Blatensko

Zemí zamyšlenou

Spisovatel Ladislav Stehlík (1908-1987), ve své knižní trilogii „Země zamyšlená“ popisuje neopakovatelným způsobem krásy jižních Čech. A nejbližší okolí jeho rodných Bělčic si prohlédneme pěkně zblízka a možná pochopíme, proč volil právě toto pojmenování. [/]

Blatná

Výletní okruh začíná v Blatné, určitě si najdeme čas k návštěvě známého vodního zámku. Toto významné město je umístěno uprostřed mnoha rybníků, z kterých výlovky zpracovává podnik Blatenská ryba a dost možná se náš vánoční kapr v jednom z nich šplouchal. Už v 8. století se na území Blatenska objevují Slované a podle archeologických nálezů byl pahorek uvnitř tehdejších močálišť, bažin a blat osídlen ještě dříve. První písemná zmínka je z roku 1235 v souvislosti s vladykou Vyšemírem. Nejpozději v r. 1241 zde existoval vodní hrádek, skládající se ze sídelního objektu a románské kaple. [/]
Blatnou ve 2. polovině 13. století získal mocný rod Bavorů, který opevněný komplex zdokonaloval a od roku 1299 lze mluvit o hradu. Rod Bavorů vymřel po meči a Blatnou zdědili jejich příbuzní – pánové z Rožmitálu. Jejich vláda přinesla Blatné lesk a slávu. Jan z Rožmitálu původní románské sídlo přestavěl na gotický hrad s opevněnou věží. Jeho syn Jaroslav Lev, podle pramenů majitel od r. 1446, zastával významné státní funkce. Sňatkem své sestry Johany s tehdejším králem Jiřím z Poděbrad svou pozici ještě posílil. Stál v čele mírového poselství čtyřiceti českých pánů, které putovalo po západní Evropě. To jej inspirovalo k pozdně gotické přestavbě hradu, projevila se na hranolové vstupní věži s lomeným portálem, kapli a zejména na jižním tzv. Rožmitálském paláci. Zdeněk Lev z Rožmitálu zastával úřad purkrabího za vlády Vladislava Jagellonského. Výstavnost Blatné zvýšil přebudováním jihozápadního paláce na třípatrový goticko-renesanční. Podle stavitele Benedikta Rejta, který vytvořil mj. Vladislavský sál na Pražském hradě a chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, se tento objekt nazývá Rejtův palác. Stavba si však vyžádala nemalé prostředky a zadlužený syn Adam Lev zámek a Blatnou prodává r. 1555 Kateřině a Anně Řepickým ze Sudoměře. Od nich panství koupil Zdeněk Šternberk a po jeho smrti r. 1577 vynaložil další peníze na pořízení Blatné potomek polského hraběcího rodu Jan z Rozdražova. Za vlády Václava z Rozdražova vyrostl na severní straně renesanční tzv. Rozdražovský palác. Přišlo stavovské povstání a třicetiletá válka, hrad a městečko bylo vydrancováno Mansfeldem vedenými českými stavy. Rozdražovští vymřeli a dědicem se stal hrabě Jan František Krakovský, synovec posledního mužského člena rodu. Ten panství prodal hraběnce Ernestině Serenyiové. Tento původem maďarský rod zámek přestavěl v barokním stylu. R. 1798 Blatnou koupil Václav Karel Hildprandt z Ottenhausenu, český šlechtic pocházející z Tyrol. Ve vlastnictví tohoto rodu zůstává Blatná – s výjimkou komunistické éry – až do dnešních dnů. František Hildprandt počátkem 19. století adaptoval zámek tak, aby skýtal pohodlné bydlení. Robert Hildbrandt zámek nechal v druhé polovině 19. století upravit novogoticky stavitelem Bernhardem Gruberem a tento charakter zámku již zůstal. V letech 1810-1813 byl vychovatelem Františka Josefa Jana Hildprandta sám Jan Evangelista Purkyně, s jehož pracovnou se můžeme při prohlídce seznámit.[/]
Součástí standardní asi hodinové prohlídky zámku je i Orientální salonek, kde jsou sbírky Hildprandtů z Etiopie, Barokní salon, Obrazárna – rodinná galerie, Lovecký salon, Empírový salon a Přijímací salon. V rozšířené prohlídce se navíc navštěvuje „Zelená světnice“ s nástěnnými malbami z konce 15. století. Volně můžeme navštívit anglický park o rozloze 42 ha, který vznikl na místě obory z 1. poloviny 19. století. V jižní straně parku se nalézá grotta, umělá jeskyně, dlouhá 150 m. V parku volně pobíhá stádo daňků skvrnitých, rostou tam rozmanité cizokrajné rostliny. U louky se zachoval původně barokní, dnes empírový zahradní domek z r. 1767. Zámecký park opustíme poblíž renovovaného sportovního areálu a třídou T. G. Masaryka se vrátíme do středu města. [/]
Mineme zajímavou radnici a pomalu přijdeme k centrální městské ulici – třídě J. P. Koubka, kde si všimneme skupiny pozdně empírových patrových domů, postavených po požáru města r. 1834. Prolukou zahlédneme výraznou budovu školy na Komenského náměstí z r. 1904. Dostaneme se k původnímu románsko – gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie z konce 13. století, presbytář se sklenutou klenbou z let 1414-1444. Síňové dvoulodí zaklenuto r. 1515 sklípkovou klenbou se třemi sloupy. V areálu je dále někdejší hřbitovní kaple sv. Michala z r. 1515, k ní byl přistavěn v polovině 18. století ambit. Novogoticky upravená zvonice byla vybudována r. 1723 architektem J. Spinettim. U věže se obrátíme vlevo a prohlédneme si zajímavé objekty na náměstí Míru. Nepochybně to bude Mariánský sloup z r. 1726, možná i budova hotelu Bílý lev s pamětní deskou J. K. Tylovi. Ještě se vrátíme krátce do uličky k zámku – povšimneme si původně gotické budovy děkanství, před ní sochy sv. Floriana z r. 1758, sochy sv. Prokopa z r. 1732 a bývalé kaplanky z r. 1520. Na jiných místech města – při cestě od nádraží – nalezneme sochu sv. Václava z poloviny 18. století, vilu zahradníka Böhma – pěstitele růží a monumentální budovu Sokolovny, zdařilý příklad architektury 30. let 20. století.[/]

Okolí Blatné

Blatnou opustíme po červených a žlutých značkách východním směrem okolo rybníků Přední a Zadní Řitovíz. Někde tady se filmově angažoval Václav Neckář v „Šíleně smutné princezně“, kdy utekl z výpravy a na krávě se dostal až k Blatenskému zámku, kde se pod ním ulomila větev. Nemilosrdný střih jej pak zavál do slovenských Bojnic… Značení nás dovede k rozcestí u Buzického hradu, dnes již torzu někdejší opevněné stavby ze 14. století, na níž sídlil rod Buziců. Původně obranně obytná třípatrová věž, na niž navazují dvě renesanční jednopatrová křídla, je dnes v neutěšeném stavu. Silnice a žluté značení nás dovede do blízkých Buzic. Na upravené návsi najdeme pěknou kapličku, potěšíme se štíty některých domů a za chvilku se dostaneme k renovovanému kamennému mostu přes říčku Lomnici, která odvádí vody z této oblasti. Uprostřed mostu z r. 1768 si všimneme výklenkové kapličky.[/]
Pokračujeme po proudu říčky příjemnou cestou, uvidíme zbytky sejpů po těžbě zlata. Cesta míří k rozcestí u Nového mlýna, také jsme si ji mohli prodloužit oklikou přes Škvořetice s veřejnosti nepřístupným zámkem a dále po zeleném značení přes samotu U Jůzova, kde se v lese skrývá někdejší lovecký zámeček. Po můstku překonáme Lomnici a přes osadu Laciná nás žluté značky dovedou na výšinu nad rybníkem Labuť. Zde si nenecháme ujít pěkný rozhled na vzadu se tyčíci magický vrch Třemšín a lesklou hladinu 109 ha rozlehlého rybníka, který byl založen r. 1492 z nařízení krále Vladislava. Po hrázi největší vodní plochy strakonického okresu dojdeme k majestátné hospodě v Myšticích. Obec již r. 1348 nechal císař Karel IV. zapsat Hukovi z Dornštejna, tehdejšímu majiteli hradu Křikava, kam se na trase výletu také dostaneme. Zmíněný patrový hostinec je ze 17. století, má klenutý gotický sklep a mázhauz v I. patře. Do něj je nutné vystoupat po dřevěném fošnovém schodišti, v síni prozkoumáme letopočty významných návštěv. Po možném občerstvení se vrátíme na křižovatku s turistickými směrovkami a zvolíme zelené značení směrem Chobot a Bělčice. Polní cestou okolo širé vodní hladiny pohodlně postupujeme nejprve do Střížovic s pěknou kapličkou, kde zatočíme vpravo a po chvíli nás přivítá Chobot. Tady se naposled poohlédneme po rozsáhlých vodách rybníka Labuť, aby nás silnička a nově žluté značení po boku zeleného doprovodilo do Černívska, kde vidíme bělostnou kostelní věž. Kostel Nejsvětější trojice pochází ze 14. století, v polovině 18. století byl barokně upraven. Pod kostelem odbočuje přes hráz menšího rybníka žlutými trojúhelníčky vyznačená odbočka ke zřícenině hradu Křikava. Ve stráni objevíme zbytky někdejšího hradu, který vlastnil rod Dornštejnů ve 14. století. Hrad však nepřečkal loupežné nájezdy z husitské doby a mnoho z něj nezbylo. I tak lze najít rozmanité zbytky zídek, obejít dnes už ne hluboké příkopy, prozkoumat bývalou obytnou čtverhrannou věž. [/]
Další cesta míří se žlutými značkami do Hostišovic, poprvé připomenutých r. 1346, kde stojí v poměrně slušném stavu dvoupatrová renesanční tvrz se zbytky původní sgrafitové výzdoby, r. 1771 přestavěná na sýpku. Ještě před ní krátká zacházka silnicí směřující do Blatné poskytne oku turisty pěkný pohled na kapličku a památné Hostišovské lípy, naše trasa ale vede silnicí přes Podruhlí, kde již tvrz zanikla, okolo jiného památného stromu táhlým stoupáním nad Bělčice. Ty snadno poznáme podle 39 m vysoké věže zvonice u původně románského kostela sv. apoštolů Petra a Pavla s farou, dominanty Stehlíkova rodného městečka. Sama obec je poměrně stará, leží na někdejší obchodní stezce a již r. 1243 se píše o rytířích z Bělčic, kteří sídlili na tvrzi na vrchu Hrádek. Městečko bylo poznamenáno morovou epidemií, pochody vojsk a zažilo i selskou vzpouru. Určitý rozkvět přinesl konec 19. století, kdy byly Bělčice povýšeny na město a postavena železniční trať z Blatné do Březnice. Jako učitel na místní škole pracoval nadšený botanik, mykolog, spisovatel Jindřich Kučera, který patří k významným rodákům a je po něm pojmenováno svažité náměstí. To zdobí i barokní budova radnice s městským znakem a hodinami, pod ní kašna z konce 19. století. V okolí Bělčic bychom našli stopy po těžbě žuly, u nedalekého Drahenického Málkova je činný kamenolom.[/]
Z Bělčic se můžeme do Blatné vrátit vlakem, nedaleko trati vede i naše trasa údolíčkem Závišínského potoka. Naše putování dále zamíří vedlejší silnicí se zeleným značením směrem na Tisov. Na první křižovatce lze odbočit do obce s trochu hrůzostrašným názvem – Záhrobí, které zřejmě vzniklo díky staroslovanskému pohřebišti. Je to však příjemná vesnice s hezkou návesní kaplí Blahoslavené Panny Marie a několika bývalými statky. Silnice pokračuje nedaleko někdejších valů a míst, kde se formovala část stavovského vojska pod vedením Kristiána z Anhaltu před bitvou na Bílé hoře a dovede nás do Újezdce. Již zdáli nás bude přitahovat kamenná věž památného románsko-gotického kostela sv. Voršily z r. 1240, ves sama je poprvé připomínána již r. 1045 a dříve tu stála tvrz. K samotnému kostelu nás doprovodí žluté značení, které využijeme k další cestě. Projdeme úbočím Kněžské hory a objevíme četné zbytky po těžbě zlata ze 14. století. Objeví se Hornosín s kaplí sv. Floriána z r. 1860 a několika zajímavými domy. Obec opustíme stoupající silnicí, která nás přivede k frekventovanější od Lnář, vlevo je další křižovatka, kde se vedle nové komunikace skrývá starý kamenný obloukový most přes Závišínský potok. Vedlejší silnice nás vpravo dovede do Závišína. Jeho prvním známým majitelem je roku 1430 Přibík ze Švihlova. Odtud, ze Závišínského mlýna, krátce chodil do bělčické školy i malíř Mikoláš Aleš. Jihovýchodně od obce je mohylové pohřebiště doby železné (700-400 let př. n. l.) a doby slovanské (8.-9. st. n. l.). Dále půjdeme příjemnou neznačenou cestou údolím Závišínského potoka, dříve tudy vedla silnice z Blatné. Najdeme místo, které se nazývá Lopatárna podle toho, že zakladatel zdejšího rodu Steinerů tady vyráběl dřevěné lopaty na obilí. Nad Lopatárnou stávala tvrz Tisovec pánů z Tisovce. Při cestě lze nalézt další stopy po těžbě zlata. Asi po 3 km dojdeme k příčné lesní silničce, vpravo je nový most přes Závišínský potok postavený na místě povodní smeteného Bílého mostu a nedaleko vedoucí hlavní silnice míří do Blatné. My odbočíme vlevo a vystoupáme do kopce, na rozcestí se točíme vpravo. Kdybychom se dali vlevo po hřebeni, možná bychom přišli ke kamennému menhiru zvanému „Dobšický mužík“. Traduje se, že až sestoupí z kopce do údolí, nastane konec světa. Po dalších asi 3 km nás přivítají Dobšice, malebná vesnička s působivou návsí. Té dominuje opravená kaplička Panny Marie a štíty okolních chalup. Silnice dále pokračuje jižním směrem okolo křížku pod lipami a točí se směrem k perle baroka – k jednolodnímu kostelu sv. Jana Křtitele v Paštikách. Nechala jej postavit hraběnka Serenyiová v letech 1748-1753 na místě původního gotického kostela z 15. století, na jeho tvorbě se podílel K. I. Dienzenhofer a řezbářské práce jsou od Ferdinanda Ublakera a malířské od J. V. Spitzera. Kostel skvěle zapadá do krajiny a je dominantou celé Blatenské kotliny. Je jen škoda, že jeho opravy trvají již dlouho a dovnitř se nepodíváme. Z Paštik nás klidná silnice dovede do blízké Blatné.[/]

Za sedlickou krajkou

Blatnou opustíme jižním směrem a klidnou silnicí se dostaneme do Mačkova. V obci stála tvrz, zmiňován je Bohůněk z Podolí r. 1382. Na návsi najdeme několik hezkých stavení a kapličku sv. Jana Nepomuckého, před ní křížek a památník padlým. Poblíž obce vyrostl nový ústav sociální péče, na kopci nad vsí je ráj potápěčů ve veřejně nepřístupném jezírku zatopeného lomu Balkov. Silnice nás vede okolo památného Veselovského buku, pojmenovaného na počest čekanického rodáka, známého botanika (1858-1949) a kaple Panny Marie, kterou nechal postavit Alois Helversen r. 1815 na počest toho, že přežil těžké zranění v bitvě u Lipska do Čekanic. Ve vsi prvně připomínané r. 1274 uvidíme po pravé straně původně renesanční zámek, po požáru r. 1785 klasicistně přestavěn. V sousedství zámku se nachází několik hospodářských budov (např. bývalý pivovar) s typickými štíty selského baroka. U vchodu do zámku je umístěn Husův kámen, odhalený v roce 1901. Areál není přístupný, prohlédneme si jen přes plot průčelí zámku a část parku. Na křižovatce u kapličky se zvonicí z r. 1884 se dáme vlevo a vedlejší silničkou míříme do Sedlice. [/]
Již zdáli nás upoutá věž kostela sv. Jakuba Většího, dominanty města. Historie Sedlice je dána dávným osídlením při obchodní cestě z Písku do Plzně (archeologické nálezy z mladší doby kamenné), osada Sedlecz je připomínána r. 1352 jako součást bozeňského děkanátu a jejími majiteli byli Bavorové ze Strakonic. Významným majitelem byl Adam Řepický ze Sudoměře, r. 1539 získala Sedlice svůj znak a jarmareční právo. Dále vlastnili městečko Šternberkové, kteří původní tvrz z r. 1404 přestavěli na renesanční zámeček s dvěma bočními křídly. Objekt se nachází již v předělaném stavu v jižní části města. Z doby Šternberků zůstal na náměstí sgrafity vyzdobený tzv. Šternberský dům, dnes hostinec „Na velké“, čp. 140. Pozoruhodný je i raně barokní dům čp. 130 s atikovým štítem a klenutou branou. Na náměstí s parkovou úpravou je i zajímavá budova radnice, socha sv. Jana Nepomuckého a několik dalších objektů. Farní kostel sv. Jakuba Většího stojí na místě bývalého gotického kostela ze 14. století. Barokní přestavbu řídil Dienzenhoferův žák Václav Antonín Jermář a dokončil ji r. 1752. V té době navštívil Sedlici i proslulý páter Antonín Koniáš. Sedlice byla známá krajkářstvím, které má tradici již od první poloviny 18. století, kdy hraběnka Ludmila Černínová z Chudenic vyslala dvě praktikantky na studia krajkářství do soukromé školy belgičanky madam Ranier. Domácí krajkářství se po zrušení roboty čile rozvíjelo, koncem 19. století založila majitelka čekanického panství Vlasta Stránecká školu krajkářství přímo v Sedlici. Paličkovaná krajka se vyrábí i přes různé změny dále a na náměstí najdeme prodejnu, kde (nebo pomocí internetu) si můžeme koupit nějaký krásný kousek. Ze Sedlice pokračujeme po červeném značení nebo po silnici okolo nádraží dolů do Škvořetic, které jsou písemně poprvé zmíněny r. 1299, kdy se odváděly daně kostelu v Miroticích. [/]
Na návsi najdeme kapli Nejsvětější Trojice z r. 1861. V severní části stojí ještě výraznější poutní kaple Panny Marie z r. 1723. Sem chodila maminka Mikoláše Alše sbírat podklady pro později proslulý „Špalíček“.. Na západním okraji obce stála tvrz, známi jsou její majitelé bratři Jan a Zikmund Kalenicové v r. 1543. Ta byla renesančně přestavěna, ale výrazná změna proběhla v letech 1921-1922 za vlády Karla Hildprandta. Objekt se změnil v pseudorenesanční zámek se čtyřmi křídly a třípatrovou věží s pavlačí. Je veřejnosti nepřístupný. [/]
Červené značení směřuje do Pacelic, kde uhýbá na vrch Křesovec (493 m). Ten v lese ukrývá omšelý barokní kostel Proměnění Páně postavený v letech 1764-1765 Dienzenhoferovou školou. Kostel obohatil malíř Karel Škréta obrazem „Daniel ve jámě lvové“. V obci, která je poprvé zmíněna r. 1380 a sídlil zde i rod vladyků z Mirotic, stojí několik zajímavých zemědělských usedlostí z poloviny 19. století (čp. 2, 3). Z Pacelic již dokončíme naše putování ve společnosti červených značek polní cestou okolo rybníků a po pravé straně za stromy skrytého Buzického hradu zpět do Blatné.[/]

Krajem rybníků

Z Blatné se vydáme silnicí směrem na Hajany, kde nás potěší ne ustlané lože, ale náves s kaplí z r. 1900 a několika pěknými domy. Ves je poprvé zmíněna r. 1393, patřila k blatenskému velkostatku. Nad vsí je vrch Zbiroh, při polní cestě do Chlumu stojí kamenný smírčí kříž.[/]
Pokračujeme dále do Kocelovic, které byly na konci 14. století sídlem vladyků z Kocelovic. V té době již stál gotický kostel sv. Bartoloměje se čtvercovou, v horní části dřevěnou zvonicí se zvony Marie, Václav, Bartoloměj a Jan Nepomucký. V Kocelovicích stávala tvrz, kterou držel r. 1419 Jan Mládenec z Újezda a později Petr Zmrzlík ze Svojšína, její zbytky se nedochovaly. V roce 1975 zahájila svoji činnost meteorologická stanice na Kněžském vrchu (522 m), která již zaregistrovala několik pozoruhodných úkazů. Kocelovice opustíme klidnou vedlejší silnicí přes obec Řiště s pěknou kapličkou. Za ní přejdeme křižovatku, kde si můžeme udělat zacházku do Březí ochutnat kozí výrobky na farmě paní Citterbartové. Takto posíleni projdeme známou osadu Metly, kterou postihla velmi silně povodeň r. 2002, kdy nevydržela hráz Metelského rybníka a k naší trase se připojíme pod obcí Předmíř. Tu zdobí kaple sv. Panny Marie. Za obcí se dáme vlevo a silnicí s vyznačenou cyklotrasou 31 od Starého Smolivce se dostaneme do Lnář, místa s dlouholetou rybníkářskou tradicí, o kterou se zasloužil i Ing. Dr. Theodor Mokrý, vynikající vodohospodář a lesník.
První rybníky zde vznikly již ve 14. století, soustavu budoval i Jakub Krčín z Jelčan. Sám název obce souvisí se zemědělskou činností, konkrétně pěstováním lnu. Městečko je bohaté na památky. Nejprve si všimneme hřbitovního kostela sv. Mikuláše z r. 1735. Okolo známého hostince „Přístav“ se dostaneme na křižovatku s hlavní silnicí z Plzně. U křižovatky stojí pomník postavený na počest osvobození Lnář americkou armádou. Po hlavní silnici vlevo přejdeme renovovaný most se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Donáta. Stojíme přímo před oběma lnářskými zámky – vlevo je starší, který je poprvé připomínán r. 1318. Původně dřevěná, později gotická stavba sloužila vládnoucímu rodu – rytířům ze Lnář, později Zmrzlíkům ze Svojšína – jako sídlo. Volf Novohradský z Kolovrat pak nechal tvrz přestavět jako renesanční zámek. Jeho součástí byl i teprve nedávno zrušený pivovar. V současné době je v objektu knihovna, výstavní prostory a infocentrum.[/]
Významnější nový zámek dal postavit Aleš Ferdinand Vratislav z Mitrovic r. 1666. Lnáře pak koupil Humprecht Jan Černín z Chudenic, který stavbu zámku ve druhé polovině 17. století dokončil. Další majitelé dílo zvelebovali, posledním majitelem se stal JUDr. Jindřich Vaníček, jehož potomkům zámek patří nyní. Za zmínku stojí to, že objekt patřil vládě České republiky a právě zde se zrodila řada privatizačních projektů. Již vstup do hlavní budovy přes kamenný most se sochami světců navnadí návštěvníka, který se při prohlídce potěší nástěnnými malbami a freskovými výzdobami s výjevy z antické mytologie, unikátní je nástropní freska celého antického božstva ve Velkém sále. Součástí delšího okruhu je prohlídka hodinového stroje, či návštěva zámecké kaple sv. Josefa vysvěcená r. 1723. Zámecká zahrada nabízí sochy antických bohů. Ve Lnářích můžeme dále ještě dojít na druhý okraj obce, kde se na vršku tyčí klášter řádu bosých augustiniánů, který byl postaven za vlády Černínů na konci 17. století. Součástí kláštera je trojlodní kostel Nejsvětější Trojice, postavený na místě někdejší poustevny z r. 1599. Barokní stavba vyniká obrazem Nejsvětější Trojice od Petra Brandla z r. 1707 a bohatou řezbářskou výzdobou. [/]
Lnáře opustíme buď po povodní zničené naučné stezce dlouhé asi 5 km směrem na Tchořovice, nebo raději zvolíme silniční okliku okolo nádraží a zajímavých rybníků. V Tchořovicích, které jsou poprvé připomínány r. 1321, si všimneme návesní kapličky a usedlostí s pěknými štíty selského baroka čp. 10 a 12. Po pravé straně se trochu skrývá mohutná dvoupatrová tvrz, která pochází ze 14. století. Tvrz byla později využívána jako sýpka. Její stěny zdobí zbytky sgrafit, do objektu se vstupuje mostem přes příkop branou s aliančním znakem Vratislava z Mitrovic a Ludmily z Bukové. [/]
Obec opustíme po modrých značkách, které vedou nejprve kousek po frekventované hlavní silnici, ale po asi 0,5 km odbočují vpravo na asfaltovou komunikaci ke krásným rybníkům. Prvním z nich je malý rybník Kapsov, následuje pěkný Radov, modré značky dál vedou lesem. Okolo rybníka Vitanov se dostaneme na rozcestí se zeleným značením u Hadího rybníka. Ten se nalézá uprostřed lesů a je vhodný ke koupání. V jeho blízkosti nalezneme i chaty a tábor. Zde můžeme využít zeleného značení a příjemnou lesní cestou dojít k hájovně „U Holečků“ a odtud po klidné silnici do Blatné. Pokud ještě chceme něco vidět, půjdeme na druhou stranu k rybníku Velký Pálenec. Před ním stojí domeček sloužící jako Hydrobiologická stanice, na rozcestí u hráze rybníka začíná naučná stezka „Okolím viklanu“, jejíž cedulky cestou uvidíme. Zelené značky nás vedou přes Vrbno, kde se potěšíme pěknou návsí s kapličkou sv. Anny. Zpevněná cesta nás přivede na rozcestí, z kterého je to jen skok k rybníku Velká Kuš. Tento – patrně nejhezčí rybník širého okolí – má rozlohu asi 45 ha. Vyčnívají z něj žulové kameny, uprostřed se rozkládá malý ostrůvek. Na jihozápadním okraji je zřízena přírodní rezervace o rozloze 7,5 ha, která chrání zejména porosty na suché balvanité pastvině a některé zde hnízdící ptáky. Z překrásné hráze rybníka se vrátíme na rozcestí a vpravo po žlutém značení přejdeme po kamenném můstku potok na hrázi rybníka Malá Kuš a lesem se dostaneme do obce Záboří. Uvidíme raně gotický trojlodní kostel sv. Petra a Pavla z první poloviny 13. století se zvonicí později barokně upravený. U kostela stála tvrz, poprvé připomínána r. 1305, dnes přestavěna na obytný dům. Významným rodákem byl právník Adolph Joachim Sabbath (1866-1952), americký politik, který se zasloužil o vznik Československa. Záboří opustíme v doprovodu zelených značek a pěknou krajinou se přes Jindřichovice a Blatenku se zajímavými kapličkami a křížky dostaneme zpět do Blatné.