Zábřeh
První zmínky o Zábřehu sahají do roku 1254, jako město dosáhl rozmachu za vlády Tunklů v 15. a 16. století. Další velký rozvoj přišel po zahájení provozu na železniční trati Severní Ferdinandovy dráhy (1845), kdy se stal Zábřeh důležitou dopravní křižovatkou a významným obchodně – průmyslovým centrem. Historický ráz si ponechal v centru města. Za zmínku stojí zámek (dnes sídlo městského úřadu), původně hrad z 13. století, jehož poslední úpravou byla vrcholně barokní přestavba tzv. Nového zámku v letech 1720-1732. Z původní gotické stavby se zachoval reliéf z roku 1474. Ve staré radnici je nyní městská galerie Tunklův dvorec. Barokní kostel sv. Bartoloměje, jako farní připomínán již v roce 1350, byl postaven roku 1757 podle projektu Domenica Martinelliho, oltářní obraz je dílem barokního malíře J. T. Suppera. Morový sloup na Masarykově náměstí pochází z roku 1713. Kašny na náměstí i za zámkem sloužily v minulosti jako vodní zdroj pro obyvatele. K nejvýznamnějším měšťanským domům patří původně gotický, roku 1581 renesančně upravený dům Pod podloubím (čp. 12), známý jako rodný dům Magdaleny Vizovské, manželky J. A. Komenského, dnes sídlo městského muzea se stálou expozicí zábřežského rodáka, slavného cestovatele a polárního badatele Eskymo Welzla. Na starém hřbitově stojí původní gotický kostel sv. Barbory ze 14. století, přestavěný roku 1773.
Zde platí:
