Dnes je 6.6. a svátek má Norbert
Lužické hory, nenápadné, a přesto zajímavé pohoří, rozkládající se na ploše skoro 250 kilometrů čtverečních, které částečně zasahuje i na Německou stranu hranic, kde přirozeně přechází v Žitavské hory. Nejsou tradiční turistickou destinací, i tak ale mají co nabídnout. Hospoda je tu jen v každé druhé až třetí vesnici, za to v žádné vesnici nechybí alespoň jeden sklář či brusič, a tak je zaručeno, že tu nenarazíte na davy turistů, s kterými budete muset bojovat o výstup třeba na Luž, nejvyšší horu Lužických hor. Ta sice měří jen necelých 800 metrů, ale přesto se tu snoubí alpinské podnebí s českým mírným podnebím.
Lužické hory jsou, díky místním turistickým spolkům a obyvatelům, propleteny sítí turistických stezek, a tak se vám nestane, že byste zabloudili. A kdyby přece jen ano, tak se nechte vést lesní cestou podél řopíků a skalních útvarů, staletými bukovými lesy kolem nenápadných vodopádů volajících po tom, aby člověk smočil nohy, k drobným upomínkám tamní křesťanské víry jako je třeba Modlivý důl, i lidové architektury, která přežívá staletí.
Panská sídla se tu střídají s podzemními jeskyněmi a vulkanickými vrcholy, z nichž se nabízí otevřený výhled do širého okolí právě díky tom, že Lužické hory nejsou typické pohoří propojené hřebenem, ale jednotlivými horami vystupujícími z nížin. Podívejte se na video z Lužických hor a posuďte sami. Více najdete na Facebooku a na webu.
