu na půdorysu písmene L najdeme kočárovnu s unikátní expozicí 19 historických kočárů z 18.-20. stol., které zapůjčily různé instituce a muzea. K vidění je slavnostní zlacený kočár pražských arcibiskupů, poštovní dostavník nebo řeznická bryčka, ale i dobové livreje, do nichž se oblékala obsluha. Na zámek navazuje komplex hospodářského dvora se sýpkou a pozdně barokními stodolami. V bývalé sýpce, jež si i po rozsáhlé opravě uchovala řadu pův. architektonických prvků, vznikl Zámecký hotel, návštěvníci mohou posedět i v restauraci na nádvoří. Ve dvoře je jízdárna a chovají se tu koně. Před zámkem najdeme drábovnu. Při silnici na Čakovice byl doplněn blok obytných domků, vystavěných původně pro zámecké služebnictvo.
VINOŘ
Původně se jmenovala Vinař. Již v polovině 12. století zde stával kostel, ve 14. století je doložena fara. Také zde stávala tvrz. Poprvé se zmiňuje v roku 1386, majitelé se střídali. Ve vinořské oboře dodnes najdeme zbytky starého hradiště. Nejvýznamnější stavbou je zámek. Vznikl přestavbou z loveckého zámečku, který na počátku 18. století vyprojektoval Giovanni Battista Alliprandi. V letech 1719-23 jej František Maxmilián Kaňka přebudoval a dnešní podobu dostal v letech 1769-74. Dnes má budova halu, 28 místností, dvě jídelny, hluboký sklep, domky pro služebnictvo a anglický park s oborou. Hrabě Černín pořádal ve vinořské oboře po poslední leči slavnost pro honce. Ti odpočívali na sediliích-sedátkách, vytesaných do pískovcové skály. Zachovaný inventář zámeckého mobiliáře svědčí o někdejší bohaté obrazové výzdobě. Visívala tu díla Petra Brandla, Lucase Cranacha, Albrechta Dürera, Petra Pavla Rubense, Karla Škréty, Leonarda da Vinci a dalších mistrů. Na bývalé návsi nalezneme románský tribunový kostel Povýšení sv. Kříže. Stojí na místě rotundy z poloviny 12. století, nejprve snad dřevěné a později přestavěné. Ve 14. století následovala gotická přestavba a pak, v roce 1728 po barokním rozšíření bočních lodí dostal dnešní podobu. Trojlodní stavba má na západní straně dvoupatrovou věž, ve které se dochovalo původní románské zdivo. V přízemí věže je vchod do kostela. Čtyřboká střecha věže s osmibokou cibulovou bání je protažena do výrazného hrotu. Interiér je barokní, na hlavním oltáři najdeme obraz Povýšení sv. Kříže od Ignáce Raaba. Ve věži je dřevěný kříž z 15. století. Vedle stavby je barokní fara a sýpka, před kostelem pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého od I. F. Platzera. Světec stojí na velké romanticky pojaté rybě-symbolu mlčenlivosti. Vinoř leží na samém severovýchodním okraji Prahy. Vinořský park je lesnaté údolí Vinořského potoka s prameništi a nízkými skalkami. Dříve náleželo k zámeckému parku. Na svazích jsou výrazné pískovcové útvary-skalní města s voštinami a výchozy pískovců perucko-korycanského souvrství. Přirozeným způsobem se obnovuje listnatý les z lip, jasanů, javorů a dubů, který je blízký lužním nebo suťovým lesům. Z bylin jsou zde zastoupeny bažanky, ptačince, plicníky a netýkavky, na skalách rostou kapradiny. Na zamokřených loukách se vyskytují metlice a rákosy. Hnízdí zde krutihlav a datel, savce zastupuje plch a rejsec. Vyskytuje se tu i pavouk snovačka.
SATALICE
Původně Sotalice, známá z roku 1374. Vyniká mešní kaple sv. Anny, drobná jednolodní obdélníková stavba z roku 1730, postavená podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Stojí na jižním okraji satalické bažantnice u vchodu v ohradní zdi. Bažantnici založili v 18. století na šestnácti hektarech plochy, dnes je to chráněná Státní přírodní rezervace, kde najdeme kromě starých stromů i vzácné druhy hmyzu a četná ptačí hnízdiště. Mnoho zajímavého nás čeká na cestě ze Satalic k Vinoři. Pěšinou mezi zbylými stromovými velikány dojdeme k cestě, která je spojena s romantickou alejí starých kaštanů. Odtud vede lesní stezka k hradišti ve Vinořské oboře. Několik metrů vysoké valy obepínají jižní okraj Velkého hradiště. K němu přiléhá na jižní straně Malé hradiště, které je vlastně „předhradím“ a bránilo přístupu. Na severovýchodní části plochy je světlejší místo, kde lze v půdě mezi ornicí nalézt opuku. Stále se tu nachází zbytky nádob, ozdob, zbraní i výstroje a pracovních nástrojů. Další cestou severním směrem se pohodlnou lesní cestou dostaneme k Zámeckému rybníku s ostrůvkem. Podle tradice sem ústí podzemní chodba z někdejší tvrze. Naproti ve skalní stěně jsou vytesána romantická sedátka a uprostřed prostornější výklenek pro občerstvení lovců při honech. Odtud vede vytesané schodiště nad svah, kde býval altánek. Další cestou k Vinoři, směrem přímo na sever, spatříme ve skalní stěně vytesané komůrky, které sloužily jako sklípky místním obyvatelům s domky při skále.
KBELY
První zmínka pochází z roku 1130. Velký průmyslový rozvoj začal už v roce 1758 výstavbou pivovaru. Nalezneme zde barokní pískovcovou sochu sv. Vojtěcha z 18. století, kapličky v polích, lemující svatováclavskou cestu z Proseka do Staré Boleslavi, dřevěnou zvonici z 19. století a na hlavním oltáři novodobého kostela sv. Alžběty kříž z poloviny 18. století, který pochází z františkánského kostela v Praze. Z technickým staveb nás zaujme vodárenská věž, která kdysi sloužívala i jako maják a pomník začátků rozhlasového vysílání 18. 5. 1923. V plátěném stanu a s vysílací stanicí si vypůjčili redaktor Miloš Čtrnáctý a inženýr Eduard Svoboda techniku, aby začalo vysílání Radio-journal violoncellovým koncertem. Rozhlas zde působil do prosince roku 1924. Vybudovalo se první pražské civilní letiště a rodinné domky Nouzov. Mnoho návštěvníků dodnes láká Letecké muzeum Kbely. Leží na jižním okraji silnice na Mladou Boleslav. Zde jsou ukázky vojenské techniky, hlavně letadel československé armády nejstarší i moderní bojové typy. Vlastní 275 letadel, 85 je vystaveno ve čtyřech krytých halách, 25 v nekrytých expozičních prostorech, 155 je uloženo v depozitáři a 10 letuschopných se využívá k provozu. Řada patří ke světovým unikátům, expozice mapuje historii československého a českého letectví, zvláště vojenského. Většinově je však neveřejné, je zde umístěna 24. základna dopravního letectva T. G. Masaryka, spadá pod ní i letka ministerstva obrany. Zajímavý objekt v areálu je vodárenská a majáková věž z let 1927-29, sloužila jako světelný zdroj pro bezpečný let v nočních hodinách. Polygonální „noha“ majákové věže s prosklenými stěnami se směrem vzhůru kónicky zužuje. Zachovala se v původním stavu. Arch. Otakar Novotný postavil i hlavní letištní budovy. Po kbelských parcích je rozmístěno několik soch, sousoší Rozum od Ladislava Šalouna, dvě sousoší Matka a dcera a Otec a syn od Karla Lidického. Na bývalé návsi stojí barokní socha sv. Vojtěcha z roku 1750. V prvních letech 20. století patřil Klíčov mezi nejoblíbenější výletní místa Pražanů. Původně se zde nacházela vinice, později přibyla usedlost a zájezdní hostinec čp. 81. Autobusové garáže v Letňaské ulici slouží svému účelu od roku 1973. Hala má nápadnou ocelovou konstrukci s výraznými oblouky nesoucími strop, pojme 300 autobusů.