Zřícenina hradu Trosky, symbol a typická silueta Českého ráje, se vypíná na dvou sloupech čedičové vyvřeliny zhruba v polovině cesty mezi Jičínem a Turnovem.
Vylézt na Pannu nebo Babu
Hrad, postavený na konci 14. století, tvoří štíhlejší čtyřhranná věž zvaná Panna, vybudovaná na vyšší skále (57 m), a rozložitější víceboká věž Baba, která stojí na nižším skalním pilíři (47 m). Mezi oběma věžemi leží jádro hradu s hradbami, nádvořími a pozůstatky budov. Hrad je v majetku státu. Návštěvníci mohou projít prostorem hradu a vystoupat na věž Babu s dalekým panoramatickým výhledem a také na nižší vyhlídku pod věží Panna. Hrad i jeho bezprostřední okolí jsou chráněny jako přírodní památka Trosky – na vyhřátých skaliscích se dobře daří vzácným teplomilným druhům rostlin i živočichů.
Něco málo z historie Trosek
Obrana hradu byla zajišťována třemi pásy hradeb. Od roku 1399 byl hrad majetkem Oty z Bergova a v roce 1438 sídlem loupeživé bandy vedené Švejkarem a Šoufem (tedy Kryštofem Šoufem z Helfenburka). Víme, že v roce 1469 za správy Zbyňka Zajíce z Házemburka, majitele sousední Kosti a čelního představitele opozice krále Jiřího z Poděbrad, byly Trosky králem dobyty. V roce 1559 Trosky připojeny k panství Hruboskalskému a v 1. polovině 17. století je jako pobělohorský konfiskát získal Albrecht z Valdštejna. Za třicetileté války se na hradě střídavě objevili Švédové a císařské vojsko. V roce 1648 Trosky císařským vojskem vypáleny a hrad byl prakticky zničen. Až v roce 1841 se novým majitelem stal Jan Lexa z Aehrenthalu. První větší opravy však byly provedeny až 1923 zásluhou Klubu českých turistů v Rovensku. Rozsáhlé rekonstrukce hradu proběhly v 80. letech minulého století (více než 10 let byl hrad částečně pro veřejnost uzavřen, v letech 1983-1986 dokonce úplně). Po rekonstrukci byly Trosky znovu otevřeny v roce 1993. Věž Baba byla zpřístupněna, ale až v roce 2000. Od roku 1998 byly Trosky a okolí o celkové rozloze 3,5 ha vyhlášeny také za přírodní památku.
Proč se Trosky jmenují Trosky
Název hradu Trosky je uváděn již od jeho založení, nejde tedy o označení zříceniny, ale o horninu, tzv. strusky. Základ hradu tvoří zajímavý, ojedinělý skalnatý útvar sopečného původu. Dva lávové sopouchy vyvřely z nitra země v době třetihor. Následná eroze splavila zakrývající hlínu, písek a ostatní měkké horniny a obnažila tyto útvary do dnešní podoby. Jde o světovou přírodní raritu.