Berounsko a Hořovicko – Krajina, lidé, zvyky
Berounsko bylo a je silně ovlivněno blízkostí hlavního města Prahy.
Sousedství s Prahou výrazně ovlivňovalo život venkovského lidu a vedlo
posléze k rychlému oslabování lidového svérázu dříve než v jiných oblastech
Čech. Přesto i potom tu lidová kultura přežívala, i když postrádala výraznějších rysů.[/]
Nedílnou součástí berounské krajiny je i v současnosti lidová architektura, harmonicky s ní spojená svým ztvárněním i z ní pocházejícími stavebnímateriály. Nenalezneme zde však dům příznačný pro tuto oblast, lidová architektura Berounska nepředstavuje samostatný typ. Domy se většinou řadí ke středočeskému typu, ovlivněnému navíc západočeským. Nacházíme zde jak stavby dřevěné, roubené (hospodářské i obytné budovy), tak i kamenné a cihlové.[/]
Výrazným prvkem lidové hmotné kultury byl vždy oděv, především slavnostní. Rovněž Berounsko mělo svůj kroj, ženský i mužský. Ovšem i v něm se odrazil, přinejmenším od 19. století, silný vliv města a jeho módy. Lidový oděv se na Berounsku vytrácel daleko rychleji než v ostatních oblastech středních Čech a lidový vkus se v ošacení uplatňoval především v detailech.[/]
Zatímco berounský kroj můžeme vidět již jen v Muzeu Českého krasu v Berouně, některé tradiční lidové zvyky a oslavy se udržely na Berounsku dodnes. Není to jen mikulášská obchůzka, živá také v městském prostředí. Jsou to i další, stále zachovávané nebo v některých lokalitách znovu obnovované zvyky a obyčeje výroční i obřadní.[/]
Zvláště masopustní oslavy a obchůzky žijí na Berounsku doposud. Současná doba je ale upravila a pozměnila. Stejně jako v minulosti i dnes, masopustní průvod masek prochází celou vesnicí, zastavuje se u jednotlivých domů, Vedle tradičních masek medvědáře s medvědem, báby s nůší, Žida apod. se stále objevují masky nové, karikující současné dění a den konání průvodu se přesunul z úterý na sobotu či neděli.[/]
Na Berounsku se také odedávna slavily Máje, pořádané obvykle první neděli v květnu. Někde se stavěla jedna, v jiných obcích i dvě májky, kterým se říkalo král. Mladíci ji střídavě hlídali, aby ji nepodřízli nebo neporazili májovníci z jiných vesnic. Máje byly spojeny s tancem, stavěním menších, ozdobených májek pod okny dívek a v některých vesnicích i s tradiční staročeskou Besedou. Někde se slavily tzv. suché Máje. Májka se nechávala stát několik týdnů dokud neuschla, pak se dražila a kdo ji vydražil také ji sám porazil.[/]
I na Berounsku si lidé vyprávěli pověsti, půvab krajiny spojené s českou mytologií a historií k tomu vždy dával mnoho podnětů. Tak vznikla pověst o Horymírovi a Šemíkovi či pověst vážící se k Neumětelům, kde je údajně Šemíkův hrob či pověsti o původu a počátku Tetína, o původu hradu Žebráku, o králi Václavu IV., o bílé panně na Točníku apod.[/]
Stále se traduje pověst o Klepáčkovi, malém mužíčkovi, který prý je duchem bývalého purkmistra v Berouně, střežícím obecní poklady, aby nebyly někým ukradeny. Klepáček střežil radnici a vyrovnával si účty s hříšníky, kteří s majetkem obce špatně nakládali.[/]
Ke Sv. Janu pod Skalou se pak váže pověst o sv. Ivanu, který zde žil jako poustevník v jeskyni. Aby navždy upokojil jeho duši, zjevil se mu Jan Křtitel a daroval mu dřevěný kříž. Na toulkách tetínskou krajinou obracel
Ivan na víru především pastevce. Kníže Bořivoj poustevníka navštívil když, pronásledoval a zranil poustevníkovu bílou laň. Také Bořivojova choť sv. Ludmila zavítala za Ivanem stezkou, jež nese podnes její jméno. ■
