Boskovicko
Boskovice jsou krásné město. Zdá se, jako by tu každá stavba, ba každá zeď ukrývala dlouhou a tajemnou historii. Vlhký dech dějin obklopí i vaše tváře, jež strnou překvapením nad vší tou nádherou. Člověk, poznávající Českou republiku, by se zrovna sem za turistikou nevypravil, Japonci sem fotit nejedou. O hodně přicházejí! Pohled na empírový zámek připomíná vytrženou stránku z pohádkové knížky, torzo hradního paláce s hradní věží a renesančním cimbuřím skýtá výhled do malebné krajiny. K návštěvě láká zachovalé Židovské město “ projdete branou a ocitnete se mezi barevnými domky, jež vroubí úzké cesty a silnice. Nejeden návštěvník tu podlehne pokušení vyhledat místní realitní kancelář. Okolí Boskovic nadchne jako město samotné. Vydáme se na dva okruhy, pokaždé ze severu.[/] První okružní trasa nás zavede do Šebetova. Z Boskovic se sem dostaneme pěšky po turistické značce, po cestě se stojí za to zastavit ve Westernovém městečku. V zábavním přírodním parku se nebudou nudit děti, rodiče ani dědečkové s babičkami. Areál, připomínající divoký západ, je rozdělen na několik částí. V amfiteátru můžete shlédnout crazy komedii, rodeo-aréna je místem, kde se prohánějí jezdci, dobytek a koně. K tomu všemu hraje živá hudba, obchodníci nabízejí upomínkové předměty i občerstvení. Tak se nechejme zlákat a zpříjemněme sobě i přátelům všední den![/] V Šebetově se nachází zámek ze 16. století, který dnes slouží jako domov důchodců. Procházku po návsi zpříjemní prohlídka a fotografování sousoší sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Bolestné. Pokud sem jedeme z Boskovic vlakem, zastavme se na chvíli v Knínicích, kde stojí za vidění kostel s dřevěnou zvonicí a řada barokních staveb. Až příště osobní vlak zastaví, budeme ve Velkých Opatovicích. Při troše štěstí budeme mít šanci prohlédnout si zdejší zámek. Stojí na místě někdejší tvrze ze 14. století a dnes je sídlem městského úřadu a Muzea historie města. [/] Cesta do Kořence bude složitá, nevede sem totiž žádná turistická trasa ani vlaková trať. Ať už se sem po regionálních silnicích dostaneme jakkoli, budeme odměněni možností navštívit Muzeum lidových tradic, tedy v případě, že jsme se předem objednali. Za vidění stojí kamenný větrný mlýn, dovnitř se bohužel nedostaneme. Cesta pokračuje po silnici na jih do Benešova. Tady se podíváme do farního kostela sv. Kříže, abychom dále pokračovali do Němčic, vynikajících gotickým kostelem sv. Mikuláše a zbytky kamenného větrného mlýna. Mimochodem, spustí-li na vás nějaký domorodec povídání o větřácích, bude mít na mysli právě větrné mlýny z 19. století, typické pro celé okolí Moravského krasu.[/] Na západ od obce Němčice se nachází Obora, víska, protknutá turistickým značením, vedoucím do Doubravice nad Svitavou. Pokud se tím směrem vydáme, nemělo by být městečko naším cílem. Pravda, dá se tu najíst a napít, po osvěžení ale pokračujme k Doubravickému hradu, zřícenině ze 13. století. Na kratší vycházku se můžeme z Obory vydat opačným směrem, tedy na západ. Na kopci Malý Chlum se tam nachází stejnojmenná rozhledna. Stojí tu teprve od roku 2005, tak se nedejme zmást její absencí v mapách.[/] Pokračujeme-li po značené trase dál, dostaneme se do Lysic. Tady si nemůžeme nechat ujít návštěvu zámku z první poloviny 17. století. Návštěvníky nadchnou sbírky českého skla, soubory orientálních uměleckých předmětů, zbrojnice se zbraněmi, knihovna a sbírka ručně malovaných střeleckých terčů. Po cestě z Obory jsme trochu unaveni, odpočiňme si tedy před prohlídkou v zámeckých zahradách či oranžérii. Že se vám zdá komplex zámeckých budov povědomý. Možná jste ho viděli ve třetím díle Četnických humoresek, který se zde natáčel. V prohlídce městečka můžeme pokračovat navštívením kostela sv. Petra a Pavla či přiléhající Lysické obory. Po turistické trase, která nás sem zavedla, pokračujeme ke zřícenině Rychvald, abychom se zanedlouho procházkou vrátili a zabočili po silnici na sever do Drnovic, kde si můžeme domluvit exkurzi výrobnou tradiční keramiky. Nejlepší je zavolat předem “ už budou čekat a jistě vám na závěr prohlídky vnutí nějaký ten kousek ke koupi. Ani to nebolí, nejen dekorativní, ale i užitková místní keramika je vskutku krásným doplňkem každé domácnosti. Cestou do Boskovic se můžeme zastavit v Sebranicích, kde je zachovalé selské stavení, ukázka historické lidové architektury.[/] Ještě než se z Boskovic vydáme na další slibovanou cestu, na které křížem krážem procestujeme severovýchod regionu, zastavme se na chvíli ve městě. Boskovice stojí za vidění! Největší atrakcí je patrně místní zámek, přestavěný počátkem 19. století z původního kláštera. Před budovou je rozsáhlý park s trávníkem a při vstupu si člověk připadá jako král, kterého boskovičtí občané vítají širokou příjezdovou cestou, lemovanou keříky a kvítím. V interiérech zámku shlédneme expozici, přibližující svět šlechtického sídla v letech 1820 až 1830. Za vidění stojí knihovna s barokními skříněmi i mnoho cenných obrazů.[/] Od zámku je to k boskovickému hradu kousek. Půjdeme do kopce po značené turistické trase až na nádvoří, kde nás uvítá torzo hradního paláce. Zajímavostí je zdejší studna, nebo spíš dřevěné šlapací kolo, které ji pohání. Je jediné funkční v Česku. Svačinu si rozbalíme na nízkých hradbách, odkud je krásný výhled do malebného okolí, abychom se posléze vrátili do centra a jedinou dochovanou branou z původních tří vstoupili do Židovského města. Historii Židů, kteří Boskovice obývali, přiblíží expozice v Synagoze maior, ve které nás vítá milý průvodce. S úsměvem ukazuje na bohatou nástěnnou výmalbu s hebrejskými nápisy, prý pochází z počátku 18. století. Za Boskovicemi se rozkládá Židovský hřbitov. Procházíme se starou částí s barokními náhrobky a vnímáme zádumčivou atmosféru, která se při uvědomění si, kolik hrobů je označeno datem z doby druhé světové války, mění přímo v pochmurnou.[/] Náladu si zlepšíme výletem do Letovic. Dominantou obce je nepřístupný zámek s rozlehlými přilehlými parky. My se vydáme do keltské usedlosti Isarno, kde spolu s dalšími návštěvníky zakusíme, jak kdysi žili naši předkové. V zábavním parku se projedeme na koni a prohlédneme si expozice tradičních řemesel. Největší zábava tu je při zvláštních akcích, třeba při Vítání jara nebo Barbarských hodech. Jsme-li tu zrovna v den, kdy se žádná slavnost nekoná, vydejme se užít si odpoledne u vodní nádrže Letovice, rozprostírající se mezi stejnojmennou obcí a Křetínem. Za letních veder se můžeme koupat, na jaře a na podzim vytáhneme prut a zkusíme vylovit něco k obědu. Ve zmiňované obci Křetín se nachází veřejnosti nepřístupný zámek. [/] Z Křetína se do Boskovic vydáme přes Kunštát, nejprve si ale uděláme malou zacházku na západ. Půjdeme-li asi 8 km po turistické trase, narazíme na Olešnici, v níž se k navštívení nabízí tradiční modrotisková dílna. Při prohlídce nám ukážou původní postup ručního tisku dřevěnými formami a barvení plátna přírodním indigem, což se zde dodnes používá. Kousek odsud je stejnojmenná rozhledna, z jejíhož vrcholu můžeme za dobrého počasí vidět i vzdálené kopce Jeseníků. Jižně od Olešnice stojí Louka “ zřícenina hradu ze 14. století. Nevede k ní žádná turistická trasa, tak cestu po silnici oželíme a raději zajedeme do Hodonína, odkud se dá lesem, loukami a poli dostat po značené stezce až do Kunštátu. Hodonín se do historie nezapsal zrovna chvályhodně, za druhé světové války se zde nacházel romský koncentrační tábor. Na památku všech, kteří tu našli utrpení a smrt, dnes v obci stojí památník obětí nacismu.[/] Ještě než se vrátíme do Boskovic a cestu Moravským krasem a jeho okolím zakončíme, zastavme se v Kunštátu a navštivme místní zámek s přilehlými parky. Raritou je zdejší psí hřbitov, svého druhu nejstarší v Evropě. Budova původního hradu byla na zámek přestavěna v polovině 16. století, renesanční sloh později zbarvilo baroko a romantismus. Po prohlídce zámku se projděme po náměstí, které zdobí několik barokních staveb. Zastavit se můžeme u domu, kde svého času pobýval František Halas nebo u některého ze dvou místních kostelů: sv. Stanislava a sv. Ducha. [/] Procházkou se po turistické trase, směřujíc na sever, dostaneme až k Jeskyni Blanických rytířů. Jsou to uměle vyhloubené podzemní prostory se sochami legionářů, Blanických rytířů, sochou lva u vchodu a dnes poničenou 14 m vysokou sochou T. G. Masaryka. Milovníci přírody spíš než umělé jeskyně ocení upravené okolí, osazené mnoha exotickými stromy a keři.[/] S Boskovickem se rozloučíme pohledem z Burianovy rozhledny, nacházející se kousek od Jeskyně Blanických rytířů na vrchu Milenka. „Ahoj!“ voláme z výšky více než 580 m n. m. a už se těšíme do vlastní postele. Protože všude dobře, doma nejlíp.
