Židovská Synagoga v Žatci

Historie Židů v Žatci se datuje od 14. století, kdy se začali ve městě usazovat první židovští obyvatelé, kteří se věnovali obchodu. Podrobnější údaje však nejsou známy. Stejně jako v jiných městech, i místní komunitu postihovaly pogromy, během nichž museli Židé opustit město. Z historie jsou známy dva velké pogromy v letech 1543 za Ferdinanda I. a další po novém příchodu z roku 1650, kdy byl u vlády Ferdinand III. Opětovně se Židé začali oficiálně ve městě usazovat až v průběhu 19. století, kdy se změnilo společenské klima a kdy je lidé postupně začali tolerovat. Komunita postupně bohatla za což mohla vděčit rozvinutému obchodu s chmelem. Její nejbohatší představitelé si začali ve městě stavět reprezentativní domy, které dodnes patří mezi architektonicky významné stavby. O bohatství a sebevědomí svědčí i fakt, že si místní komunita mohla dovolit financovat jak vlastní židovský hřbitov, založen 1869, který sousedil s městským hřbitovem, tak i reprezentativní synagogu postavenou v tzv. maurském slohu.

Synagoga se stavěla v letech 1870 – 1872, jejím architektem byl Johann Staněk. Později, v roce 1882 byla opatřena dvěma věžemi. Konec židovské komunity je spojen s připojením bývalých Sudet k Třetí říši a následným holocaustem. V listopadu 1938, během tzv. Křišťálové noci, byla vypálena synagoga a též byl uspořádán pogrom. Po konci druhé sv. války je historie Žatce spojena se vznikem státu Izrael. Po jeho vzniku v roce 1948 byl z žateckého letiště organizován letecký most Žatec – Bari – Haifa, kterým byly do bojujícího státu dopravovány v Československu zakoupené zbraně. V okolí letiště se též cvičily jednotky izraelské armády, které se po přesunu do vlasti ihned zapojily do války o nezávislost.