Českolipsko a Máchův kraj – Geologie

Českolipsko je zahrnováno do tří geomorfologických subprovincií České vysočiny: České tabule, Krkonošsko-jesenické subprovincie a Krušnohorské subprovincie. [/]
Základním kamenem stavby českolipské krajiny, určujícím její tvářnost, je převážně pískovcová česká křídová pánev. Pod tímto názvem rozumíme rozsáhlou oblast pokrývající území od severních hranic České republiky přes celé severní Čechy až na západní Moravu. V geologickém období svrchní křídy se tu rozkládalo mělké moře, které pomalu usazovalo střídající se tenké i mocné vrstvy štěrků, písků a jílů. Postupným zpevňováním z nich vznikly pevné horniny: slepence, pískovce, prachovce, mezi nimiž převažují pískovce křemenné. [/]
Ještě ke konci doby křídové se však v nedalekém okolí (Podkrušnohoří) začaly dít velké přeměny “ ozvuky pochodů probíhajících ve vzdálených jižních krajinách, kde se začaly vyzvedávat Alpy. V souvislosti s nimi dříve jednotné křídové usazeniny praskaly a rozdělovaly se podle četných puklin “ zlomů, na kry. V českolipské krajině to jsou zlom okřešický a zlom strážský, podle kterých klesly severní kry o asi 250 až 600 m do hloubky. Zejména okřešický zlom je velmi nápadný i v krajině, protože jeho jižní kra vytvořila nápadnou hradbu skal sahající od severního konce Pekla k jižnímu okraji Okřešic. Kra, ležící na sever od těchto zlomů, tvoří spíše mírně zvlněný a pahorkatý reliéf.[/]
Puklin v křídových horninách později využily roztavené magmatické horninové hmoty, aby podle nich vystoupily na tehdejší povrch. Tyto vyvřelé horniny nebo pásy křídových usazenin, které byly na styku s nimi zpevněny, dnes tvoří charakteristické kuželovité, protáhle kuželovité nebo i silně protáhlé vyvýšeniny, jako Klíč, Luž, Hvozd, Ralsko, Bezdězy a mnoho jiných. Třetihorní usazeniny, které v Podkrušnohoří obsahují mohutné sloje hnědého uhlí, byly na Českolipsku i s částí křídových hornin dávno odneseny a četné pokusy o nalezení uhelných slojí zde vesměs vyzněly naprázdno. Výjimku tvořilo území mezi Žandovem a Velkou Javorskou, kde bylo v 19. století v provozu několik štol. [/]
V kvartéru se v poměrně malém měřítku na našem území uplatnily i doby ledové. Bylo to v době největšího rozšíření pevninského ledovce, v ledové době elsterské („halštrovské“), kdy jeho čelo zasahovalo přes Jítravské sedlo „Na větrníku“ až do míst kolem Jablonného v P. a Dubnice. Ledovec zde zanechal mohutné morénové usazeniny složené ze zaoblených úlomků všech hornin, které nasbíral na své cestě ze severní Evropy až k nám. Později pak byly ledovcové usazeniny rozplavovány vodními toky, předchůdci Ploučnice. Předchůdkyně Ploučnice původně netekla dnešním jejím současným údolím, ale od svého počátku před čelem ledovce, někde v okolí Dubnice. Tekla nejprve k Mimoni a dále přes Hradčany do Břehyně a Doks. Teprve mnohem později si tato Pra-Ploučnice vyhloubila jinou cestu podél tektonické poruchy v pískovcových skalách. Nejprve u Hradčan a později poněkud ještě dál k severu si vyhloubila další údolí, kterým dodnes teče kolem Hradčan po Českou Lípu a dále k Šachovu. Nejstarší horniny okresu vystupují na Maršovickém vrchu tvořícím ostrov prvohorních a možná starších hornin v křídovém moři. Je tu červenavý křemenný keratofyr a různé typy břidlic. V terciéru nad ně vystoupil znělec, který dnes těží velký lom na vrcholu.